Romana Lánská: Šití je pro mě láskou i výzvou

15. dubna 2021 | rozhovory

Přestože do svých 25 let za šicím strojem nikdy neseděla, dnes vede úspěšnou značku ručně šitých výbaviček pro miminka a dětského oblečení. Během pouhých dvou a půl let zvládla Romana Lánská z Nové Paky na rodičovské dovolené vybudovat prosperující firmu emiimio, spolupracuje s několika švadlenami a objednávky se jí hrnou z celé republiky. „Ostatní šijí Mickey Mouse nebo dinosaury, já vybírám z látek, které ladí s interiérem a nastávajícím maminkám se líbí,“ říká vystudovaná ekonomka v rozhovoru pro Quartier.

Během ani ne tří let jste vybudovala úspěšnou značku, kterou znají tisíce maminek. Jaký příběh za ní stojí? 

Začalo to, když jsem byla těhotná. Říkala jsem si, že bych se mohla naučit něco nového a třeba zkusit něco ušít. Dostala jsem k narozeninám šicí stroj, který ale delší dobu ležel ve skříni. Narodila se mi dcera Emička a já se k šití poprvé dostala, když jí bylo zhruba půl roku. Tehdy mě inspirovala k vytvoření dětské motorické hračky, a tak jsem to začala postupně zkoušet. Později jsem se přihlásila do kroužku a začala pro ni a děti známých šít hlavně oblečení. Když se kamarádce před dvěma lety v dubnu narodila holčička, ušila jsem pro ni své první hnízdečko. A to mě úplně pohltilo. 

Podařilo se vám tedy z volnočasového koníčku udělat byznys. Jak?

Kamarádky mě vyhecovaly, ať si na to svoje šití založím Instagram. Dokola se mě ptaly, co dělám a jak to vypadá, až jsem opravdu podlehla a účet si tam vytvořila. Původně jsem ho zamýšlela jako takovou galerii výrobků pro sebe, abych jim měla co ukázat. Nahrála jsem fotky svých prvních hnízdeček a dětského oblečení a do dvou týdnů mi napsala jedna nastávající maminka, že by chtěla, abych jí ušila celou výbavičku. Přitom já tehdy žádný e-shop neměla, dokonce jsem ani nikde neproklamovala, že cokoli prodávám. Takže místo, abych z první objednávky měla radost, byla jsem vystresovaná. (smích) Nakonec jsem si ale řekla, že to vezmu jako výzvu, a výbavičku ušila. Tak jsem vlastně získala další fotografii, další referenci na svoji práci, a tak se to začalo nabalovat. Přišla další objednávka, za ní další…

A už to jelo.

Tak, a že to někdy byla fakt jízda! Maminky určitě potvrdí, že s malým dítětem toho přes den moc neuděláte, takže jsem pracovala hlavně po nocích. Jednu dobu jsem jela opravdu „na krev“ a často s šitím končila až nad ránem. Stresovalo mě úplně všechno – že nedorazil včas materiál, že nestíhám dodat v termínu slíbenou objednávku, že nezvládám vlastně nic. Pomyslným světlem na konci tunelu byly zprávy plné díků od nadšených maminek, kterým dorazila výbavička. To mi vždy neskutečně zvedlo náladu a motivovalo mě to k další práci.

To muselo být náročné období nejen pro vás jako podnikatelku, ale i jako matku. Jak se vám kloubí práce a rodinný život?

Teď už je dcera větší a chodí do školky, dokud jsem s ní ale byla doma, bylo to pro mě těžké. Přitom byla opravdu hodné miminko! Časem jsem ale cítila, že už je opravdu potřeba něco změnit. Z našeho domu, kde jsem v jednom pokoji měla dílnu, v ložnici sídlil sklad výrobků, na chodbě se expedovalo a garáž a obývák plnil materiál, jsem se zkrátka musela přesunout pryč a celý proces výroby víc profesionalizovat. Jinak bych se z toho určitě zbláznila. Přiznávám ale, že pro mě bylo hodně těžké alespoň část práce delegovat. Jakmile jsem to ale udělala, hodně se mi ulevilo. Ostatně zlepšilo to i naše služby vůči klientkám, protože dokud jsem byla na všechno sama, čekaly na kompletní výbavičku i dva měsíce. Dnes jsou to zhruba tři týdny.

