12.12.2016 | Cesty osudu nás někdy protnou s lidmi, kteří změní náš život od základů. U Jaroslava Břeského a Petera Freestona se nejednalo o nikoho menšího, než o krále pódií Freddieho Mercuryho.

Jaroslav Freddie Břeský: Freddie Mercury na plný úvazek

Čím jste si přáli být jako dítě? Kluci toužili létat do vesmíru a holčičky zase usedat na královský trůn. Když si ale zamanete, že se chcete stát ikonickou osobností, může být cesta komplikovaná.

Jak jste se dostal právě k Freddie Mercurymu?

Poprvé jsem zaznamenal jeho energickou osobu ve svých třech letech, když jsem se díval na koncert, který byl uspořádán na jeho počest ve Wembley. To se psal rok 1992 a od té doby se má láska ke skupině Queen nezměnila. Pamatuji si, že jsem vystřihoval články z novin a vážil si každé fotky z časopisu. Teď už je doba trošku jiná a vše je na internetu.

Zpíval jste vždy, nebo až sen o tom, stát se Freddiem, vás dovedl ke zpěvu? Dá se zpěv vůbec naučit?

Zpíval jsem si od mala jen tak ve vaně a hlavně ve školní družině. Pravdou je, že díky Freddiemu a jeho tvorbě jsem snil o tom, že bych mohl jednou zpívat tyto nádherné skladby pro lidi. Zpěv se naučit dá, ale barva hlasu ovlivnit nejde. Mám ohromné štěstí, že mám podobné zbarvení hlasu jako Freddie. Toho si moc vážím.

Odkud pochází vaše kostýmy?

Spolupracuji s velmi šikovnou švadlenou z Hořic v Podkrkonoší.

Vy se momentálně živíte pouze revivalem?

Ano, už skoro 4 roky.

Jak na váš sen a poté i kariéru reagovalo okolí?

Nejdříve si ze mě spousta lidí snažilo utahovat a srazit mě k zemi. Tvrdili, že jsem se zbláznil a nemám šanci. Mě naopak tyhle řeči dost motivují, takže jsem si prostě prosadil svou a šel si za tím, co miluji. To se samozřejmě netýká mých nejbližších, ti mi vždycky přáli úspěch.

Jak jste se seznámili s Peterem Freestonem?

V roce 2009 jsem mu zkusil napsat na Facebooku. Ani jsem nevěděl, jestli je to opravdu on. Byl by pro mě splněný sen, kdybychom se mohli jednoho dne sejít. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když mi odpověděl. Psal mi, že je na cestě do zahraničí, ale že až se vrátí zpět, tak bychom se mohli poznat. První setkání pro mě bylo velice emocionální. Postupem času se z nás stali blízcí přátelé, kteří si pomáhají a podporují se. Je neskutečné, že mohu mít vedle sebe člověka, jako je Peter. Cítím ohromný vděk za veškerou jeho podporu.

Jaký dopad na vaši karieru měla tato spolupráce?

Rozhodně pozitivní. Dostal jsem se hodně blízko k Freddiemu, možná úplně nejblíž, jak je to jenom možné. Dozvěděl jsem se mnoho věcí, díky kterým se dokážu do Freddieho mnohem lépe vžít. Peter mi řekl hlavně i to, co jsem si celou dobu myslel - jaký to byl kouzelný a srdečný člověk. V některých knihách totiž není psaná pravda, a proto bych fanouškům doporučoval číst knihy, které jsou ověřené.

Plánujete v nejbližší době nějaké zajímavé projekty?

Se skupinou Prague Queen za sebou máme skvělý koncert ve vyprodané Lucerně, kde jsme spolu s panem Peterem Freestonem a českými hvězdami uctili památku Freddieho. Tyto koncerty se plánují na další rok a můžete je vyhledat pod názvem A Tribute to Freddie Mercury.

Peter Freestone: Hudba je nejdůležitější jazyk na světě

Být po boku jedné z největších osobností dvacátého století je snem mnoha z nás. Jaký byl jeho život s Freddiem Mercurym a jaký je nyní?

Byl jste jedním z nejbližších lidí Freddieho Mercuryho. Jak byste popsal jeho osobnost?

