Legenda YSL

19. dubna 2021 | stories

Narodil se v Alžírsku, tvořil převážně ve Francii, ale znal ho celý svět. Seznamte se s příběhem návrháře Yves Saint Laurenta, zakladatele ikonické značky YSL, který i víc jak dekádu po své smrti dál hýbe módním světem.

Designérský génius, zapálený filantrop, ale také introvertní homosexuál, kterého odmalička vytrhávali z jeho komfortní zóny. Nejdřív ve škole, pak v prvním módním angažmá i na povinné vojně. Kam se Yves vrtnul, strhával na sebe pozornost. Začalo to už na základní škole, kde se vychrtlému klukovi s výraznými brýlemi ostatní děti smály. Yves přitom vůbec nepocházel z nuzných poměrů, právě naopak. Jeho rodina patřila k těm vysoce postaveným, otec Charles pracoval jako právník pro velkou pojišťovací firmu, a navíc vlastnil síť kinosálů. S matkou a dvěma mladšími sestrami si tak Yves mohl dovolit chodit pravidelně do divadla nebo navštěvovat operu. Což byla v padesátých letech v Alžírsku výsada smetánky.

Další niterní bitvu sváděl v Paříži, kam v 17 letech následoval svou kreativní vášeň a učil se od samotného Christiana Diora. Ten ho nazýval svou pravou rukou, svým „Dauphinem“ - tedy titulem, kterým se ve francouzských dějinách honosili prvorození synové krále a následníci trůnu.  Když čtyři roky na to věhlasný designér na dovolené náhle zemřel na infarkt, pověřili vedením největšího módního domu té doby právě Yvese. Ten se tak mimo jiné stal i nejmladším návrhářem ve světě haute couture vůbec.

Zajíček haute couture

Jeho první kolekce v nadcházející sezoně tak přirozeně patřila k těm nejočekávanějším vůbec. Řada kolegů mu pro jeho mladý věk a profesionální nezralost nevěřila, leč přehlídka slavila nebývalý úspěch. Pařížská prominence tleskala „změně kurzu“, která se projevovala Yvesovou silnou individualitou, kreativitou střihů a jasných, přesto měkkých linií jeho návrhů. V té době se také seznámil se svým osudovým mužem, životním i obchodním partnerem, průmyslníkem Pierrem Bergéem.

Psal se rok 1960, Yvesovi bylo právě čtyřiadvacet, když obdržel povolávací rozkaz a nastoupil na povinnou vojenskou službu v rodném Alžírsku. Narukoval, avšak jeho křehká umělecká duše zvládala militantní režim jen těžko. Neuběhly ani tři týdny a byl hospitalizován v nemocnici kvůli nervovému zhroucení. V té době začal užívat antidepresiva a experimentovat s alkoholem. Po svém návratu o rok později zjistil, že už na něj u Diora nikdo nečeká, a tak se rozhodl postavit se na vlastní nohy. S pomocí svého partnera Pierra a amerického investora J. Mack Robinsona tak v roce 1961 otevřel vlastní studio a položil základy ikonickému brandu YSL.

Konkurence Chanelu

Hned první kolekce, kterou uvedl na trh v lednu 1962, předčila veškerá očekávání. Francouzská smetánka svého oblíbence na holičkách nenechala a nákupčí ve Spojených státech objednávali zbrusu novou značku jako diví. Módní magazíny hlásaly, že obleky YSL jsou střihově dokonalé a konkurují do té doby kvalitativně neochvějné produkci Chanelu. Ostatně Yvesova tvorba ležela v žaludku i Ralphu Laurenovi, který ho za údajné kopírování stylu v průběhu let neváhal dokonce žalovat. Nevyhrál a značce YSL se musel omluvit. Krátce na to představil i svůj první parfém a v průběhu let propůjčil své jméno řadě dalších kosmetických produktů. Yves se stal zkrátka hitem a díky masové popularitě ve „správných kruzích“ se mu dařilo s každou další kolekcí bořit dosud zažitá módní tabu. Ne nadarmo mu přezdívali módní revolucionář, když ženy oblékl do smokingu a muže naučil milovat safari styl. On sám však vyznával postupnou módní evoluci než revoluci. Tvrdil, že dámský šatník by se neměl podle módního diktátu měnit s každou další kolekcí každých šest měsíců. Nové kousky by měly ty stávající naopak vhodně doplňovat. „Protože každý z nich je nadčasový,“ dodával.

