Vánoce nejen podle českých tradic: Dárky nosí… čarodějnice?!

17. prosince 2018

Divoký jezdec, Černý Petr, Knecht Ruprecht… Že vám to připomíná ledacos, jen ne Vánoce? V Evropě by s vámi nesouhlasili. Vánoční legendy, jak je známe u nás, se sice v ledasčem podobají těm evropským, ale zároveň se i v něčem liší. Krátký výlet současnými i dávnými vánočními tradicemi vám ukáže, jak bohatý je předvánoční kalendář na starém kontinentu.

Vánoce nejen podle českých tradic: Dárky nosí… čarodějnice?!

JEZDCI NA KONÍCH

Především - vánoční čas se dříve rozprostíral od konce října do začátku února. Tak dlouhé období bylo spojováno s Vánocemi, s přípravou na ně a s jejich dozvuky. Prvním světcem předvánočního období byl svatý Martin, který zároveň otvírá zajímavou skupinu postav spojených s Vánocemi, jež mají jedno společné – jsou to jezdci na koních. V anglosaských zemích se objevoval Divoký jezdec, zvaný také Děs, který oblečen do hrubého oděvu, brázdil krajinu na hřbetě grošovaného koně a bylo lepší jít mu z cesty.

Svatý Martin, jak ho známe my, s bohulibou tradicí mladého vína a pečené husy, je proti němu mnohem kultivovanější postavou. Téměř zapomenutá je pověst o tom, jak Martin věnoval půlku svého pláště žebrákovi, kterým však nebyl nikdo menší než sám Ježíš. Dalším z předvánočních jezdců je svatý Mikuláš, kterého legenda líčí také na koni, tentokrát ovšem na bílém, stejně jako Martina. V Holandsku jej znají pod jménem Sinterklaas a potkat ho můžete už od půlky listopadu. Je starý, vousatý a oděný v biskupskou mitru. Jeho věrným společníkem je zde Zwarte Piet neboli Černý Petr, který si plní pytel zlobivými dětmi. Nepřipomíná vám to něco?

POSLOVÉ PEKLA

No jistě, to přece dělá i čert, pomocník svatého Mikuláše, jak ho u nás známe z jednoho prosincového podvečera. S pytlem v jedné ruce a metlou nebo koštětem v druhé vyráží spolu s Mikulášem a andělem vylepšovat morálku dětí. Chvíli pouští hrůzu na vystrašenou drobotinu, až se do situace vloží anděl a Mikuláš s drobnými dárky a celá „děsivá návštěva“ se v dobré obrátí. Zkrátka - v Čechách vám od čerta (většinou) nic nehrozí. To jeho rakouský příbuzný – Krampus - vás nejen postraší, ať je vám pět nebo padesát, protože jeho zjev je opravdu děsivý, a s naším spíše dobráckým čertem si tedy moc podobný není, ale ještě vás bez rozmyšlení šlehne metlou nebo vytáhne z publika při pověstných průvodech a společně se svými kumpány celkem bolestivě vyplatí.

V Německu zase dříve úřadoval Knecht Ruprecht, čert v mnišském hábitu, který se později stal součástí mikulášské družiny. Je vousatý a umazaný od sazí, představujících popel, kterým si kajícníci potírají tváře.

VÁNOČNÍ DÍVKY

Od svaté Barbory jsme si zvykli dostávat malou nadílku do punčochy, případně víme, že se po ní jmenují třešňové větvičky, které mají do Vánoc vykvést. Dříve bychom ale Barborky potkali především na obchůzce po vesnici, nejrozšířenější byl tento zvyk koncem 19. století. Tvořily předvoj svatého Mikuláše, když oděné v bílé šaty s modrou či červenou šerpou vyzvídaly, zda jsou v té které domácnosti hodné děti. Hodné odměnily a o těch zlých svatému Mikulášovi pověděly, že se u nich ani nemusí zastavovat.

Druhou dívkou předvánočního času je svatá Lucie. V severských zemích je její svátek významnou součástí adventu. Třeba dánské Lucie nosí na hlavě korunu ze zlatých řetězů nebo svíček a přinášejí tak trochu světla do sanatorií či nemocnic. Švédské Lucie zase doprovází spousta malých pomocníků - chlapců, dívek a elfů, kteří roznášejí kávu, paprikové keksy a šafránové housky. Po českém venkově obcházely Lucky v předvečer svátku sv. Lucie ve strašidelných, špičatých maskách ve tvaru zobáku, které skrývaly jejich tvář. Vkradly se potichu do stavení a zjišťovaly, zda hospodyně náhodou nepředou či nederou peří, což se dle tradice v tento den nesmělo. A dětem, které se o adventu nepostily, dokonce hrozily rozpáráním břicha!

STRŮJCI NADÍLKY

Už je to tak – nejdůležitější postavu českých Vánoc, našeho Ježíška, nikdy nikdo neviděl. Ať jste za zvuku zvonečku utíkali k rozzářenému stromku seberychleji, nebo jste okamžitě vykoukli z okna, spatřit jste ho zkrátka nemohli. To je však v Evropě celkem výjimka. V Německu a Rakousku dárky naděluje Christkindl, tedy Ježíšek, kterého ale vidět můžete! Třeba na některém z tamějších adventních trhů. Představuje ho dívka s blonďatými kudrnatými vlasy, zlatou čelenkou nebo korunkou, oděná v bílých šatech.

Podobně vypadá i švýcarské Wienechts-Chindli, které se objevuje celé zahalené v několika vrstvách závojů, jež drží zlatá koruna na jeho hlavě. V Itálii a italsky mluvících regionech Švýcarska je to zase čarodějnice Befana, která nosí dárky. Hází je komínem do vyleštěných bot či punčoch, ovšem pozor – ne 24. či 25. prosince, ale až 5. ledna. Na Sicílii ji zase znají jako Vánoční stařenu, která dárky přináší už na Štědrý den.