Motorka - základ rodiny

8. března 2018

Letos tomu bude rovných padesát let, co začal Václav Rathouský z Hradce Králové, původem rodák z Přepych, ve volném čase stavět závodní silniční motorky. Svou vášeň postupně přenesl i na své dva syny Karla a Václava a dnes mají na jejich vlastnoručně vymyšleném a sestrojeném motoru značky AHRA 800 TOHC tři tituly mistra republiky a úspěšnou účast v evropských pohárech. „Řekli jsme si, že když už do toho půjdeme, tak pořádně, a tak tvoříme místo trabanta rovnou rolls royce,“ říká Václav Rathouský o své práci na stavbě aktuálního motoru, které se společně se syny věnují už víc jak deset let včetně dlouhých nočních směn.

Motorka - základ rodiny

S motory a motorkami jste spojen už úctyhodné půlstoletí. Jak se to stalo, že jste jim tak propadl?

VR starší: Když jsem v roce 1954 přišel z vojny, nastoupil jsem jako univerzální obráběč do ČSAO (Československé automobilové opravny, pozn. redakce) v Kuklenách. Tam se jen prohloubil můj dávný zájem o motorismus a záhy jsem se ve volném čase začal věnovat úpravám motorek pro eventuální soutěže a závody. Kluci to pak viděli u mě a motorkám taky propadli.
KR: Tenkrát to bylo tak, že co si člověk postavil, na tom jezdil. Neměli jsme internet, kde si jako dnes za pár minut můžete objednat hotovou motorku.

Karle, vy osobně jste ale v mládí i závodil, že?

KR: Jezdil jsem mistrovství republiky, padesátky a osmdesátky. Maminka se o mě sice hrozně bála a nechtěla mě pouštět, ale jakmile jsem byl dospělý, už na mě nemohla (smích).

Jste tedy takový rodinný tým, máte v něm rozdělené funkce?

KR: Tatínek je vizionář a hlavní tvůrce, brácha zase takový myslitel a vyjednavač a já bych se popsal asi jako realizátor a hlavní mechanik. Jsme součástí závodního týmu s výborným závodníkem a zároveň testovacím jezdcem Liborem Kamenickým ml. a jeho otcem Liborem Kamenickým st., kteří připravují podvozek. Každý má svůj úkol, včetně kuchaře a fotografa, je to o souhře všech, musíme se doplňovat.
VR: Každý zkrátka zaujal pozici, ve které je nejlepší.

AHRA Motors s.r.o.

  • AHRA = Autoopravny HRAdec Králové.
  • Sídlí v královéhradeckých Malšovicích.
  • Letos slaví 20 let od založení.
  • Zabývá se výbrusy válců, opravami motorů, hlav a klikových hřídelí.
  • V čele rodinného podniku stojí Karel Rathouský, pro kterého jsou motorky celoživotní vášní.
Motorka, na které aktuálně pracujete, je tedy společným dílem. Kolik času už jste na ní strávili, vzhledem k tomu, že chodíte normálně do práce?

KR: Je to především dílo táty, já do ní jen postupem času vkládal pouze nějaké svoje myšlenky a ideje.
VR starší: Ne, ne, já už jsem zajišťoval jen takové připomínkové řízení, abych tak moderně řekl. Od začátku, co jsme se na to vrhli, jsme čelili mnohým problémům. Například jsme vůbec nevěděli, jak ten motor na prkně nakreslit, protože byl tak složitý. Syn se tedy musel naučit kreslit ve 3D, abychom vůbec pokročili.
KR: Jsou za tím rozhodně tisíce hodin práce. Jen ten motor vymyslet a nakreslit zabralo po nocích dobrých dva tisíce hodin. Následné řešení modelových zařízení snad ani nechci počítat. Když jsem viděl návrh, jak to táta celé vymyslel, nejdřív jsem to zavrhl, protože to bylo pro nás příliš složité. Zároveň mám ale rád výzvy, tak jsme do toho šli.
VR starší: Rovnou jsme si řekli, že když už do toho půjdeme, tak pořádně, a nebudeme stavět trabanta, ale rovnou rolls royce (smích). Komerční značky to mají jednodušší, koupí hotové věci a „jenom“ je namontují, kdežto my si je nejdřív musíme vymyslet, jak by měly vypadat a fungovat a potom přemýšlíme, jak je vyrobit a pospojovat, aby to šlapalo.

