Svátky života

18. března 2018

Velikonocemi každým rokem ožívá nejen příroda, ale také mystérium znovuzrození Ježíše Krista. Byly to však vždy svátky křesťanského významu, nebo je jejich původ pohanský? Podle jakého pravidla se určuje datum Velikonoc? A jak je to se zvony, které odlétají do Říma? Připomeňte si s námi oslavy Velikonoc a vítání jara v dávných tradicích i současnosti.

Svátky života

„SMRT NESEM ZE VSI , NOVÉ LÍTO DO VSI...“

V dávných dobách, dlouho před příchodem misionářů, pohanský lid během období Velikonoc vítal jaro. Oslavoval jarní rovnodennost, probouzení přírody, její plodnost a snad i trochu naději na nový život a lásku. Příchod jara totiž při tehdejším způsobu obživy znamenal jediné – začátek nového zemědělského roku. Zároveň se lidé loučili se zimou, třeba staroslovanským lidovým zvykem – vynášením smrtky, takzvané Morany, ze vsi. Ve slovanské mytologii se traduje, že Morana byla bohyně zimy, noci a smrti. Stalo se tak zvykem figury z došku, oblečené do ženských šatů a ozdobené stuhami nebo kraslicemi, za zpěvu obřadních písní vyprovodit ven z vesnice a pak je utopit v řece či spálit. Lidé se přitom smrti vysmívali, že už jim nemůže uškodit, protože byla nadobro vyhnána. Na Moravě se tento zvyk ve své původní podobě udržel dodnes. Lidé tu dokonce věří, že pokud se někdo z domu obřadu nezúčastní, čeká je do roka vážná nemoc, ba dokonce smrt.

Koleda z okolí Hradce Králové

„O srdce jediný,
propuk se čas,
dejte mi vajíčko,
sic přijdu zas,
červený nebo bílý.“

40 DNÍ A 40 NOCÍ

Slovanský název Velikonoce je odvozen od „veliké noci“ – noci, kdy se udály veliké věci – Kristus začal žít nový život. Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a posadil se po pravici Boha. Bible vypráví příběh o smrti Syna božího na kříži, kterou to však všechno neskončilo, ba naopak – potvrdilo se, že smrt je teprve začátek. Tři dny po ukřižování vstal totiž Ježíš z mrtvých. A taková je podstata Velikonoc v křesťanském pojetí. Pro věřící je to nejvýznamnější církevní svátek, důležitější než Vánoce, nad čímž nejeden ateista může vskutku nevěřícně kroutit hlavou.

Podle katolické tradice jsou Velikonoce vyvrcholením postního období. Lidé si však uměli s přísným půstem poradit po svém, a tak se mnohdy dostalo i na sklenku něčeho ostřejšího. U nás na Hradecku proto vznikla nová tradice: napití kořalky o Popeleční středě v létě ochrání před štípáním much a komárů. Půst trval bez nedělí čtyřicet dní. Každá neděle během těchto šesti týdnů nese svůj název podle původních zvyklostí. Během první, Černé neděle, se nejenom vdovy, ale všechny ženy a dívky oblékaly do černého. Na Pražnou – druhou postní neděli se jedla upražená obilná zrna či klasy neboli pražmo. „O třetí neděli co nejvíce kýchat!“, radí starodávné přísloví. Neboť ten, kdo uposlechne, může podle počtu kýchnutí spočítat, kolik let se ještě bude těšit zdraví. Na Družnou neděli přicházel vždy ženich do stavení, kde bydlela jeho milá. O Velikonocích pak proběhly již oficiální námluvy. Pátou neděli, Smrtnou, se vynášela smrtka a s ní symbolicky i zima. Na Květnou neděli se světily větvičky jívy, tzv. kočičky, které se pak v domácnostech dávaly ke svatým obrázkům či křížům. Chránily i úrodu a zásoby, stačilo jen větvičku zapíchnout na okraj pole nebo položit do sklepa.

ZVONY ZVONÍ JEN CHVÍLI

Po Květné neděli přichází Pašijový nebo chcete-li Svatý týden. Jedná se o poslední období půstu a má připomínat utrpení Ježíše Krista. Vše začalo osudnou středou – dnem, kdy Jidáš zradil Krista. Den poté se Ježíš v modlitbách loučil, což si dnes připomínáme bohoslužbou Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu). Poté hlahol zvonů utichá, neboť se připravují k odletu přes Apeniny směrem na jih do italské metropole.

