Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít!

3. dubna 2017

Duo hradeckých grafiků vydává po čtyřech letech příprav knížku, která má v dnešní době mobilů a tabletů vrátit dětem lásku ke čtení. V propracovaných celostránkových ilustracích a příběhu zasazeném do Hradce Králové si ale na své přijdou i dospělí.

Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít!

Co má roztomilý medvídek s ukousnutým uchem společného s knihami? Doslova je „žere“, a to v tom nejlepším slova smyslu. „Přesně takový vřelý vztah, jaký ke knížkám chová medvídek Wrr, bychom chtěli vzbudit i u dnešních dětí,“ shodují se autoři námětu, grafici Michal Široký a Jaromír Štajner. Právě ti kdysi vdechli postavičce medvídka život a už čtyři roky o něm píší a ilustrují knihu, která vyjde začátkem léta.

Hlavním hrdinou vaší chystané knížky je tak trochu vykulený medvídek Wrr. Jak jste přišli zrovna na tuhle postavičku?

Jaromír: Vlastníme s Michalem eshop s tričky Pandemic a hledali jsme doprovodnou figurku, která by se stala jeho tváří. Název mi evokoval pandu, tak jsem nakreslil polovinu medvídka, jak zpoza něčeho vykukuje. Michalovi se to líbilo a domaloval mu tělíčko. Posléze si medvídka zamilovali i naši zákazníci a nás to přivedlo na nápad udělat z něj hrdinu dětské knížky. Takové, díky které by děti zase dostaly chuť číst, zvědavě obracet stránky a nořit se do příběhů místo sezení za počítačem nebo tabletem.

V čem se liší od jiných dětských titulů, kterých je na trhu požehnaně?

Jaromír: Asi tím, že je celá postavená hlavně na obrázcích, detailních celostránkových ilustracích. Ty jsou opravdu propracované, aby pokaždé, když čtenář knihu otevře, v ní našel něco nového, co ho upoutá.
Michal: Snažili jsme se ji pojmout tak, aby děti ke čtení motivovala, ale nenásilnou formou. Chtěli jsme, aby je nejprve zaujaly obrázky a tím pádem dostaly i chuť zjistit, o co v příběhu jde, a přečetly si text.
Jaromír: To je další důvod, proč jsme se rozhodli ilustrace tolik „vymazlit“, aby upoutaly i děti, které vyrostly na graficky složitých počítačových hrách. Na druhou stranu si ale myslíme, že knížka není určená pouze dětem, ale i dospělým s dětskou duší. Naše idea je taková, že si ji rodiče budou číst třeba s dětmi před spaním a na obrázcích si ukazovat, o čem je právě v příběhu řeč.

Příběh jste zasadili do rodného Hradce Králové, můžete prozradit, která místa vás inspirovala?

Jaromír: Inspirovalo nás staré obilné silo u viaduktu, ze kterého jsme v knížce udělali opuštěnou továrnu na knihy, ve které se de facto odehrává celý příběh. V jedné scéně se objeví i Bílá věž a typická hradecká panoramata.
Michal: Původně jsme uvažovali o tom, že příběh zasadíme do staré Anglie, ale když mi Míra ukázal to staré obilné silo, měli jsme jasno. Navíc tím, že jsme z něj v příběhu udělali továrnu, působí knížka industriálně, což se nám taky líbilo.
Jaromír: Tak nás ta polorozpadlá budova uchvátila, že jsme se kvůli ní dostali i do sporu. Šmejdili jsme kolem ve snaze dozvědět se o ní co nejvíc, až nás místní správce právem vyhnal (smích).

Naznačíte, co medvídka a vlastně i čtenáře v knížce čeká a nemine?

Michal: Celý příběh je založen na čtení knih. Medvídek Wrr je povahou trochu nešika, ale zároveň velký dobrodruh, který se do všeho s chutí vrhá. Jednou se mu takhle podaří dostat do staré výrobny knih, do jedné z bichlí se začte a ta ho pohltí. A to nejen obrazně, ale i fyzicky. Stane se tak součástí příběhu, s dalšími postavičkami zažívá různá dobrodružství a čas od času způsobí nějakou malou katastrofu. Posléze se z knížky dostane ven, ale tím, že už ví, jak to chodí, cestuje z knihy do knihy a zažívá další a další dobrodružství. I to, jak rošťácky přišel o ucho, je v příběhu vysvětleno.
Jaromír: Právě tím příběhem bychom chtěli dětem ukázat, jak obrovské kouzlo knížky mají. Když se totiž do nějaké začtete, zaručeně vás určitým způsobem ovlivní, nabudete nové vědomosti, zážitky a zkušenosti. Tím, že dnešní děti čtou tak maximálně SMS zprávy a příspěvky na Instagramu, se přesně o tohle ochuzují.

Kniha „Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít!“ vzniká už čtyři roky. Co je na její tvorbě nejsložitější?

Michal: Asi vyšetřit čas. Knížku jsme začali tvořit jako vedlejší projekt při zaměstnání. Tak to fungovalo asi tři roky, posledních několik měsíců se jí ale věnujeme už hodně intenzivně. Přiznávám, že to poměrně trvá, na druhou stranu nás zase netlačí žádné pevné datum, a tak máme na tvorbu dostatek času a bude to na našem dílku snad vidět.
Jaromír: Když to dobře půjde, rádi bychom pomocí crowdfundingu během jara vybrali peníze na její tisk a nejpozději v červnu knihu vydali. Sami už se hrozně těšíme, přeci jenom je to takové naše „dítě“.

Na sociálních sítích máte poměrně silnou fanouškovskou základnu. Když čas od času odhalíte nějaký úryvek z chystaného příběhu, dostáváte spousty reakcí a tipů. Využili jste při tvorbě nějaké?

Jaromír: Jedna skalní fanynka, která je s námi už od úplného začátku, si přála, aby v knize vystupoval netopýr, tak jsme jí vyhověli.
Michal: Další chtěla ježka, což jsme taky splnili. Našich fanoušků si moc vážíme a snažíme se jim vycházet vstříc, na druhou stranu ale musíme pečlivě zvážit, co zakomponovat a co ne, aby se příběh nezvrtnul v anarchistické vyprávění.

O postavičku medvídka projevila v minulosti zájem japonská televize i britští scenáristé. Proč nakonec spolupráce nedopadla?

Jaromír: Nechtěli jsme se dostat do pozice, že bychom na příběh medvídka neměli žádný vliv.
Michal: Zezačátku jsme si říkali, že jenom ve dvou to nemůžeme nikdy zvládnout a hledali partnery. Jenže všude v nás viděli jenom grafiky a přetvářeli naši představu o příběhu do vlastních a pro nás nepřijatelných scénářů.
Jaromír: Jedna nejmenovaná paní chtěla z medvídka dokonce udělat ufona (smích).
Michal: Proto jsme se nakonec rozhodli, že půjdeme možná tou trnitější a delší cestou, ale v naší režii, tak jak jsme si plánovali.