Nová Paka je historicky „mekkou“ šití, dokonce se na místní střední škole vyučuje obor krejčí. To jste pro pomoc nemusela chodit daleko.

To je sice pravda, ale najít opravdu šikovnou a spolehlivou švadlenku není vůbec jednoduché. A když už ji najdete, ještě to nemusí znamenat, že bude vhodná na realizaci konkrétně vašeho produktu. V Pace je spousta opravdu zručných švadlen, mnoho z nich se ale shodlo na tom, že si už za život „odšily“ své a teď jsou rády, že mají klid. Než do našeho týmu někoho přijmu, pečlivě vybírám, bohužel už mám za sebou pár nepříjemných zkušeností. Ale to k tomu patří. Sama navíc pořád šiju, hrozně mě to baví a kus práce v tomto směru ještě zastanu.

Jste vystudovaná ekonomka. To se vám musí v podnikání dost hodit, nebo ne?

Musím říct, že se realita od teorie ve škole dost liší. U malé značky, jakou emiimio je, jsem kromě majitelky také skladníkem, šéfkou komunikace, marketingovou manažerkou, baličem, kurýrem a švadlenkou. A to je něco, co chce systém, který vás naučí jenom praxe. Na to vás žádná škola nepřipraví.

Co se týče vašeho oboru podnikání, je v něm poměrně velká konkurence. Jak se s ní vypořádáváte?

Když jsem začínala, množství konkurenčních značek mě trochu vyděsilo, to nebudu lhát. Brala jsem to ale tak, že konkurence je prostě ve všem, a já se od začátku výrazně odlišovala právě vzory, ze kterých šiju. V tom jsem viděla svoji hlavní výhodu. Ostatní šili Mickey Mouse nebo dinosaury, já používám látky, které se hodí do interiéru, mnohdy ho dokážou i zútulnit a nastávajícím maminkám se líbí. A co je nejdůležitější: vybírám skutečně prémiové kvalitní látky, které miminku zajistí to největší pohodlí.

Máte to z první ruky: co dnes chtějí nastávající maminky, co očekávají od značky produkující zboží pro novorozence?

Především komfort pro své miminko, chtějí, aby hezky spalo a bylo klidné. Dnes už maminky moc dobře vědí, že existují hnízdečka a zavinovačky, jaké jsou na trhu druhy a z jakých materiálů se šijí. Vědí, co chtějí. Přitom ještě před těmi dvěma lety, když jsem začínala, takové povědomí neměly. Spousta lidí se u našich produktů dotazovala, co to je a na co to je. Od té doby v tomto vnímám výrazný posun.

Co taková klasická výbavička v dnešní době vůbec obsahuje?

Úplný základ je hnízdečko pro miminko, které ho těsně obklopuje a poskytuje mu pocit klidu a bezpečí. Další nezbytností je zavinovačka, těch už v současnosti vyrábíme tři typy: rychlozavinovačku, šněrovací a péřovou. Ty péřové jsou aktuálně hodně oblíbené. Do třetice je takový výbavičkový „must have“ mantinel, který brání tomu, aby se, lidově řečeno, dítě bouchalo o šprušle v postýlce. Zbytek už jsou doplňky jako kojící polštáře, muchláčky, plenkovník nebo deky.

Kde jste se pro svou tvorbu inspirovala? U vlastní dcery?

Bohužel moje dcera je typická kovářova kobyla. Zatímco jsem vesele šila pro zákaznice, kamarádky a známé, Emička neměla v postýlce ani ten mantinel. (smích) Věřím ale, že si to teď vynahradím. Čekáme s manželem druhé miminko, a tak se těším, že tentokrát vše otestuji v praxi. Zákaznice se ale bát nemusí, dál budu značku rozvíjet a pečovat o ni.