Miroslav Zapletal: Povoláním střelec, znamením Býk

20. června 2018

Kukly a zbraně. To je denní chleba čtyřiačtyřicetiletého člena zásahové jednotky a instruktora střelecké přípravy z Hradce Králové. Miroslav Zapletal se vedle svého zaměstnání téměř deset let věnuje netradičnímu sportu – dynamické střelbě. Loni v listopadu se mu podařil největší úspěch jeho kariéry, získal titul mistra světa na světových policejní hrách v Abú Dhabí. „Kdybych se za každý úspěch jenom chválil, neposunul bych se dál,“ přiznává, přičemž stejně tvrdý je i při výcviku nových členů hradecké zásahovky.

Miroslav Zapletal: Povoláním střelec, znamením Býk
Muži ve znamení Střelce mají dobrodružnou a hravou povahu. Baví je technika a sporty. Vy jste ale Býk – ti jsou klidní, přízemní a rozvážní. Titul policejní mistr světa však svědčí o tom, že určitě máte rád výzvy a jen tak lehce se nevzdáváte. Jak to tedy s vámi je?

Zřejmě jsem se narodil ve špatném znamení (smích). Řekl bych ale, že je to dané vlastnostmi, které mám, než znamením zvěrokruhu. Jsem totiž ten typ člověka, který je neustále sám se sebou nespokojený. Dokážu si přiznat vlastní chyby, pracovat na sobě, zlepšovat se a neopakovat je. Kdybych se za každý úspěch jenom chválil, neposunul bych se dál.

Jste tedy perfekcionista.

Dalo by říct. Když na závodech odstřílím nějakou situaci a kolegové mě chválí, jak jsem to střelil perfektně, tak stejně odcházím s nejistým pocitem, že jsem tam měl určité rezervy. Člověk u tohoto sportu musí být i detailista. Zpětně si každou situaci analyzuji a přemýšlím, jak to do příště vylepšit.

Sloužíte u Policie ČR, zbraně a střelba k vám patří – je to ten hlavní důvod, proč jste se začal věnovat dynamické střelbě?

Určitě, i jako malého kluka mě to vždy zajímalo a bavilo. Ke všemu jsem soutěživý typ a když něco dělám, tak pořádně. Když skloubíte tyto věci dohromady, dojde vám, že jsem to měl tak trochu vepsáno v osudu. Pak už jen stačilo, abych začal jezdit s kamarády na různá sportovní klání v policejní střelbě v okolí Hradce, a byla ruka v rukávě. Rychle jsem se zlepšoval a posouval dál. Když jsem se však dostal na úroveň, kde už nebyly žádné mety, které bych mohl překonávat, objevil se jiný kamarád a doporučil mi právě dynamickou střelbu. Díky němu jsem poznal, že tento profi sport nabízí úplně jiné možnosti. Střelecká disciplína dokáže vaše dosavadní střelecké dovednosti a schopnosti posouvat na vyšší úrovně. Závody a tréninky se pro mě staly každodenními výzvami.

Soutěžíte v divizi Production – co to znamená?

V této divizi se střílí ze zbraní, které jsou sériově vyráběné a nesmí na sobě mít nepovolené úpravy. Drobnou úpravou, která je v rámci pravidel možná, je například výměna mušky či pružiny. Nepovolené úpravy jsou takové, které by vás oproti soupeřům zvýhodňovaly a byly by nad rámec této divize. Pak už byste spadala pod nastřílejinou, protože byste se s nimi nemohla rovnat. Vedle divize Production je i Standard, Open, Revolver, Classic a to jsou různé typy zbraní, které mezi sebou logicky nemohou soupeřit, protože ve své podstatě mají jiné možnosti.

Vy jste pravák, nebo levák? Viděla jsem totiž na jednom z vašich videí, že střílíte levou rukou.

