Taneční skupina T-BASS: Rádi provokujeme

10. října 2017

Když mezi street dance tanečníky vyslovíte Hradec Králové, automaticky se jim vybaví T-BASS. Tahle taneční skupina se za 20 let své existence stala tak trochu místním vývozním artiklem, vychovala takřka 6 tisíc tanečníků a pravidelně sbírá medaile na těch nejprestižnějších akcích. „Máme dar strhnout lidi,“ říkají v rozhovoru pro Quartier zakladatel T-BASSu Zdeněk Zolman a hlavní choreograf Filip Rančák.

Taneční skupina T-BASS: Rádi provokujeme
Letos slaví T-BASS kulatých 20 let, máte vlastní taneční studio, tisíce odchovanců, spousty cen. K tomu všemu ale vedla dlouhá cesta, jak vzpomínáte na úplné začátky, kdy skupina vznikala?

Zdeněk Zolman: Od patnácti jsem tancoval na Jacksona, to jsem miloval, ale vadilo mi, že jsem na to sám, chtěl jsem mít kolem sebe partu lidí, kteří by byli na stejné vlně. V osmnácti jsem potom objevil hiphop, dnes se tomu říká street dance, a cítil nutkání posunout se dál, vytvořit nějaké zázemí a potkávat se s dalšími tanečníky pravidelně. Dělat to zkrátka pořádně, ne se jen kroutit doma před zrcadlem. Byl to krok do neznáma, protože tady nic takového nebylo, T-BASS vznikl teprve jako třetí taneční skupina v republice, která se zabývala čistě hip hopem. Poprvé jsme o sobě dali vědět hiphopovou choreografií, kterou jsme vymysleli čerstvě po vzniku skupiny, a nazvali ji STAP. Odjeli jsme s ní na soutěž a přivezli 7. místo, což byl tehdy nepředstavitelný úspěch, protože o nás do té doby nikdo neslyšel.

Když T-BASS vznikl, internet teprve začínal. Kde jste sbírali inspiraci na vymýšlení choreografii?

Filip Rančák: Pravda, tehdy neexistoval Youtube, ani nic podobného. Fungovalo to tak, že jsem zachytil v televizi na kanále MTV jeden videoklip a z toho, co jsem si na první zhlédnutí zapamatoval, jsem potom tvořil a dával dohromady jednotlivé kroky. Jenže ten klip se mi poštěstilo vidět třeba jen jednou za půl roku, a když jsem na něj znovu po pár měsících v televizi narazil, najednou jsem zjistil, že to vlastně tančíme úplně jinak. Ono to ale vůbec nevadilo, protože to zkrátka bylo funkční. Dalším zdrojem inspirace pak byly jiné skupiny, prostě jsme se potkali s tanečníky na akci a předávali si, co umíme.
ZZ: To je to, co dnešní děti nechápou. My museli objevovat, zkoušet, vymýšlet. Ony sednou k počítači a je to.
FR: Mělo to své kouzlo, paradoxně se tím teď ztrácí originalita, všichni si to můžou najít na Youtube a tancují stejně. Kdežto my si to cucali ze sebe, inspirace byla, ale každý zkrátka tancoval jinak a po svém.

Máte v týmu tanečníky, kteří u vás tancují třeba patnáct let a fungují už i jako lektoři. Jaké to pro vás je spolupracovat lidmi, které jste učili tancovat jako děti?

ZZ: Je to hrozně zajímavá zkušenost, protože v jejich očích jsem už stařík a oni přece vědí nejlíp, jak na to (smích). Mají na to pochopitelně svůj názor a nebojí se mě seřvat, že už se to dělá jinak. Já jsem za to ale strašně rád, rád jim naslouchám a snažím se vnímat. Vždycky jsem měl za cíl, aby moji tanečníci byli lepší než já, aby mě přerostli. Cítím, že role se pomalu otáčejí a že se můžu zase já něco naučit od nich.

Co považujete za svůj největší úspěch?

