Oblečená? Neoblečená?

21. října 2019 | stories

Jako z pohádky O chytré horákyni se zdá být aktuální pardubické dilema – omítnout, nebo neomítnout Zelenou bránu? Současné generace Pardubáků ji neznají jinak než neomítnutou. Ovšem v historii již omítku nesla a její návrat by podle památkářů prospěl i kondici stavby. Veřejnost má o její budoucí podobě jasno, teď jsou s rozhodnutím na řadě představitelé města. Zelená brána byla omítnutá až do roku 1912. Omítka tehdy zmizela, naopak přibyl ochoz. Zažijeme podobně výraznou změnu v pardubickém panoramatu i my?

Oblečená? Neoblečená?

To by se Vilém z Pernštejna asi divil, kdyby věděl, kolik vrásek na čele způsobí současníkům „poslední mohykán“ původního opevnění, kterým nechal v roce 1507 město obehnat. Zelená brána zdálky i z blízka zdá se být bez vady na kráse, přesto opak je pravdou. Čas si vybral svou daň zejména na kamenném zdivu věže. To je zvětralé a hrozí, že začne postupně odpadávat. Na tom má svou vinu zejména právě odstranění omítky před více než sto lety. Odborníci, kteří připravují celkovou rekonstrukci Zelené brány, proto přišli s variantou návratu k omítanému zdivu jako s ideálním řešením nezbytné ochrany zdiva a zároveň jako cestou k navrácení historické autentičnosti památky. Výsledek? Poprask v Pardubicích!

Není to však patrně nic jiného, než jen opakování již jednou prožité historie – jenže naruby. „Je úsměvné, že odstranění omítky v roce 1912 vzbudilo mezi Pardubickými značnou vlnu nevole. Bylo to označeno za projev neobjektivního romantického purismu, který je v rozporu s moderním názorem na ochranu památek. Po sto letech je ale tato úprava laickou veřejností vnímána jako plně historická a původní a dnešní návrh na omítnutí Zelené brány je tak někdy bez znalosti historie zatracován,“ vysvětluje Ing. arch. Aleš Reiský z odboru hlavního architekta Magistrátu města Pardubic.

Zelená brána

Zelená brána je v Pardubicích jedinou dochovanou branou gotického opevnění. Vyrostla po požáru města roku 1507, později byla zvýšena na celkových asi 60 metrů a opatřena typickou střechou s osmi věžičkami na třech patrech a dominantní středovou špicí. Nástavba byla provedena z horniny povahy znělce a věž byla shodně s předbraním omítnuta. Až v roce 1912 byla zbavena omítky a přibyl ochoz, který tu ostatně ještě do poloviny 19. století byl. Původně se brána jmenovala Pražská, ale poté, co měděná střecha oxidací zezelenala, nové jméno bylo na světě. Málokdo ví, že koncem 19. století chybělo málo a Zelená brána se kvůli stavbě nové cesty poroučela k zemi – zasáhla až památková komise z Vídně.

Právě proto přišli památkáři s myšlenkou vyřešit problém obnovením omítky, která nejen že je na Zelené bráně původní, ale především je tradičním způsobem ochrany zdiva a také nejkomplexnější metodou opravy. „Typ omítky bude muset být samozřejmě pečlivě testován, jak z hlediska přídržnosti k podkladu, tradičního materiálového složení malty i způsobu jejího nanášení. Umělecká výzdoba brány, tedy zejména obvodová kamenná římsa, ostění oken, pískovcový portál průjezdu a erby z umělého kamene budou samozřejmě zachovány v původní podobě,“ uvádí k rozsahu rekonstrukce Ing. arch. Aleš Reiský. Protinávrh, který by se obešel bez doplnění omítky, by znamenal náročné chemické čištění a ošetření zdiva, které by jej fakticky zakonzervovalo, a navíc by nevyřešilo všechny problémy. Přibyla by i nutnost přibližně pětiletého obnovování celého procesu.

Jak tedy rozhodnout ve volbě, zda s omítkou, nebo bez? Město si nechalo poradit od občanů, a ještě před prázdninami spustilo internetovou anketu. Výsledky jsou sice těsné, ale většina z téměř dvou tisíc hlasujících byla pro obnovení omítky na Zelené bráně. Pardubáci zároveň v anketě souhlasili, aby branou mohli projíždět cyklisté. Opravy však nepřijdou na řadu dřív než příští rok, nejspíš ale ještě později.