Jsem pravák, ale musím umět střílet i levou. Na každém mezinárodním závodě se objeví situace, kdy se střílí jak silnou, tak i slabou rukou. Takové okamžiky posléze oddělí takzvaně chlapce od mužů neboli střelce od profesionálů. Ti profesionálové musí zvládat jak obouruč, tak jednoruč. Když na takovém závodě všechny situace zvládnete, ale bude tam jedna na jednoručku, kterou neumíte, v ten okamžik přicházíte o hodně bodů. Jako profesionál musíte být zkrátka všestranný střelec.

A v reálu střílíte jednou rukou?

Samozřejmě, je také důležité střelbu jednou rukou trénovat. Kdo netrénuje a ocitne se v situaci, kdy prostě musí střílet jednou, tak to náhle vnímá jako překážku, jako slabost a znejistí. Ve výsledku to pak může mít negativní dopad na celou situaci.

Dá se tedy říct, že na závodech trénujete pro svou profesi?

V první řadě je důležité si uvědomit, že je to sport. Je to jen sportovní disciplína, která si našla cestu z profi prostředí i mezi ozbrojenými složkami. Z toho sportu si dokážu vytáhnout to, co potřebuju jak ke své práci, tak i jako instruktor střelecké přípravy. Například střelecké návyky, tréninkové postupy, o kterých vím, že mě samotného někam posunuly. Snažím se je tedy předat i těm klukům. Chci je dobře připravit pro práci v zásahové jednotce, ale zase po nich nemůžu chtít, aby začali sportovně střílet. Sportovní modelové situace a reálné zákroky pod zbraní jsou diametrálně odlišné.

nprap. Bc. Miroslav Zapletal

  • Narodil se roku 1974 v Moravské Třebové.
  • Ve sbírce jeho titulů je mimo jiné trojnásobný mistr České republiky (2010, 2011, 2012) a mistr Afriky (2012). S reprezentačním týmem vyhrál ME (2013). A zlato získal i na mezinárodním šampionátu na Novém Zélandě (2010).
  • Je i několikanásobným policejním mistrem ve střelbě ze služebních krátkých zbraní.
  • Střílí s pistolí CZ 75 SP-01 Shadow ráže 9mmLuger, od roku 2017 pak s CZ Shadow 2.
  • Když zrovna nestřílí a nechytá pachatele, rád jezdí na kole, cvičí fitness, relaxuje (v létě nejlépe u vody) a tráví čas se svou přítelkyní.
A to mluvíte o klucích, kteří se to teprve učí, ale nemáte tendenci poučovat i své kolegy? Protože profíka své profese v sobě rozhodně nezapřete.

To dělám neustále a možná jim lezu i na nervy (smích). Ti starší, co už mají své návyky, už bohužel nepřeučím a nemá to ani smysl. Co jim jsem však schopný předat, tak udělám, a záleží na nich, zda to přijmou. Jsem na všechny ale přísný, bez výjimky. Oni to moc dobře vědí a respektují to, protože sami na sobě vidí, že se zlepšují, posouvají své hranice. Vědí, že tréninky jsou opravdu kvalitní a že mají smysl.

A co vaše tréninky? Jezdíte si na střelnici, vždycky po práci jen tak na hodinku zastřílet?

Kdybych si sem jezdil jen tak zastřílet, byly by to vyhozené peníze. Všechno se odvíjí od toho, kolik peněz na přípravu máte. Náboje nejsou levná záležitost. Jejich cena se dle kvality či výrobce pohybuje v rozmezí čtyřech až šesti korun. Bez sponzorů se tento sport na profesionální úrovni dělat nedá. Pokud máte možnost si náboje takzvaně přebíjet, můžete se dostat i na nižší cenu. Když na tréninku vystřílím 300 až 600 nábojů, je to na provozu takového sportu velmi znát. Já vycházím z nějakého budgetu na celou sezónu a podle něj se snažím naplánovat přípravu. Je důležité i správně načasovat sportovní výkonnost před velkým závodem. Vždycky říkám, že člověk by měl trénovat chytře. Samozřejmě kvantita k tomu také patří, ale zase musíte vědět, kdy si to můžete dovolit, abyste nebyla přetrénovaná.