FR: Momentálně asi to, že máme konečně pořádné studio. Po letech trénování v tělocvičnách a na parkovištích je to příjemná změna. Už nemusíme řešit kdejakého školníka, který nás přišel seřvat, že se někdo nezul (smích).
ZZ: S prostory jsme bojovali od začátku. Měli jsme dar strhnout lidi, a tak se nám třeba stalo, že na nábor přišlo 500 zájemců a my měli pronajatou jednu mrňavou tělocvičnu. Byli jsme v tomhle takoví pankáči, chtěli jsme prostě tancovat, šířit myšlenku a to podstatné okolo moc neřešili. Najednou jsme koukali na ty davy lidí s otevřenou pusou a stáli před otázkou, kde na to seženeme prostor a z čeho ho zaplatíme. Když jsme získali budovu bývalé Severky na Slezkém, splnil se mi konečně sen o tom, že kdykoli budeme chtít, prostě vezmeme klíče a půjdeme tancovat.

Berete do svých řad každého, kdo má chuť tancovat, nebo dopředu posuzujete míru talentu?

ZZ: Jsem toho názoru, že talent není to nejdůležitější, hlavní je dávat do toho srdce. Jsou lidi, kteří na první pohled talent nemají, ale dotáhnou to strašně daleko. Takže kohokoli, kdo má chuť tancovat a baví ho to, rádi přivítáme mezi sebe.
FR: Aktuálně máme něco mezi čtyřmi sty a pěti sty členy a přijímáme všechny věkové kategorie - děti od 2,5 let v doprovodu rodičů i dospělé, jedné naší fantastické tanečnici je 55 let. Není výjimkou, že u nás tancuje celá rodina.
ZZ: Navíc pro mnoho rodin, které mají problémy v komunikaci, je T-BASS takovým pojítkem, mostem, který je nenásilně sbližuje. Máma s tátou i děti jedou na soutěž a vzájemně si neuvěřitelně fandí. Navíc dospělí tanečníci jsou pro juniory tak trochu vzorem, že se dá tanec prožívat i jinak, že nejde jen o to, která skupina vyhraje medaili, není v tom tolik rivality. Dospěláci si to umí užít, tréninky neflákají, dávají to do toho všechno a náramně se při tom baví.

Jak šel čas s T-BASS

  • Taneční skupinu T-BASS založil 16. 9. 1997 Zdeněk Zolman.
  • V roce 2000 poprvé zorganizovala Streetmanii, o šest let později soutěž Dance Floor Attack, která v současnosti patří mezi nejprestižnější události street dance kultury v Čechách.
  • V roce 2007 vznikla taneční „odnož“ Křečkovi muži, která vyhrála za pouhý rok MČR, ME a zvítězila i v televizním finále soutěže Taneční skupina roku 2008.
  • V roce 2014 uzmula v soutěži Taneční skupina roku titul absolutního vítěze v hlavní věkové kategorii, a díky tomu i angažmá v New Yorku.
  • Od roku 2015 disponují tanečním studiem v budově bývalé Severky na Slezském Předměstí.
Stojíte i za vznikem taneční skupiny Křečkovi muži, která vyhrála Mistrovství České republiky, Mistrovství Evropy a titul Taneční skupina roku, navíc byla i ve finále soutěže Československo má talent.

ZZ: Tahle naše odnož mě hodně bavila, o to víc, že jako jediní jsme se po dlouhé době pokusili dostat do tance humor.
FR: Byla to trošku recese a dělat srandu v umění je vždycky to nejtěžší.
ZZ: Tvářit se vážně a důležitě je jednoduchý, ale dělat humor a troufám si říct, že chytrý humor, který by nevypadal blbě, a ve finále to nebylo celý trapný, je kumšt. Tím se nám takových pět, šest let dařilo s Křečkovými muži vyhrát kdykoli cokoli.

Dvě dekády za vámi, spoustu ještě před vámi. Můžete prozradit, co chystáte?

ZZ: Organizujeme nejprestižnější battleovou soutěž v republice, máme své vysněné studio. Budeme se muset zamyslet, s čím dalším přijít (smích). Máme v hlavě jednu odvážnou myšlenku na takový polomuzikál, který by se pravidelně hrál, ale uvidíme, zatím nechci předbíhat. Určitě ale budeme chtít dál svým uměním provokovat, možná šokovat. To děláme rádi.