Pověst říká, že žádný zvon nesmí zůstat doma, jinak uvrhne obec do velkého neštěstí. První letí nejstarší zvony, jelikož jsou znalé cesty. Za nimi se drží menší a dávají bedlivý pozor, aby se neztratily. Celý průvod uzavírají dva největší a nevýznamnější – Zikmund z chrámu svatého Víta a Marie z Týnského chrámu – které již po léta slouží jako stráž.

Po celou dobu nepřítomnosti zvonů jsou kostely tiché, umlknou i varhany. Mlčení kostelů vyjadřuje hluboký smutek – zatčení Páně, jeho utrpení a pohřbení. Důvod, proč se zvony vydávají až do Říma, je prostý – letí si pro papežské požehnání za celoroční službu, svědomitou práci a věrnost církvi. Následně se vrací zpět na svá místa a s radostným bimbáním hlásí: „Byl jsem tam! Byl jsem tam!“ Toto sobotní zvonění má prý až čarovnou moc. Kdo si chce na celý rok zajistit pevné zdraví, nechť se v tento čas umyje ve studánce.

Beránek

V den poslední večeře Páně se jedlo pečené jehňátko. Obětováním mladého berana si tak lidé připomínali samotného Krista. Chudí připravovali sladkého beránka z těsta.

Jidáš

Je pečivo z kynutého těsta, jež má svým válcovitým tvarem připomínat provaz, na kterém se zrádný Jidáš oběsil. Hospodyňky na něj o Zeleném čtvrtku zadělávají. Připravuje se z bílé mouky a medu.

Koledování

Věděli jste, že správně se má koledovat od půlnoci do půlnoci a ne jen do pondělního poledne? Chodit koledovat přímo domů by se mělo jen k příbuzným a známým, nikoliv k cizím lidem! Venku ovšem žádná pravidla neplatí, tam je možné vyšlehat jakoukoliv dívku.

Mazanec

Musí být podle dávných tradic kulatý a lesklý, aby tak připomínal slunce, díky kterému na jaře všechno ožívá a roste. V dřívějších dobách nebyl mazanec sladký, ale připravoval se ze sýra a vajec. Těsto se správně zadělávalo na Bílou sobotu.

Vajíčka

Plodnost, nový život a návrat jara od pradávna u pohanů symbolizovala právě vajíčka. Ve spojení s křesťanskou oslavou Velikonoc se vejce připodobňovalo k hrobu, ve kterém je ukryt život. Symbolicky tak bylo spojováno s Kristovým zmrtvýchvstáním. Barvení a zdobení vajíček se region od regionu odlišuje. Uvařená barevná vajíčka dostávají kolednici o Velikonočním pondělí, vyfouknuté skořápky se používají jako dekorace.

PAŠIJOVÝ (SVATÝ) TÝDEN

Škaredá středa: Na den, kdy byl Kristus zrazen Jidášem, by se lidé neměli mračit, aby jim to nezůstalo po zbytek roku.

Zelený čtvrtek: Je spojován s Kristovou poslední večeří. Měly by se jíst jen zelené pokrmy, jako je špenát či kopřivy, aby byl člověk zdravý. Říká se, že při posledním zvonění byste si měli zacinkat penězi, aby se vás po celý rok nepustily.

Velký pátek: Je vzpomínkou na ukřižování Krista a měl by se nést ve znamení smutku, ticha a rozjímání. V tento den se drží největší půst, dříve se jedly jen jidášky. Traduje se, že v tento čas země vydává své poklady a podle pověstí se i na chvíli otevírá hora Blaník.

Bílá sobota: Oficiálním velikonočním startem je obřad v noci ze soboty na neděli, dne Zmrtvýchvstání Páně. Ježíš byl v tento den ukládán hrobu. V rámci křesťanských tradic by se sobota měla nést v duchu příprav na slavnost Vzkříšení, hospodyňky se zase mají věnovat vaření a pečení obřadních pokrmů. Poprvé od čtvrtka se rozeznívají zvony a zapaluje paškál.

