Barbora Jechová: Cukrářka, která nejí sladké

24. října 2017

Své první cupcaky upekla jen tak pro radost z prášku ze supermarketu. Dnes si pro její domácí dortíky s nadýchaným krémem a nápaditým zdobením jezdí mlsouni z celé republiky. Ona sama přitom sladké vůbec nejí, jako malá navíc snila o tom, že bude bytovou designérkou nebo právničkou. „Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já se budu živit pečením, potažmo cukrařinou. Ještě tak před dvěma lety jsem si byla schopná v kuchyni pomalu vypíchnout oko škrabkou na brambory,“ říká se smíchem dvacetiletá Barbora Jechová z Rychnova nad Kněžnou.

Barbora Jechová: Cukrářka, která nejí sladké

Jste pekařka-cukrářka, ale nejíte sladké. To je netradiční kombinace, jak takové pečení u vás probíhá?

Ze začátku to bylo opravdu zajímavé. Jediné, co z cupcaků jím, jsou korpusy – k těm už jsem si našla cestu, ale krémů se ani nedotknu. Zpočátku jsem tak musela mít k ruce mamku, pekly jsme společně a vymýšlely recepty. Stávalo se, že košíčky přetekly, nebo bylo těsto příliš hutné, jindy lepkavé jako guma. Tak jsme dokola zkoušely, něco přidaly, něco ubraly. Já ochutnávala korpusy, ona krémy, vzájemně jsme si to ohodnotily a následně vylepšovaly. Tím jsme vytvořily jedinečné recepty, které mám v hlavě a už je tvořím automaticky. Zezačátku jsme to ale musely hodně vyladit, aby cupcaky chuťově seděly, protože já je opravdu neochutnávám. Vždycky, když to někomu říkám, vzpomenu si na svého tatéra, který mi tetoval motiv cupcaku na předloktí. To je zase jediný tatér v republice, který na svém těle nemá jedinou kérku (smích).

Takže vás baví ta příprava, alchymie.

Úplně nejvíc mě baví fáze zdobení, ta finální část. Když si pak prohlížím, co jsem vlastníma rukama vytvořila vlastně z ničeho, jen z pytlíků mouky a cukru, to na tom miluju nejvíc.

Vytvoříte klientům na cupcaku cokoli?

Zákazníci mi ve zdobení buď nechají volnou ruku, nebo řeknou, co by si přáli vymodelovat – třeba auto, postavičku z pohádky, nějaký text. Jsem schopná vytvořit prakticky cokoli. Někdy je to těžší – třeba znaky fotbalových týmů mi občas dají zabrat, ale když má člověk pevné nervy, zvládne cokoli.

Jak dlouho takový cupcake vydrží, dá se konzumovat i druhý den po upečení?

Úplně nejlepší je sníst ho první den, druhý den to ještě jde, ale jde o požitek. Ten našlehaný, nadýchaný krém si do druhého dne sedne a není to úplně ono. Chuťově už to také není úplné „nebe v puse“, krém je hutnější. Nejlepší jsou zkrátka v den, kdy je předávám.

Cupcaky si řada lidí plete s v Česku o trochu známějšími muffiny. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Muffin je pouze to těsto, korpus. Cupcake oproti tomu tvoří i krém a zdobení na povrchu. Hodně lidí si myslí, že je to totožný zákusek, což není. Je ale pravda, že i já jsem cupcaky objevila díky muffinům. Jednou jsem je upekla z krabice od Dr. Oetkera, z předpřipravené směsi a nazdobila podle obrázků z internetu. Odmalička jsem hodně kreativní a moc mě to bavilo. Začala jsem je péct rodině a kamarádům na oslavy, až mi fotografka Le Monika z Hradce Králové poradila, abych si založila facebookovou stránku, a tím se to teprve rozkřiklo. V létě to bylo už dva roky, co peču na zakázku.

Od té doby jste nasbírala přes tři a půl tisíce sledujících a objednávky, alespoň co jsem vypozorovala, vám chodí z celé republiky.

Pekla jsem už i na Slovensko a Čechům, kteří si je odvezli s sebou do Chorvatska. Nedávno moje cupcaky letěly také do Řecka. Teď už jsem ve fázi, kdy peču opravdu denně a lidé si mě zamlouvají hodně dopředu, jednu objednávku mám dokonce na září 2018.

Nezajídá se vám to každodenní pečení?

