Dominik Navrátil: Řekni to módou a stylem

13. října 2018

Jeho první šaty? Jedním slovem tragédie. Jeho první kolekce? Z černé zahrádkářské fólie. Začátky módního návrháře Dominika Navrátila z Hradce Králové nebyly zrovna jednoduché, on to však nevzdal a dnes v pouhých dvaceti letech obléká modelky na ty nejprestižnější světové soutěže krásy. „Je to o tom nečekat s rukama v kapsách, až vám příležitost zaklepe na dveře, ale prostě ty dveře otevřít a jít jí naproti,“ říká.

Dominik Navrátil: Řekni to módou a stylem
Vystudoval jste průmyslový design a nyní se věnujete módnímu návrhářství. To jsou dva zcela odlišné obory. Nebo mezi nimi existuje nějaké propojení?

Do průmyslového designu patří věci denní potřeby, jako jsou nádobí, nábytek, dekorace, ale také architektura. A tou se můžu při navrhování oděvů inspirovat. Také díky znalostem průmyslového designu používám třeba jiné techniky zdobení šatů, které jiní návrháři ani neznají.

Dominik Navrátil

  • Narodil se roku 1997 v Holicích.
  • V současné době žije a tvoří v Hradci Králové.
  • Na svém snu pracuje od roku 2013 a na kontě má již čtyři kolekce.
  • Roku 2017 představil kolekci XY s modelkou Karolínou Mališovou a letos se tváří jeho nové kolekce PSXDN stala herečka Patricie Solaříková.
  • Jeho největším idolem v oblasti módního návrhářství je Blanka Matragi, které si váží pro její umělecký a řemeslný styl práce.
  • Rád se obléká ležérně a minimalisticky – tenisky, jednobarevné triko a vzorované kalhoty.
Jaké jiné techniky máte na mysli?

Například zdobení různými plastovými komponenty, které si sám ručně vyrábím. Do toho by se žádný návrhář bez znalosti výrobního postupu nikdy dobrovolně nepustil. Průmyslový design mě toho hodně naučil.

Co vás vůbec přimělo věnovat se módnímu návrhářství?

Řekl bych, že jsem to měl tak trochu předurčené, neboť velká část ženského osazenstva naší rodiny jsou švadleny. Už v půlce prváku jsem se rozhodl ušít šaty, ale dopadly katastrofálně.

Jak vypadaly?

Byly červené a velmi krátké. Navíc hodně průhledné a tudíž nenositelné. Maximálně do postele (smích).

Když dopadly tak katastrofálně, co vás tedy přesvědčilo, že tohle je pro vás to pravé?

Je to prosté – nevzdal jsem se. Začátky byly krušné, protože nemám vystudovaný textilní design a šít jsem prakticky neuměl. Co mi však nechybělo, byl zápal. Bavilo mě to, jen jsem do toho potřeboval víc proniknout. Velký dík patří mé mamce, která mi vždy ochotně podala pomocnou ruku a trpělivě mě všemu učila. Znalosti jsem tedy získával za pochodu a od prváku to došlo až sem.

Vaše první velká spolupráce byla s Českou Miss Earth 2015 Karolínou Mališovou. Proč jste si vybral právě ji?

Chtěl jsem spolupracovat s nějakou modelkou a Karolína mi byla sympatická. Navíc se jí má práce velmi líbila a byla ochotná mi pomoct. Jak se říká – uvedla mne do společnosti. Zviditelnila mě. Sama totiž byla vděčná za jakoukoliv podporu, když vyhrála soutěž krásy. Hodně lidí okolo ní jí pomáhalo, aby se ve světě modelingu uplatnila a neseděla s korunkou doma. Takhle vlastně pomohla i mně.

Před ní jste ale představil už dvě kolekce.

To sice ano, ale tato byla první běžně nositelná. Ty dvě předtím jsem šil z materiálu, ze kterého se šaty běžně netvoří, tedy z netkané textilie. Ta se používá například v zahrádkářství. Víte, jak se dává pod jahody taková černá folie?

Proč zrovna z ní?

Protože v té době to pro mě byl nejlevnější materiál. Mohl jsem si tak vyzkoušet, jak se tvoří celá kolekce. Udělat opravdu patnáctery stylově podobné šaty. Tato folie měla vlastnosti látky, dalo se z ní tedy dobře šít. Ale vzít si je normálně na sebe bylo samozřejmě nemyslitelné.

Zmínil jste, že všechny šaty si byly stylově podobné. Znamená to tedy, že každá kolekce nese určitý leitmotiv?

Buď používám stejné komponenty na zdobení, anebo k sobě šaty ladím barevně či používám podobný typ látek. Polovina šatů je zbarvena do světlých tónů, bílé či maximálně krémové, a druhá půlka je černá. Kolekce může být také celá barevná. Nikdy se však v té samé kolekci neobjeví červená a světlounce modrá. Buď jsou to jen pastelové odstíny, nebo naopak výrazné.

Každý rok představujete novou kolekci. Odkud čerpáte inspiraci?

Většinou je to momentální inspirace, zkrátka, co mě zrovna v danou chvíli zajímá. Jednou to je architektura, pak zase historie. Tím myslím, že se nechávám inspirovat nějakým modelem od světových návrhářů, kteří již nežijí, jako je třeba Alexander McQueen. Občas se mi i stane, že mě navštíví inspirace během spánku. V tu chvíli se vzbudím a musím jít hned kreslit, protože ráno bych si už nevzpomněl. Takové šaty pak ale stojí za to.

Už dvakrát jste poznamenal, že se necháváte inspirovat architekturou. Můžete mi to přiblížit?

