Mountfield HK: Charakter v bráně

12. července 2019

Letní příprava na ledě ČPP areny běží na plno. Královéhradecký tým se sehrává s novými hráči. Klíčová výměna proběhla přímo v bráně, kam se po šesti letech strávených v zámoří postavil Marek Mazanec. Námluvy s klubem byly rychlé asi jako hokej v USA: zatímco klub totiž cílí na charakterní a týmové hráče, nový gólman vítá příležitost v ambiciózním celku. O nové sestavě, nových začátcích a hráčském zázemí jsme si povídali s generálním manažerem Mountfieldu HK Alešem Kmoníčkem, brankářem Markem Mazancem a prezidentem výkonného výboru České asociace hokejistů Liborem Zbořilem.

Mountfield HK: Charakter v bráně

Aleš Kmoníček

Generální manažer Mountfieldu HK

Zatímco klub hledá nového brankáře, Marek Mazanec se rozhoduje k návratu ze zámoří, shoda náhod? Co předcházelo vaší nabídce?

Aleš Kmoníček: My jsme se po loňské sezóně rozhodli, že bychom chtěli obsadit post prvního brankaře, protože vloni brankář č. 1 stanoven nebyl, což se nám nakonec nezdálo jako šťastné řešení, nebyli jsme úplně spokojeni. Proto jsme letos hledali dominantního gólmana a od agentů jsme dostali zprávu o tom, že Marek zvažuje návrat do České republiky. Pak už ta jednání byla z obou stran docela rychlá.
Marek Mazanec: Nebylo co řešit. Nabídka byla dobrá, je tu velký potenciál a dostanu prostor.

Jako brankaře č. 1 vás čeká velká zodpovědnost, jste z toho nervózní?

Marek Mazanec: Na gólmana se spoléhá všude, s tím jsem se už naučil žít. Přesto lehká nervozita tu samozřejmě je, protože se vracím do Čech, je to jiná liga, jiný hokej, ale s tím se vyrovnám. Seznámení s týmem proběhlo skvěle, je tu zázemí, mám dobrého trenéra, takže by všechno mělo klapat.

S jakými zkušenostmi se po šesti letech vracíte ze zámoří? Hraje se v USA jiný hokej?

Marek Mazanec: Vystřídal jsem celkem šest týmů, tři organizace, získal jsem spoustu zkušeností, naučil jsem se jazyk, což je důležité. Hra je v Americe určitě rychlejší, ale srovnání teď úplně nemám. Rozdíly poznám, až tu po těch letech zase začnu hrát.

Proč jste se rozhodl ukončit kariéru v zámoří?

Marek Mazanec: Já bych neřekl, že jsem ji ukončil, není vyloučeno, že se tam někdy nevrátím, ale chtěl jsem se podívat zase domů a začít znovu. Hradec má velké ambice, chtějí vyhrát, a když toho budu součástí a extraligu vyhrajeme, tak mě to zase může posunout dál.

Hned po přestupu jste vyhledal zázemí hráčské asociace CAIHP. Jste na servis organizace, která je mimo jiné prostředníkem mezi hráčem a klubem zvyklý z USA?

Marek Mazanec: V USA je standard, že hráč neřeší nic. Postarají se vám o vše, včetně daní, takže když jsem přišel zpět do Čech a měl jsem tu možnost navázat spolupráci s místní asociací, tak jsem nepřemýšlel ani chvíli. Díky tomu se můžu naplno soustředit na hokej a asociace za mě vyřeší vše ostatní.
Libor Zbořil: Když se na mne Marek přes svého agenta obrátil, hned jsme se sešli. Na schůzce mi Marek řekl svou představu o spolupráci a domluvili jsme se. Jeho automatické oslovení hráčské asociace po návratu domů je přesně to, jak to má fungovat. Podstatné je, aby mohl v klidu hrát hokej a nemusel se starat například o to, že má vystavovat faktury. Hráčská asociace CAIHP poskytuje svým členům především právní ochranu, pojištění a také daňové a účetní poradenství. Pomáháme hráčům řešit jakékoliv právní problémy nejen ze sportovní oblasti, ale také v podnikání nebo soukromém životě, a to nejen pro hráče, ale i jejich rodinné příslušníky. Může to být například i otázka bydlení. Když mají hráči jakýkoliv problém, jsme tu pro ně. Chci kluky přesvědčit, že by měli být součástí určité skupiny lidí, která za ně kope, a mít pocit, že někam prostě patří.

Je tento servis pro hráče nějak výhodný i pro klub?

Aleš Kmoníček: Jsem rád a domnívám se, že současná hráčská asociace nabírá správný směr. V minulosti tu totiž snahy o vytvoření asociace už byly, ale ne příliš úspěšné. Spolupracovat s panem Zbořilem jsme začali při úpravě nové hráčské smlouvy, kde jsme ladili jednotlivé podmínky tak, abychom se na nich shodli. Hráčská asociace pak začala aktivně objíždět jednotlivé kabiny a hráčům vysvětlovala své možnosti a působení. Tím docílila toho, že dnes má mnohem více členů z řad aktivních hráčů, než tomu bylo kdykoliv v minulosti. Všichni manažeři extraligových celků na druhou stranu očekávají, že asociace bude nápomocna při řešení problémů. Doufáme, že nám například pomůže hráče přesvědčit o něčem, co jim těžko vysvětlujeme - prostě očekáváme oboustranně prospěšnou spolupráci.

Libor Zbořil

Prezident výkonného výboru České asociace hokejistů

Může vám tedy asociace pomoci usnadnit komunikaci s hráči?