Vůbec! A jsem z toho nadšená. Nadšená, že jsem našla něco, co mě tak baví, a doufám, že jen tak nepřestane. Je skvělé, když se z koníčku stane práce.

Kolik cupcaků průměrně vytáhnete za den z trouby?

Průměrně asi třicet, záleží, jak se sejdou objednávky. Jeden den jich je 120, příští třeba jenom 10. Na kostelecký food festival jsem jich třeba napekla 700 a nestačily.

Takový byl o ně zájem?

Za dvě hodiny byly pryč. Dala jsem na stánek cedulku, jela domů napéct dalších sto, a zatímco jsem stála u trouby, volala mamka, že už mám frontu jako blázen. Lidé si raději stoupli do fronty, aby měli jistotu, že se na ně dostane (smích). Práce mě baví právě kvůli zpětné vazbě a pozitivním reakcím. Když vidíte ty zbožné výrazy dětí, když dostanou krabičku sladkých cupcaků se svojí oblíbenou pohádkovou postavou, to je k nezaplacení.

Barbora Jechová

  • Narodila se 4. 7. 1997 v Rychnově nad Kněžnou.
  • Vystudovala Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové, momentálně studuje Fakultu ekonomicko- správní na Univerzitě Pardubice.
  • Koníčky: pečení, tanec v taneční skupině T-BASS, snowboard, trekové brusle, cestování.
Některé vaše kousky jsou opravdu skoro umělecká díla, pečlivě nazdobené, škoda sníst. Když už jsme u toho, hodně lidí tápe, jak se vůbec cupcake správně jí.

Je spousta návodů, záleží, jestli jste v restauraci nebo doma na zahradě a co máte právě na sobě. Tradiční, nejběžnější způsob je oloupat cupcake z košíčku, postavit na talířek a krájet dezertní vidličkou. V méně formálním prostředí, třeba mezi kamarády, se většinou utrhne spodek korpusu, přiklopí na vršek a jí se jako takový sladký hamburger.

Napadlo vás, že se budete jednou živit právě pečením?

Ani ve snu, v kuchyni jsem totiž byla pěkné nemehlo. Opravdu, ještě tak před dvěma lety jsem si byla schopná pomalu vypíchnout oko škrabkou na brambory (smích). Chtěla jsem být původně bytovou designérkou, nebo právničkou, protože jsem studijní typ, škola mi vždycky šla. Když jsem pak přišila za rodiči s tím, že budu péct cupcaky a jednou si k nim otevřu i kavárnu, byli hodně překvapení. Nicméně se zachovali úžasně, podporují mě a já je na oplátku pravidelně podplácím sladkým.

Cupcaky jsou aktuálně hodně trendy, nebojíte se, že je to jen módní vlna, která v budoucnu opadne?

Pochopitelně mě to občas napadne, věřím však, že když se budu posouvat dál a vymýšlet novinky, tak to půjde. Když si uvědomíte, jak dlouho lidé kupují větrníky a indiány…. Je pravda, že si někteří lidé čas od času neodpustí poznámku, že jsem mohla být právnička a místo toho „jenom peču“. Já jsem ale na sebe pyšná, za dva roky, co to dělám, jsem si vybudovala jméno úplně z ničeho, lidem moje cupcaky chutnají, líbí se jim a já v tom budu určitě pokračovat. Doufám, že přijdu na něco, co mé hranice posune zase dál. Je spousta možností, co se týče druhů náplní, krémů, variant zdobení. Věřím, že přijdu na něco originálního.

S cupcaky jste začala v rodném Rychnově nad Kněžnou, ale už tu zdaleka nejste jediná. Plánujete do budoucna rozšíření dál?

Tady v mém blízkém okolí jsem byla úplně první, znala jsem jen jednu cupcakekářku z Prahy, nikoho jiného. Od té doby, co jsem s tím začala já, tak se vynořilo spoustu dalších cukrářek, konkurence je větší, ale ruku v ruce s tím jdou i vyšší nároky na kvalitu, což mi vyhovuje. Do budoucna mám se svými cupcaky velké plány. Studuji v Pardubicích management malých a středních podniků a ráda bych do budoucna měla vlastní cupcakekárnu, kde by měli hosté na výběr z více druhů najednou a k tomu si mohli dát i dobrou kávu. Líbilo by se mi fungovat v Hradci a možná i v Pardubicích.