New Hradec

25. června 2018

Věděli jste, že i Američané mají svůj Nový Hradec? Kromě názvu toho ale s krajskou metropolí příliš společného nemá. Leží v prérii v Severní Dakotě, žije v něm zhruba stovka obyvatel, řeka jím protéká jen jedna, a když my usedáme v poledne k obědu, v New Hradci ještě tvrdě spí.

New Hradec

Rambousek, Kostelecky, Srsen – přesně na taková jména byste narazili při procházce místním hřbitovem. Typicky americká, co říkáte? Patří „otcům zakladatelům“, tedy rodinám, které přišly do Severní Dakoty v roce 1898 z Ukrajiny. Původem to ale byli Češi, lépe řečeno, Východočeši. Na území tehdejšího carského Ruska se přestěhovali z okolí Ústí nad Orlicí, Pardubic a Hradce Králové, protože v Rakousku-Uhersku ubývalo úrodné půdy, na které by mohli pracovat. Čechohrad, jak se město se zhruba tisícovkou obyvatel na Krymu jmenovalo, se stal novým domovem části Východočechů jen na necelé tři dekády, než zamířili hledat štěstí právě do Severní Ameriky.

Když se potom zasloužilí poutníci u řeky Green River v Severní Dakotě usadili, dlouho přemýšleli, jak svůj nový domov pojmenovat. Chvíli to vypadalo, že vyhraje (New) Chrudim, ze které pocházela většina rodin, kvůli horší výslovnosti v angličtině však nakonec zvítězil New Hradec. Až posléze se ukázalo, že anglicky mluvícím dělá potíže i tak a vyslovují ho zásadně bez písmene „H“ a s „K“ na konci, tedy ‚njů radek‘.

O tamním rozlehlém hřbitově jsme vám už říkali, to ale není jediné místo, které zasluhuje pozornost. Na to, že se její populace pohybuje okolo pouhé stovky, pyšní se vesnička mohutným katolickým kostelem svatého Petra a Pavla, který byl jako významná pamětihodnost v roce 1986 dokonce zařazen do Národního registru historických míst v USA. Zapomenout nesmíme ani na místní muzeum, kde jsou k vidění české národní kroje spolu s obrazovými a písemnými památkami na první obyvatele – třeba fotografie členů místní kapely New Hradec Band, které zase jednou dávají za pravdu rčení, že „co Čech, to muzikant“. Hřejivá vlna vlastenectví vás pak zalije při pohledu na knihy, které si poutníci z rodné hroudy přivezli s sebou – dnes již stařičkou učebnici české mluvnice a biblického dějepisu.

Pokud se tedy v budoucnu chystáte za velkou louži a náhodou by vás přepadl stesk po Hradci, můžete si udělat výlet do jeho severodakotského protějšku. Ačkoli nad ten východočeský nemá, holt doma je doma.