Občas se mi stane, že procházím kolem známé budovy, na kterou ranní nebo naopak večerní slunce vykouzlí zajímavý stín. V tu chvíli spatřím, co bych chtěl na šatech použít, ať se to týká střihu, nebo výsledného zdobení. Fascinuje mě geometrie.

Geometrické prvky jsou váš rukopis?

Má tvorba je vždy asymetrická. Šaty jsou ušité třeba jen na jedno rameno, nebo přes jednu stranu vede výšivka, zatímco druhá je z látky. Stejně tak jako geometrické prvky, i výšivky jsou moje značka.

Nedávno jste navázal spolupráci s národní soutěží krásy, Miss Czech Republic. Na podzim budou vítězky loňského ročníku ve vašich šatech reprezentovat Českou republiku na světových soutěžích. Jak k této spolupráci došlo?

S Táňou Makarenko (ředitelka soutěže, pozn. redakce) jsme o sobě už nějakou dobu věděli. Přesto jsem ji oslovil já, zda by měla o moji práci zájem. Prakticky okamžitě jsme si plácli a má první zakázka tak půjde rovnou na přehlídková mola světových soutěží. Vítězky se v mých šatech představí až během finálového večera. Jsem moc rád za tuhle šanci, beru ji jako velkou výzvu. Je totiž docela těžké odvázat se od modelů, které se nosí u nás, a ušít šaty na světové soutěže, jako je například Miss World.

V čem spočívá ten rozdíl?

Šaty na Miss World se musí třpytit odshora až dolů, čeká nás na nich tedy hodně ruční práce. Jen našít veškeré korálky a kamínky bude fuška. U zahraničních soutěží krásy je také umění trefit se do vkusu. Pořekadlo „jiný kraj, jiný mrav“ tady platí dvojnásob. Někde upřednostňují zahalenější dívky, jinde přesně naopak a porota kladně hodnotí, když šaty nechají vyniknout modelčiným přednostem.

To by měly úspěch ty vaše první šaty.

Pochybuju, i na mě by to bylo moc vyzývavé (smích)!

Pro svoji novou kolekci jste oslovil Patricii Solaříkovou. Žádnou modelku, ale herečku. Proč ta změna?

Nechtěl jsem modelku. Přemýšlel jsem o ženě, jejíž postavu má v Česku převážná většina dam. Taková všechny lépe osloví. Bude k nim mít totiž blíž než kdejaká štíhlá a vysoká modelka, které sluší vše, co oblékne. Jednou jsem zapnul televizi a zrovna dávali Ranč U Zelené sedmy, viděl jsem Patricii a řekl si, proč ne právě ona? Z nabídky byla nadšená, vždycky si prý chtěla něco podobného zkusit. Navrhli jsme spolu tedy kolekci pro běžné nošení čili konfekční módu. Poslední dobou totiž slýchám, nebo spíš vnímám, že se lidé bojí napsat si návrhářům o šaty. Myslí si, že si to nemohou dovolit a dají za ně desetitisíce. Přitom to tak vůbec nemusí být.

Také převládá názor, že modely od módních návrhářů nejsou nositelné. Když se odkážu na světová mola a přehlídky, některé kousky bych na sebe rozhodně nevzala.

Já chci právě tento mýtus zbořit. V médiích se takové modely pochopitelně objevují, protože poutají pozornost. Lidé si pak často klepou na čelo a říkají si to samé co vy. Každý návrhář ušije jeden kousek, který se snaží vypíchnout něco skutečně extravagantního. Stejně se ale poté vrací ke klasice, jako jsou pouzdrová sukně nebo pouzdrové šaty.

Co tedy všechno ve vaší nové kolekci najdeme?

Triko s potiskem, triko s perličkami, tepláky, kalhoty, kalhotovou sukni a troje šaty. Chtěl jsem to pojmout tak, aby si u mě žena vybrala oblečení na celý den. Ráno, když půjde venčit psa, vezme si tepláky a triko s potiskem. Na dopolední nákupy s kamarádkami vymění tepláky za kalhotovou sukni. V poledne si na pracovní oběd vyjde v černých kalhotách s krajkovými lampasy a trikem s perličkovou aplikací či v business šatech. Odpoledne se oblékne do letních šatů. A večer záleží na situaci – koktejlky nebo plesové šaty?

Přece jen navrhování a focení kolekcí není u herečky na denním pořádku. Jak se vám s Patricií spolupracovalo?

To byla radost! Vyloženě ji to bavilo. Modelky jsou profíci, kteří v tom umí chodit. Vědí, jak se postavit, jak se tvářit. Je to rychlé a profesionální. Zatímco s Patricií to bylo uvolněné. Pokud jsme jí něco vytkli, vzala to v pohodě. Nezapomenu, když jsme dva týdny před focením zkoušeli celou kolekci, Patricie rozdávala úsměvy, všechno sedělo, jak mělo. Když ale nastal den D, slyším ji, jak hlasitě nadává: „Přece jsem nemohla od zkoušky tak rychle ztloustnout!“ Nevešla se totiž do šatů. Stěží jsme ji do nich dostávali a horko těžko je z ní sundávali. Pak, když jsme je věšeli na ramínko a Patricie zase mohla normálně dýchat, všimli jsme si, že je měla rozepnuté jen z poloviny. Přál bych vám vidět její nadšený výraz à la „Jo! Neztloustla jsem!“ (smích)

Za poměrně krátkou dobu v branži sklízíte velké úspěchy. Máte na to nějaký recept?

Vyloženě recept na úspěch nemám. Spíš je důležité neusnout na vavřínech – když se vám něco podaří, neznamená to, že se vám to podaří i podruhé. Hlavně se nebát a pokoušet se prorazit sám. Nečekat s rukama v kapsách, až vám příležitost zaklepe na dveře. Ale prostě ty dveře otevřít a jít jí naproti.