To se může stát?

Samozřejmě, můžete si způsobit i nějaké zranění nebo budete vyčerpaná. Z každého tréninku byste měla odcházet spokojená, ne zničená, a ještě si v hlavě odnášet negativní myšlenky, jak vám to dnes vůbec nešlo. Tím vším jsem si už prošel. Nikdo mi nic neporadí, jsem sám sobě trenérem.

Jste tedy samouk.

Ano a rád se učím. Když jsem začínal, velkou inspirací pro mě byli kluci, kteří byli nejlepší. Natáčel jsem si je a poté doma analyzoval. „Jak to dělá, že je tak rychlý?“ říkal jsem si. Jako začátečník jsem totiž neuměl rychle střílet, ale v čem jsem vynikal, byla přesnost. Byl jsem sice o pár vteřin pomalejší, ale měl jsem lepší body. Na tom jsem stavěl a rychlost přišla časem, osvojil jsem si ji. Začal jsem střílet rychleji, ale stále přesně.

A je na závodech důležitější rychlost, nebo přesnost?

U tohoto sportu můžete lehce taktizovat. Všechno se to odvíjí od takzvaného hit faktoru. Ten vznikne součtem bodů nastřílených na terče děleno časem střelby. Podle něj zkušený střelec pozná, jestli jde o situaci, kde jsou důležitější body, nebo čas. Když tedy bude modelová situace s vysokým hit faktorem, je lepší terče „okropit“. V tomto případě pár špatných zásahů tolik nevadí. Při nízkém hit faktoru, kdy víte, že čas bude i tak dlouhý, jelikož jsou terče od sebe vzdálené a budete běhat, musíte mít dobré body. Ale nedá se to lehce definovat, obojí dohromady je velmi důležité.

Jak vůbec vypadá váš den před startem na závodech? Máte nějaké rituály, které vás drží v pohodě?

Kdyby nějaké rituály, typu vajíčka natvrdo k snídani nebo čištění zbraně o půlnoci, opravdu zabíraly, tak je snad budu i realizovat (smích). Přesto, když se na svoji přípravu, předzávodní a závodní den podívám více do hloubky, jsou opravdu plné rituálů. Jsou věci, které mohou sportovce rozhodit a těm se samozřejmě snažím vyhýbat, takže některé věci dělám prakticky stejně a opakovaně. Pokaždé před závodním dnem si střelecké situace omrknu, tak jak to umožňují pravidla. Žádná situace není tajná, jsou veřejnosti přístupné. V podstatě jde jen o to nadýchat se toho prostředí. V den závodu být na místě včas a správně se rozcvičit a rozehřát tělo. Jde o suchý trénink v bezpečné zóně, který zahrnuje tasení zbraně, manipulace, nabíjení, výměnu zásobníku. Pak už následuje jen briefing a jde se na to. Ze všeho nejdůležitější je však kvalitní spánek a psychická pohoda, pak už vás nic nezlomí.

Nyní odhlédněme od vašeho koníčku a přejděme k vaší profesi. Umíte si představit, že by ji vykonávala žena?

Jedna u nás pracuje, je na pozici sekretářky (smích). Ale jinak v řadách zasahujících policistů skutečně ženy nemáme. A ani se k nám nehlásí. Řeknu to trochu s nadsázkou, ale vůbec si nedokážu představit, že by nějaká žena vyrazila beranidlem dveře, vlítla dovnitř a tam zpacifikovala dvoumetrového chlapa. Přece jen jsme nasazeni proti nebezpečným pachatelům.

V případě, že tedy muž zatouží po kariéře u zásahové jednotky, co musí splnit? To, že musí vlastnit zbrojní průkaz, beru jako samozřejmost.

