ARROWS advisory group: Z generace na generaci...

10. července 2019

Vybudování rodinné firmy obnáší mnoho starostí, sil a investic. S léty přibývají zkušenosti, rodí se obchodní vztahy, buduje se značka a získává důvěra zákazníků. Jednou ale přijde moment, kdy si zakladatel firmy bude chtít odpočinout. Pak začne řešit otázku svého nástupnictví. Ať už se rozhodne předat podnikání svým dětem, nebo firmu prodat, pouští se do dalšího náročného úkolu. Jak ho zvládnout radí advokát JUDr. Pavel Staněk, zakládající partner advokátní kanceláře ARROWS, člena poradenské skupiny ARROWS advisory group.

ARROWS advisory group: Z generace na generaci...
Je otázka nástupnictví v rodinných firmách častým tématem v advokátní kanceláři?

Mezigenerační výměnu ve vedení rodinných firem řešíme s našimi klienty poměrně často. Proces předávání vedení společnosti není jednoduchou záležitostí, proto je zapotřebí ho plánovat dostatečně předem a všechny otázky související s předáním podnikání důkladně promyslet. Někteří majitelé pociťují svou nepostradatelnost ve firmě a jejich odchod je citlivé téma, proto často řešení jejího předání dalším nástupcům úmyslně upozaďují, podceňují, nebo řeší na poslední chvíli. To se jim ale nemusí vyplatit.

Kdy je tedy vhodné začít řešit předání rodinné firmy další generaci?

Ze zkušeností víme, že plán nástupnictví je dobré tvořit a rozvíjet několik let předem, a to zejména v situaci, kdy majitelé rodinný podnik předávají svému potomkovi. Obecně není vhodné vytvářet tento plán pod časovým tlakem, bez jakéhokoli daňově -právního poradenství, a mnohdy zejména pod vlivem nepříznivých osobních či zdravotních komplikací. Takové okolnosti předávání rodinného byznysu rozhodně nezvyšují firmám „šanci na přežití“ a mnohdy majitele nutí k unáhleným krokům, které se jim nemusí vyplatit nejen ekonomicky, ale mohou rovněž nabourat rodinné vztahy.

Co je podle vás při plánování generační výměny v rodinné společnosti nejdůležitější?

Klíčové je stanovit si, komu má být vedení společnosti předáno. Od toho se potom odvíjí nastavení plánu předání, jeho načasování a model dalšího směřování firmy.

Komu je podle vás vhodné vedení rodinné firmy přenechat?

V ideálním případě pověří majitel firmy svého potomka. To je ale obvykle časově náročnější varianta. K tomu, aby se potomek stal spolehlivým nástupcem, je třeba zasvětit ho do chodu společnosti, seznámit ho s celkovým fungováním podnikání a rovněž začít postupně budovat vztahy nástupce dovnitř i vně společnosti. Uvnitř společnosti je zapotřebí vybudovat nástupci tak silnou pozici, aby byl ze strany zaměstnanců a rovněž managementu společnosti respektován stejně jako jeho předchůdce. Co se týká vnějších vztahů, zde je nutné se zaměřit na návaznost dobrých obchodních vztahů s obchodními partnery. Všechny tyto činnosti vyžadují měsíce i roky příprav a trpělivosti.

A pokud není možné předat vedení společnosti rodinnému příslušníkovi?

Často se stává, že klienti nemají v rodině vhodného nástupce, a proto jsou nuceni hledat v řadách managementu své společnosti, případně se uchýlit k prodeji firmy - například konkurenčním podnikatelům. Obě varianty s sebou přinášejí řadu výhod a nevýhod, nicméně z právního hlediska je příprava předání společnosti značně odlišná.

Co v takové situaci radíte?

Pokud nemůže být vedením firmy pověřen nikdo z rodiny, je tu možnost majetek společnosti ponechat v rodinném vlastnictví a vedením společnosti bude pověřen profesionální manažer. Potom je důležité nastavit kompetence klíčového managementu společnosti a také to, do jaké míry se bude na fungování společnosti podílet rodina. Záleží samozřejmě na struktuře firmy, nicméně rodinní příslušníci mohou dohlížet na chod podniku z postu členů kontrolních orgánů tak, aby měli pod dozorem zachování tradičních hodnot firmy, vizí a jejího dobrého jména.

Co byste dále majitelům rodinných podniků při generační výměně doporučil?

Podle mého názoru je zcela zásadní mít jasno v tom, kdo má hlavní slovo a kdo může o čem rozhodovat. To vyžaduje upravit vztahy jednotlivých společníků mezi sebou, např. prostřednictvím smlouvy mezi společníky, nebo ustavit rodinnou radu pro řešení zásadních a krizových otázek. Tím je možné předejít vyhrocení rodinných vztahů při řešení konfliktních otázek týkajících se vedení společnosti. Někdy je s tím spojená reorganizace struktury společnosti, uzpůsobení společenské smlouvy, volba nových členů orgánů, změna interních předpisů apod. Všechny tyto kroky je zapotřebí zhodnotit komplexně a nastavit vhodné fungování, které bude sloužit pro příští generaci nebo generace vedení společnosti.