Byli dva skuteční Freddie. Byl ten, kterého každý zná – velikán vystoupení, kterému se do hrsti vešel celý svět. Potom tu byl ještě tichý Freddie, který byl stydlivý a žil svůj život mezi přáteli v Londýně, New Yorku a Mnichově. Pro svou nesmělost nemohl sám vstoupit do místnosti plné cizích lidí. Když byl ale doprovázen přáteli, kteří ty lidi znali a představili mu je, stal se z něj král večírku.

Jaká je vaše nejcennější vzpomínka na Freddieho?

Rozhodně je to vzpomínka, jak je doma a směje se. Víte, když jej někdo točil nebo fotil, vždy si horním rtem zakrýval zuby. Když se smál, zakrýval si rukou ústa jako Japonci. Skutečně své zuby nenáviděl. Doma s přáteli to ale nemusel řešit, smál se na plné kolo.

Co člověka, jako jste vy, přivedlo do České republiky?

Byla to hudba. Mám rád klasickou hudbu a tady v České republice máte jedny z nejlepších hudebníků na světě. Češi se zdají být velmi hrdí na své hudební dědictví, všechny děti slyšely o Smetanovi, Dvořákovi a Janáčkovi. Žáci se učí staré klasické skladby ve škole. To ve Velké Británii neexistuje. Pro mě je hudba nejdůležitějším jazykem na světě, protože zatímco možná textům nemusí rozumět každý, hudba sama o sobě může mluvit ke každému člověku na této planetě.

Kromě hudby, jaký je váš život v Čechách?

Já to tu miluji! Mám tu mnoho důležitých přátel. Miluji způsob, jakým každý říká „Dobrý den“ v průchodu, kde bydlím. Bydlím ve vesnici ve východních Čechách a nemohl jsem si přát víc, než při probuzení poslouchat sousedovy slepice a kachny! (smích)

Jak jste se poznal s Jaroslavem?

Potkali jsme se před několika lety prostřednictvím zázraku jménem internet. Na Facebooku jsem přidal komentář k videu, kde vystupoval jako Freddie. Dostali jsme se do kontaktu a pak se i setkali v Praze. Od té doby se z nás stali dobří přátelé.

Proč jste se rozhodl s Jaroslavem pracovat?

Ve skutečnosti to není o nějaké práci s ním. Když se mi podaří mu pomoci nebo poradit někde na jeho cestě, vždy to rád udělám. To je ale věc, kterou udělám pro každého nadšeného hudebníka, který mne o pomoc požádá. Nezáleží, jestli se jedná o anglickou výslovnost nebo pomoc s intonací či rytmem. Mladičké české skupině The Drops takto pomáhám již čtvrtým rokem, dnes jim je sedmnáct, osmnáct let.

O Freddiem Mercurym jste napsal dvě knihy. Plánujete ještě nějaké další projekty?

Letos jsme vydali knihu receptů. Dokonce byla v českém jazyce dostupná dříve než v anglickém překladu a jmenuje se Královská kuchařka Freddieho Mercuryho. Najdete v ní více než sto receptů na jídla, která jsem doma Freddiemu vařil.

Také hra založená na životě Freddieho Mercuryho nazvaná Freddie Mercury: Poslední rozhovor, byla napsána českým autorem s mojí pomocí. V Moravském divadle v Olomouci mají baletní představení Queen: The Show Must Go On, pro které jsem složil libreto a pomohl s choreografií.

Skupina známých zpěváků jako je Kamil Střihavka, Bohuš Matuš, David Kraus, i těch méně známých jako je Jarda a mladí The Drops, hráli v pražské Lucerně k zahájení turné po celé zemi pod názvem A Tribute to Freddie Mercury – České hvězdy zpívají Queen. Samozřejmě jsou na obzoru i další zajímavé projekty. Zatím je ale chceme uchovat v tajnosti.

Velice hrdý jsem zejména na mé spojení s projektem TFA (Titanic – Freddie – AIDS). Byl založen mladým zpěvákem, který žije blízko Hradce Králové, Milanem Šatníkem. Milan se svými semináři cestuje do škol po celé České republice a mluví k žákům ve věku třináct až sedmnáct let o problematice HIV a AIDS. Jsme připraveni tuto osvětu šířit všude tam, kde je to potřebné. Je úžasné vidět náctileté, jak hodinu bez hnutí poslouchají každé naše slovo. Předáváme poselství, které by měl znát každý mladý člověk.