Aleš Kmoníček: Dřívější praxe byla, že když měl hráč problém, snažil jsem se ho kromě agenta řešit já nebo někdo další z klubu. Pro hráče sháníme například ubytování, oslovují nás, když řeší fakturaci, daně a další problémy. Pokud to nebudeme muset dělat my, ale bude s tím hráčům pomáhat asociace, tak nám to ušetří starosti a je to určitě dobře jak pro hráče, tak i pro nás. Asociace se tímto směrem rozjíždí přibližně rok, na hodnocení je tedy ještě brzy. Je před nimi spousta práce. Teprve poté, kdy budou hráči po obdržení hráčské smlouvy automaticky podepisovat členství v asociaci, tak to bude mít dle mého názoru ten správný efekt.
Marek Mazanec: V zámoří funguje členství v hráčské asociaci na jiném principu. Hráči se stávají členy automaticky. Tato silná základna pak asociaci umožňuje například vyjednat u pojišťoven výhodnější podmínky. Stejně tak u různých investičních záležitostí, důchodového spoření a podobně.
Libor Zbořil: U nás máme samozřejmě omezené možnosti právě kvůli dobrovolnému členství v hráčské asociaci. Osobně jsem objížděl jednotlivé kluby a získali jsme v každé kabině průměrně 15 až 17 hráčů. Těžko se princip fungování asociace vysvětluje cizincům či mladým talentovaným klukům, kteří se ještě nedostali do problémů. Pomalu se nám to ale daří zlomit, a to nejen díky příkladu Marka Mazance, ale i starým mazákům v kabinách. Někteří z nich už pochopili, že když mají jakýkoliv problém, tak je pro ně nejlevnější zaplatit členský příspěvek v asociaci a být pod její ochranou.

Sestavy klubů se každý rok mění, členská základna asociace se tedy může zdárně rozrůstat. Jaké další změny v sestavě čeká tým Mountfield HK?

Aleš Kmoníček: Jsem rád, že mohu říct, že za posledních šest let, co klub působí v extralize, jsou letos nejmenší změny. Nejvýraznější zásah byl na postu brankaře, kde jsme ukončili spolupráci s oběma gólmany, kteří chytali vloni, a místo nich jsme na post jedničky obsadili Marka a na druhý post jsme angažovali mladého Štěpána Lukeše z Chomutova. Z obrany odešel jen jeden hráč, a to Dominik Graňák, který od půlky loňské sezóny zastával funkci kapitána. Co se týče útoku, tak tam odešli tři hráči. Úhrnem je to tedy změna na šesti postech, to je nejméně za poslední roky. Dříve bývalo zvykem otočit za sezónu 12 až 13 hráčů, což není úplně koncepční a správné. A i přesto jsme jediný klub v extralize, který šestkrát za sebou postoupil přímo do čtvrtfinále. Postoupit do Play off je cílem každého klubu a další je pak samozřejmě cesta k titulu. Ne každý klub si ovšem může dovolit sestavit takový tým, aby mohl pomýšlet na zlato. My se snažíme zapracovávat mladé hráče, ale tak, abychom neoslabili tým a například do dvou nebo tří let jsme mohli na titul vážně pomýšlet.

Nakolik hrají ve sportovních výsledcích roli vztahy uvnitř týmu? Vyplatí se, řekněme, dobrá parta, nebo je ideální mít tým sestavený z těch nejvýkonnějších hráčů?

Aleš Kmoníček: Určitě se více vyplatí jít cestou charakterních hráčů, kteří sice možná někdy nedosahují takových kvalit jako ti top hráči, kteří přicházejí do extraligy, ale dohromady vytvoří silný tým. Vloni jsme dokázali, že můžeme dojít daleko i s týmem, kterému nikdo moc nevěřil. Naši kluci byli mladí, ale soustředili jsme se na jejich výběr tak, aby zapadli do kolektivu a aby především v těch lidských vztazích to byli top hráči. Nakonec se to podařilo. Vybudovali jsme nový mladý tým, bylo to největší omlazení za dobu, kdy působíme v extralize. Tím, že jsme hráli týmově, jeden spoléhal na druhého, tak jsme se dostali na čtvrté místo tabulky po základní části. Ačkoliv jsme tedy oproti jiným týmům v té top čtyřce neměli takovou hráčskou kvalitu, mohli jsme pomýšlet na úspěch díky charakterově silným hráčům. Je potřeba také zmínit, že se k nám v některých případech přiklonilo i to potřebné štěstí.
Marek Mazanec: To můžu jedině potvrdit. Vždycky budu chytat raději za dvaceti klukama, o kterých vím, že budou padat po hlavách do střel, než aby se vpředu naparovali nějaké primadony, které chtějí jenom dávat góly. Mám radši skutečné bojovníky. Libor Zbořil: Právě proto jsem také Markovi jednoznačně schválil jeho rozhodnutí jít do Hradce, a to nejen proto, že jsem Hradečák. Jedna věc je skvělý tým, ale další také zázemí, které je tady hráčům poskytováno. To je na vysoké úrovni a mohu potvrdit, že za celou tu dobu, kdy jsem ve vedení asociace, jsme ze strany hráčů nemuseli řešit žádné stížnosti na klub. Teď už je jenom na hráčích, aby ukázali, že toto zázemí umí využít k tomu, aby pro ten klub dýchali.

Co teď v létě hráče čeká?

Marek Mazanec: Do konce června máme letní přípravu, pak budou následovat dva týdny volna a potom už jdeme zase zpátky na led.
Aleš Kmoníček: Já doufám, že kluci letní přípravu dokončí bez vážnějšího zranění, i když síly jim postupně budou ubývat. Pak se těším na zápasy v rámci Champions League, což je pro nás nesmírně sportovně obohacující, a samozřejmě na půlku září, kdy začíná samotná extraliga.