Jak dlouho už uplynulo od té prvotní myšlenky, že do toho tedy půjdete?

KR: To už je dlouho, řekl bych tak dobrých deset let.

Kdybyste před těmi deseti lety věděli, kolik vás to bude stát práce a co všechno vás čeká, šli byste do toho znovu?

VR starší: Rozhodně šli.
KR: Kdybychom měli ty síly, hlavně tedy ty duševní, co tehdy, tak určitě.

Konkrétně na tomto motoru už vám jezdci vyjezdili tři tituly mistra republiky. Jak vzpomínáte na to úplně první vítězství?

VR starší: První vítězství jsme zažili v Hořicích. Jezdec se nám předtím vyboural na jiné motorce, chudák celý potlučený vyrazil na trať a senzačně vyhrál.
VR: Před cílem už byl tak zřízený, že nemohl pomalu ani domáčknout spojku.
KR: Při tréninku se sklouznul na oleji, a proletěl při nějakých sto padesáti lesem, naštěstí se mu nic moc nestalo. Byl ale šíleně potlučený, museli jsme ho před startem nadopovat prášky proti bolesti. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že je obrovský rozdíl sedět při závodu na motorce nebo být v depu. Vzpomínám si, že jsem byl jako jezdec před závodem vždycky hrozně nervózní, abych zajel dobrou jízdu. Od určité úrovně je to zodpovědnost, protože diváci samozřejmě očekávají nějaký slušný výsledek. Vůbec se to ale nedá srovnávat se stresem, který zažíváte v pozici mechanika, který dal tu motorku dohromady, a sešrouboval na ní „tisíc“ šroubků. To tam jenom sedíte a modlíte se, aby všechno fungovalo jak má a kdyby ne, tak aby se ta motorka nejhůř zastavila a nejela, nedej bože, aby se na ní ten závodník kvůli vaší chybě vyboural. Je to obrovský stres.

Jezdí s vámi na závody i partnerky a manželky?

KR: Nejezdí, ona je to hrozná dřina - od rána do večera. Ráno budíček, příprava motorky, nahřívání, nabíjení, nalívání. Pak běžíme na trať, jen co se přiveze, tak musíme shodit kapotu, zase dobít, zkontrolovat data a po poradě s jezdcem motorku seřídit.

Co vás ve vašem snažení aktuálně nejvíce brzdí?

KR: Jednoznačně peníze, protože jsou věci, které si sami neuděláme a musíme za ně někomu zaplatit. I dnes víme jakým způsobem dále zvyšovat výkon motoru, máme ještě rezervy, ale realizace změn je časově a finančně náročná.
VR: Kdybychom chtěli ten motor udělat třeba o pět kilo lehčí, uměli bychom to, ale jsou to pro nás dvojnásobné náklady, a tak se musíme spokojit s tím těžším, který ale zase negativně ovlivňuje výkon stroje a tak dále.
VR starší: Jsem přesvědčený, že kdybychom měli v zádech silného sponzora, výrazně bychom v umístěních pokročili dopředu. Už teď úspěšně konkurujeme značkám, jako je KTM nebo Yamaha.
KR: To si myslím, že je i takový náš cíl. Rádi bychom se letos už konečně někam posunuli, protože zatím z nedostatku peněz a času jezdíme v evropském poháru kolem 10. místa. Rádi bychom se vyhoupli do špičky, ačkoli konkurence je obrovská a má podporu továrních značek, kde na vývoji pracují desítky inženýrů.