Halloween & dušičky: Noci, kdy živí svítí mrtvým

10. října 2017

Staří Keltové přikládali noci z posledního říjnového na první listopadový den magickou moc. Věřili, že jejich mrtví se právě tuto noc vrací mezi živé. Aby pak nebloudili na cestě zpět do říše mrtvých, svítili jim na cestu lampičkami. Sami se před záhrobními silami chránili převleky a pomalovanými tvářemi. Že vám to něco připomíná? Ale samozřejmě, Halloween, svátek slavený v poslední říjnový den. A ovšem také svátek Všech svatých a Dušičky, slavené v křesťanském světě 1. a 2. listopadu. Co mají společného a v čem jsou jiné?

Halloween & dušičky: Noci, kdy živí svítí mrtvým

Jack byl pobuda, opilec a podvodník. Nikoho proto nepřekvapilo, když se jednou dostal do křížku se samotným Satanem. Když nad pánem pekel zvítězil v lezení na strom, vyřezal do kmene toho stromu znamení kříže a Satana tak nahoře polapil. Slíbil mu, že ho pustí, ale na oplátku ho Satan už nikdy nebude pokoušet. Když pak Jack zemřel, zjistil, že pro hříšníky, jako je on, není v nebi místo, ale kvůli své dohodě se Satanem nemohl ani do pekla. Místo toho mu dal ďábel žhavý uhlík, aby si mohl posvítit na cestu chladnými temnotami. Jack proto dal uhlík do vydlabané řepy, aby mu dlouho vydržel.

Z Irska do USA

Stará irská legenda už ovšem nevypráví, zda a jak našla Jackova duše klid. Prý však musí do skonání věků obcházet svět se svou svítilnou. Zvyk vyřezávat „Jackovy lucerny“, zvané Jack-o-lantern, byl v Irsku vždy rozšířen. Vlna irských emigrantů v roce 1840, kteří ze své domoviny prchali před neúrodou brambor, přinesla tuto tradici do USA, kde se stala velmi populárním. Řepy či tuříny však nahradily ve zdejších končinách hojnější dýně.

Jak ale Halloween vznikl a co má společného se svátkem Všech svatých? Možná víc, než by se dalo čekat. Už původ samotného jména svátku Halloween totiž najdeme u katolíků. Pochází ze zkrácené zkomoleniny slov All Hallows Eve, tedy doslova večer před svátkem Všech svatých. Původ Halloweenu je však starší. Už v pátém století před našim letopočtem slavili staří Keltové v Irsku konec léta 31. října svátkem Samhain, který byl vlastně jejich Novým rokem. Keltové věřili, že duše, které v končícím roce opustily těla všech zemřelých, se v tento den vrací zpět a hledají živá těla pro svůj nový život. Věřilo se, že to byla jejich jediná šance, jak získat posmrtný život.

Novodobá tradice

Živí se pochopitelně chtěli bránit. V noci z 31. října na 1. listopadu tak ve svých domech uhasili ohně, aby byly studené a nelákavé. Pak se oblékli do různých strašidelných kostýmů, aby nevypadali jako lidé, a hlučně procházeli okolím, ve snaze zahnat duchy hledající nová těla. Dobrým duchům naopak na zápražích domů nechávali jídlo. A samozřejmě do oken, na zahradu a vůbec kamkoliv vystavovali vyřezané dýně s hořícími svíčkami. Co nejstrašidelnější dýně měla pomoct v zahánění zlých duchů.

Dnešní Halloween jde zejména v USA ještě dál a dává tak magickou atmosféru noci, kdy se světy živých a mrtvých doslova dotýkají. Z mnohých zahrádek se stanou hřbitovy s řadou hrobů, pobíhajícími duchy a strašáky. Nálada Halloweenu prostupuje americká města i venkov již několik dní před samotným svátkem, kdy poprvé začnou ulice křižovat lidé v maskách. Nebývá výjimkou, že v nich vyrazí i do práce nebo do kina.

Když slaví všichni svatí

Mnohem pietnější podobu mají křesťanské svátky Všech svatých a Dušičky. Patří k nim úvahy o smrti, vzpomínání na zemřelé i rozjímání nad vlastním životem. Křesťanům svátek navíc připomíná víru ve vzkříšení, tedy život, který přesahuje pozemskou smrt. Svátek je v církevním pojetí tedy mnohem víc naplněn optimismem a radostí, než plačtivou, sentimentální náladou, která je často s Dušičkami spojována. Tu ještě umocňuje mlhavé, deštivé počasí podzimních dnů.

První listopadový den je věnován všem svatým všech církví, tedy i těm, kteří nejsou jmenovitě uvedeni v kalendáři během celého roku. Úcta svatým byla prokazována odedávna, ale teprve papež Řehoř III. v roce 731 položil základy tohoto svátku, jak jej známe dnes, když jednak dal v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých, ale také zároveň nařídil, aby se prvního listopadu konala slavnost všech svatých.

Na 2. listopadu pak připadají v křesťanské tradici Dušičky, v kalendářích dnes často uváděné jen jako Památka zesnulých, kdy vzpomínáme na všechny blízké, kteří už nejsou mezi námi.