Inspirace v umění i literatuře

S každou další kolekcí představoval Yves světu své nápady a vize, které byly vždy o trochu originálnější, nápaditější a svéráznější než ty předešlé. Šatníky privilegovaných dam se tak začaly plnit šaty na jedno rameno, košilovými šaty, sandálky na klínku nebo úzkými kozačkami na vysokém podpatku. Jednotlivé kousky hýřily asymetrickými střihy, výraznými barevnými kombinacemi, bohatými výšivkami a vzory obrovských květin. Tuze rád také šokoval. Když uváděl na trh svoji první pánskou kolínskou, neváhal se ujmout role jejího hlavního protagonisty a na promo plakáty se nechal vyfotit nahý. Jeho modely čerpaly inspiraci z umění, historie i literatury. Časté rodinné výlety za kulturou z mládí v něm rezonovaly po celou dobu jeho aktivní tvorby, a tak nebylo překvapením, že často a rád navrhoval kostýmy pro divadlo. Jednu ze svých kolekcí v 70. letech zase zasvětil ruskému baletu. Nepřetržitou studnicí inspirace se v jeho očích staly díla Picassa, Matisse, a dokonce spisy Marcela Prousta. Co v módní branži kdysi započala Coco Chanel, právě Yves rozvinul naplno. Stejně jako jeho slavná kolegyně i on do ženských modelů vkládal prvky ryze pánského stylu.

Byl to kouzelník. Jako žena jste potřebovala notnou dávku sebevědomí, abyste mohla jeho oblečení nosit. Nenavrhoval tak, aby zakrýval nedostatky. Dělal ženy prostě krásnými,“ prohlásila na adresu YSL francouzská herečka Catherine Deneuve, která patřila mezi jeho první zákaznice vůbec. Spolupracovali spolu velmi intenzivně, Yves si ji dokonce v devadesátých letech vybral jako ambasadorku značky a hrdě ji nazýval svou múzou. Jeho modely však také pyšně vynášela třeba dcera malíře Pabla Picassa a zároveň módní návrhářka Paloma Picasso nebo členka prominentní bankovní rodiny Marie-Hélène de Rothschild. Ještě mu nebylo ani 50, když se stal vůbec prvním žijícím designérem v historii, kterému byla udělena pocta v podobě vlastní exhibice v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Věhlasná francouzská sloupkařka a módní editorka Diana Vreeland to okomentovala slovy: „Ať vymyslí cokoli, nosí to ženy každého věku napříč kontinenty.“ Legendární výstavu uvedli mimo New Yorku také v Moskvě, Petrohradě, Pekingu, Tokyu nebo Sydney.  

Velké loučení

Příchod nového milénia znamenal razantní zlom také v životě YSL. V roce 1999 se Yves rozhodl značku prodat a o tři roky později se tehdy šestašedesátiletý návrhář oficiálně objevil na módním molu naposledy. Na závěr své monumentální retrospektivní přehlídky prohlásil: „Móda není umění, ale potřebuje umělce, aby existovala. Věřím, že jsem nikdy nezradil toho chlapce, který s obrovskou nervozitou ukázal své náčrty Christianu Diorovi. Žil jsem pro tuto práci a respektoval ji až do samého konce.“

Poté se Yves s Pierrem usadili v Le Jardin Majorelle – botanické zahradě v Marakéši, kterou vlastnili od roku 1980. Přestože jako milenci se rozešli po skoro dvacetiletém vztahu už v roce 1976, zůstali přáteli a obchodními partnery. V roce 2008 byl Yvesovi diagnostikován nádor na mozku, na který ještě tentýž rok v Paříži zemřel. O závažnosti své nemoci nevěděl, Bergé se dohodl s lékaři, aby smutnou skutečnost křehkému tvůrci zatajili. „Nejsem si jistý, jestli by byl dostatečně silný na to, aby přicházející smrt přijal,“ vzpomínal poté Pierre Bergé, se kterým jen pár dní před svým skonem Yves vstoupil do registrovaného partnerství. Právě v jejich milovaném domově, marocké botanické zahradě, byly nakonec rozprášeny návrhářovy ostatky a dnes tam sídlí mimo jiné i velkolepé muzeum značky YSL.