Boží hod velikonoční: Z gastronomického hlediska se jedná o klíčový den Velikonoc. Přichází totiž velké hodování po dnech hladovění. V neděli se jedí pokrmy posvěcené v kostele a každá návštěva musí být takovým jídlem obdarována.

Velikonoční pondělí: V současnosti je hlavní dnem oslav. Podle starodávné tradice chlapci koledují a pomlázkou šlehají děvčata, aby neuschla. Ta je za to poté obdarovávají kraslicemi.

KDYŽ JE MĚSÍC V ÚPLŇKU…

Proč se Velikonoce slaví každý rok jindy? Odpověď leží ve hvězdách. Velikonoce jsou jediným svátkem bez pevně stanoveného data. Určuje se podle prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Mohou tak připadnout na jakoukoliv neděli mezi 22. březnem a 25. dubnem. Zaleží na postavení planet. V případě, že ale první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až o týden později. V křesťanském pojetí navazuje na tyto slavnosti velikonoční doba v délce 50 dní, jejímž vyvrcholením jsou svátky Seslání Ducha svatého, tzv. Letnice. Křesťanské přípravy a oslavy Velikonoc tak trvají řádově desítky dní.

VELIKONOCE NA KRÁLOVÉHRADECKU

„O tom, jaké zvyky se v dnešních domácnostech dodržují, můžeme jen polemizovat. Věřící lidé o Květné neděli však stále chodí světit kočičky do kostela. Na Zelený čtvrtek se v domácnostech vaří něco zeleného – špenát, kapusta – a pečou se jidáše. Tvar jidáše se na Hradecku od běžného odlišuje – má tvar brýlí (ležící osmičky) nebo písmene S,“ prozrazuje Jitka Kučerová z Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti, která mimo jiné připravuje vzdělávací programy na Šrámkově statku v Pileticích. Dodává, že pochopitelně se na Bílou sobotu v řadě rodin stále zdobí vajíčka, pečou mazance a velikonoční beránek. Aby se veškeré velikonoční zvyky nesmrskly do jediného dne a nestaly se tak tradicí spíše jen pondělních pomlázek, snaží se Hradecká kulturní a vzdělávací společnost zvyky v Hradci udržovat a připomínat. Každý rok se například vynáší Smrtholka z města. „Je to dřevěný kříž, který se v Jiráskových sadech u altánu ozdobí. Obalí se slámou, navléknou se na něj ženské šaty a vytvoří ošklivý obličej. Korále má z vyfouklých vajec, které symbolizují prázdnotu a smrt. Za zvuku folklórních říkanek ji pak hodíme na soutoku do vody,“ vysvětluje a připomíná, že letos Smrtná neděle vychází na 18. března.

A na závěr jedna místní pověst. Na Královéhradecku se vypráví, že když Ježíš Kristus a svatý Petr putovali po okolí, našli nocleh u jedné hospodyně. Ta však svým nečekaným hostům neměla co nabídnout k snědku. Rozklepla tedy vejce a upekla ho na pánvičce. Poutníci se najedli a odešli. Druhého dne našla hospodyně místo skořápek plátky zlata.

Paškál

Je vysoká svíce s vyrytým křížem a řeckými písmeny alfa a omega, které označují Krista za počátek a konec všeho. Nesmí chybět letopočet, uvádějící délku Kristovy vlády, a do kříže vsazených pět kadidlových zrn coby pět ran Kristových na kříži. Vždy večer na Bílou sobotu se před kostelem rozdělává obřadní oheň a od něj se paškál zapaluje.

Pomlázka

Její název vychází ze slova „pomlazení“ – omlazuje totiž každou ženu, jež je ošlehána. Měla by být vlastnoručně upletená z vrbových proutků. Podle pohanských pranostik se s její pomocí vyháněla i nemoc či špatná nálada. Vedle obdarování vajíčky a cukrovinkami by měla také každá dívka chlapci na pomlázku přivázat pentli.

Řehtačky, klapačky, valcha a trakač

Podomácku vyrobené dřevěné nástroje byly zvučným poselstvím blížících se Velikonoc. Dříve se s nimi od čtvrtka do soboty svolávalo k bohoslužbám, protože zvony umlkaly. Avšak původním smyslem řehtání bylo zahnat Jidáše.