Dušičky blízkých

Dříve se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V Pelhřimově se dokonce vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci probudila. Měsíc za oknem zářil tehdy tak jasně, že si jasnou noc spletla s ránem. Vstala proto, oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple. Protože se kmotra styděla, že přichází pozdě, rychle se posadila do lavice a sklopila oči. Po chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. S hrůzou si uvědomila, že povědomé tváře kolem ní patří sousedům, kteří jsou již po smrti. Všimla si, že vedle ní sedí její nedávno zemřelá sousedka. Ta jí pošeptala, že je na mši duchů a ti že živého člověka po skončení roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si vysvlékla kožíšek a rychle z kaple utekla. Kmotra ji uposlechla a ráno, poté co se s nočním zážitkem svěřila sousedům, se všichni vypravili do kaple, kde kožíšek nalezli roztrhaný na malé kousíčky.

Křesťané věří, že lidská duše po smrti putuje nejprve do očistce, kde je souzena ze svých pozemských hříchů. Naopak je možné pomoct duši dobrými skutky, odpustky a hlavně modlitbami. A protože duše má v očistci setrvat až do očištění od hříchů, modlí se věřící za své zemřelé a rozsvěcují svíčky, aby i oheň pomohl s očištěním. Věřilo se, že v předvečer svého svátku dušičky vystupují na jedinou noc z očistce, kde v plamenech pykají za své hříchy. V Čechách proto bylo zvykem, že hospodář v ten večer naplnil lampu místo olejem výjimečně máslem, aby si dušičky mohly potřít popáleniny z očistného ohně. Hospodyně zase napekla zvláštní pečivo ve tvaru kostí, které bylo někdy spolu s dalším jídlem jako částečné vykoupení hříchů (nebo také dušičkám na přilepšenou) vhazováno do ohně. S rozbřeskem dušičková noc končila a jakmile začal v kostele vyzvánět zvon, musely dušičky zpátky do očistce. Když o Dušičkách pršelo, věřilo se, že tak duše zemřelých oplakávají své hříchy.

Ve světle svíček

Je zvykem upravit o Dušičkách hroby našich blízkých a vyzdobit je květinami, ale také rozsvítit na nich svíčky. Magická atmosféra hřbitova tonoucího v záplavě světélek je neopakovatelným zážitkem a důvodem, proč o Dušičkách, na rozdíl od zbytku roku, přijít na hřbitov až se setměním.

Živé květiny, které přinášíme o Dušičkách na hřbitov, jsou symbolem víry ve věčný život. Nejtradičnější z dušičkových květin je přitom chryzantéma, jinak také listopadka nebo lidově i dušička. Ta byla vždy pokládána za ochranu proti zlým silám a stala se symbolem Dušiček snad i pro svou odolnost proti prvním mrazíkům.

Z někdejší bohaté tradice dušičkových zvyků a obyčejů se nám do dnešních dnů zachovalo vlastně jen zdobení hrobů a rozsvěcení svíček na památku blízkých zemřelých. Zejména v České republice pak odklon od víry ve druhé polovině dvacátého století způsobil, že duchovní rozměr tohoto svátku, stejně jako řady dalších, se vytratil.

Halloween v Podkrkonoší

Že se anglosaský Halloween, jak jej známe dnes, vyvinul z tradice svátku Všech svatých, je všeobecně známé. Méně se však už ví, že Dušičky se v Podkrkonoší v minulosti slavily podobně, jako vypadají dnešní americké oslavy Halloweenu, tedy s průvody strašidelných a děsivých masek. Důvod je prostý – i na našem území žili ve starověku Keltové, kteří své tradice oslav svátku konce léta a začátku nového roku slavili stejně, jako v Irsku.

Průvodce (americkou) halloweenskou nocí

  • Halloweenský průvod má tradici především ve městech mezi dětmi soupeřícími o nejstrašidelnější masku. Mezi nejpopulárnější z průvodů patří newyorský The Village Halloween Parade.
  • Trick-or-treating je nejznámější tradicí Halloweenu. „Trick or treat!“ – Koledu, nebo něco provedu! Děti ve strašidelných kostýmech obchází domy v sousedství, kde zazvoní a poprosí majitele o koledu; obvykle dostávají sladkosti. Pokud odejdou s prázdnou, provedou domácím drobnou lumpárnu. Na koledu se vyráží zásadně až po soumraku.
  • Hororové historky jsou oblíbené u všech generací včetně dětí, které si mezi sebou vypráví strašidelné příběhy. Čím strašidelnější, tím lepší. Mnoho amerických seriálů vysílá v halloweenském týdnu speciální tématické epizody.
  • K umocnění atmosféry halloweenského večera si lidé pouští horory a strašidelné filmy. Rovnou se nabízí filmy Halloween I. a II.
  • Pokud o Halloweenu spatříte pavouka, buďte si jistí, že někdo blízký na vás dává pozor.
  • Vlkodlaka poznáte podle spojeného obočí, chlupatých rukou, tetování a dlouhého prostředníčku.