Nemusí vlastnit zbrojní průkaz, ale musí mít hotovou služební zkoušku. Jelikož je to v rámci Policie ČR, tak se městský policista nebo běžný občan do zásahové jednotky hlásit nemůže. K nám nastupují kluci z přímého výkonu, tedy z řad státní policie. Pokud projeví zájem u nás pracovat, musí úspěšně absolvovat tříměsíční stáž. Během stáže jim předáváme informace, nezbytné pro práci zasahujícího policisty. Všímáme si také, jak je zájemce tvárný, učenlivý a co všechno dokáže vstřebat. Nepřichází v úvahu, aby uměl jen něco. Pokud je například dobrý po fyzické stránce, ale nezvládá taktiku, práci na laně, bojí se výšek, pak to může být problém. My vyžadujeme všestrannost. Raději vezmeme člověka, který má u fyzičky určité rezervy, ale víme, že se nebojí, zvládá cokoliv a je učenlivý. Takový nám pak pod rukama roste a máme o to větší radost, když si ho vypipláme k obrazu svému.

Jak ze své pozice instruktora vnímáte u mladých kluků absenci základní vojenské služby?

Rozhodně zastávám názor, že chlapům chybí vojna. Někdy žasnu nad tím, kdo se k nám a vůbec k policii hlásí. Nechápu, jak mohla generace, která si vojnou prošla, vychovat takové „zženštělé“ potomstvo. Do svých řad nabíráme pravidelně nové členy a v momentě, kdy se tam objevila generace kluků, kterým se vojna vyhnula, bylo to citelně znát. Takovým chybí sebekázeň, poslušnost, úcta, pokora. Jsou to kluci, kteří si v životě nesáhli na dno svých psychických a fyzických sil. Vzhledem k tomu, že máme systém výběru velmi přísně nastavený, dostávají se k nám jen ti, které opravdu chceme. Jakmile se objeví nějaké procento nedůvěry, rozhodnutí bývá jednoznačné.

Je důležitější fyzička, nebo psychická odolnost? Protože na některé situace musíte mít, řekněme, silný žaludek.

Pokud je člověk po psychické stránce v pohodě a zapadne do našeho týmu, je důvěryhodný, pak jsem schopný – podotýkám, že v uvozovkách – přimhouřit oko. Fyzička se dá natrénovat, co však už nezměníme, je jeho hlava. Vždy ale záleží na rozhodnutí celého týmu vedení jednotky.

Zažil jste někdy výjezd, při kterém jste se bál?

Nemůžu říct, že bych se vyloženě bál. Člověk má takový ten zdravý strach – jak o sebe, tak o kolegy. A spíše než strach bych to nazval respektem. A teď myslím k pachatelům. V případě, že ho mít nebudete, může se stát, že něco podceníte. Bát se člověk nesmí, strach vás neuvěřitelně omezuje. To se pak promítne do kvality zákroku, který je potřeba vždycky zdárně dokončit.

A prozradíte čtenářům nějaký nezapomenutelný moment, vzpomenete si na nějakou ostrou akci?

Na jednu ano, dokonce proběhla i médii. Je to ale už dávno, rok si nepamatuju. Bylo to v Trutnově. Měli jsme zakročit proti pachateli, který byl psychicky nemocný a ohrožoval sousedy v paneláku. Pamatuju si, že komunikace s vyjednavačem trvala dlouho. Zákrok byl tehdy proveden až druhý den ráno. To už se místo zákroku hemžilo přihlížejícími a novináři. Vzhledem k tomu, že pachatel bych zabarikádovaný v bytě, museli jsme zvolit alternativní vstup ze střechy po laně do okna. Já šel jako první a pán mi stihnul zavřít okno, takže jsem proletěl dvojitým sklem. Zákrok byl nakonec úspěšný, jenom já jsem byl trochu pořezaný.