Jakou roli hrají externí poradci při řešení nástupnictví a dalšího fungování rodinné společnosti?

Mám za to, že poměrně důležitou. Naši právní a daňoví specialisté na korporátní poradenství a poradenství v oblasti řízení rodinných podniků nabízejí klientům služby se zaměřením na vhodné daňově právní nastavení struktury. To pak napomáhá efektivnímu chodu společnosti a současně i lepší správě rodinného majetku. Je ale nutné vhodně oddělit majetek firmy od majetku rodiny. Mnohokrát jsme si v praxi ověřili, že i ve fungující a dobře zaběhlé společnosti lze najít mezery v jejím řízení, ale že také zavedené „pořádky“ lze uzpůsobit aktuálním pravidlům a trendům v daňově právním odvětví. V problematice řízení rodinných firem své uplatnění najdou i experti na rodinné a dědické právo, neboť s předáním společnosti budoucím generacím je často spojena také otázka dědění, vypořádání majetku mezi manželi, darování v rámci rodiny apod.

A co v případě prodeje firmy mimo rodinu?

V takovém případě následuje za pomoci našich specialistů v oblasti M&A transakcí a daňových poradců několik nezbytných kroků vedoucích k samotnému prodeji rodinné firmy. I tento způsob převodu společnosti vyžaduje přípravu a určitou časovou náročnost - standardně proces prodeje společnosti zabere řádově několik měsíců.

Jak by měl majitel v tomto případě nejlépe postupovat?

V prvním kroku je zapotřebí určit hodnotu společnosti a od ní odvíjet kupní cenu, za kterou bude nabízena zájemcům. Pro určení hodnoty firmy se užívají postupy a vzorce, se kterými vždy ochotně poradí náš specialista nebo účetní poradce. Nejprve klientům standardně zpracujeme informační memorandum o celkovém stavu společnosti, se kterým pak přicházejí za budoucím zájemcem. Poté nastává předsmluvní fáze vyjednávání se zájemci, v rámci které připravujeme tzv. „letter of Intent“ či „Term Sheet“, ve němž je rámcově shrnuta celá transakce a určeny jednotlivé podmínky odkupu společnosti. Poté probíhá tzv. „due diligince“ neboli právní prověrka, během které se standardně prověřuje oblast právní, daňová i účetní dané firmy. Dle výsledku této prověrky vyjednáváme se zájemcem finální výši kupní ceny. V poslední fázi transakce zpracováváme dokumentaci, v níž je zásadní část prohlášení a záruk smluvních stran. Tato ustanovení mají podstatný vliv na pozdější odpovědnost prodávajícího za jakékoliv následné problémy ve společnosti, nebo naopak možnosti kupujícího se čehokoliv na prodávajícím domoci.

Co se děje bezprostředně po prodeji firmy?

Po proběhlé transakci naše úloha poradců většinou nekončí, neboť s klienty obvykle řešíme předávání jejich know-how společnosti, případně formu spolupráce mezi původním a novým majitelem. Někteří podnikatelé chtějí i po prodeji své společnosti zůstat v managementu a ponechají si ve společnosti určitý podíl. V takovém případě připravujeme dokumenty řešící pravidla chování akcionářů či společníků ve společnosti a jejich práva.

Je možné zajistit, aby se o běh firmy starala osoba stojící mimo rodinu a rodině se dostávaly pouze podíly na zisku společnosti?

Ano, takový model je možné nastavit pomocí svěřenského fondu. Zakladatel vyčlení majetek, který k určitému účelu svěří správci, a ten se zaváže tento majetek držet a spravovat. Majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno. Zakladatel má právo jmenovat tzv. obmyšleného a určit mu plnění ze svěřenského fondu – typicky rodinného příslušníka. Obmyšlenému pak lze přiznat právo na plody nebo užitky ze svěřenského fondu nebo právo na majetek ze svěřenského fondu, případně na podíly na nich. Tento institut volí často právě klienti, kteří nemají v rodině vhodného nástupce, avšak chtějí zajistit, aby se dalším rodinným příslušníkům dostávalo určitých benefitů z fungování společnosti. Stejně tak lze vytvořením fondu překlenout období, kdy případní nástupci v rodině ještě nemají potřebný věk, nebo zkušenosti na obsazení místa ve firmě.

Ze své praxe znáte mnoho případů mezigenerační „výměny stráží“. Dokáží se obvykle zakladatelé firem od svého byznysu skutečně odpoutat?

To je opravdu velmi individuální záležitost. Pokud se to ale zakladateli podaří a vše správně nastaví, bude moci konečně zaslouženě užívat plody své mnohdy celoživotní práce.