O práci, která přetvořila svět

7. října 2019

Fotograf Ladislav Válek ze Dvora Králové nad Labem připravil kalendář ke stoletému výročí labské přehrady.

O práci, která přetvořila svět

Jaro roku 1897 bylo v Podkrkonoší obzvlášť deštivé, v květnu hladina Labe stoupla dokonce o půl metru. Voda sice brzy opadla, ale byl to klid před bouří. Doslova. Ta přišla 29. července brzy ráno, ještě když okolní kopce halila tma. Voda v Labi na horách začala rychle stoupat. Kolem osmé ráno přišla do Dvora Králové zpráva, že z hor se valí strašná povodeň. Zpustošila celé město i celé okolí Labe až po Pardubice natolik, že odstartovaly diskuze o nutnosti regulovat řeku mezi Špindlerovým Mlýnem a Jaroměří. A o záměru stavět přehrady. Od dokončení té nad Dvorem Králové, známé jako Les Království, letos uteklo právě sto let.

Od roku 1910 celých devět let probíhala stavba monumentálního díla na Labi nad Dvorem Králové, ve své době největší přehrady v celém Československu ať už co do zadrženého množství vody, tak co do délky hráze. Na místě samoty Těšnov, kde do té doby doslova dávaly lišky dobrou noc, vyrostlo vodní dílo úctyhodných dimenzí – zadrží až 7 260,5 krychlových metrů vody.

Podle svědectví pamětníků patřilo těšnovské údolí mezi nejkrásnější kouty podkrkonošské krajiny. Místní se s jeho ztrátou smiřovali jen ztěžka. Už před jeho zánikem jsme se v dobovém tisku mohli dočíst: „Až labské údolí zmizí a jeho krásné útesy budou pohřbeny v hlubinách, celé úžlabí promění se ve velké jezero. Na jeho březích vyrostou nádherné villy a na hladině budou se kolébati loďky. A přijedou sem krásné a dobrodružné ženy z velkých měst, aby znovu milovaly, opuštěné milenky budou na březích hlubokého jezera čekat, až kdosi zdola zakývá. Přijdou turisti, měšťáci a výkvět buržoasie, starci a nemocní lační horského vzduchu. Avšak vystěhují se ptáci, kteří milují ticho. Až se vrátíte sem po letech, již si nesednete na trosky vodního mlýna a nebudete myslit o Bohu- tvůrci, ale o lidech, o vědě a práci, která přetvořila svět.“ Posuďte dnes na místě sami, nakolik se tato vize naplnila.

Oceňme rychlost postupu prací: v roce 1901 vstoupil v platnost vodocestný zákon, který ukládal budování přehrad na Labi, roku 1903 začaly na místě budoucí stavby zkušební vrty, v roce 1905 byl projekt stavby hotov a tři roky nato povolen. A jen o dva roky později stavba začala. Můžeme se jen dohadovat, proč architekt Jaroslav Valečka spolu s pražským Technickým oddělením pro úpravu řek pod vedením stavebního rady Ing. Josefa Plicky pojali projekt hráze v novogotickém, skoro až zámeckém duchu. Patrně doznívající obliba historizujících architektonických stylů způsobila, že dnes mezi lesy nad Dvorem Králové před námi z vodní hladiny doslova povstává štíhlá silueta s charakteristickými věžičkami a cimbuřím. Při bližším pohledu na stavbu vás zaujmou kamenné bloky, které tvoří hráz. Jde o pískovec z nedalekého lomu a je ho tu skoro 100 tisíc kubíků. Ještě vyšší číslo je 4,7 milionu – na tolik rakouských korun celá stavba vyšla.

Na začátku 20. let vyrostla na pravém břehu pod hrází průběžná vodní elektrárna. Na dodávkách pro její stavbu se podílely špičky prvorepublikového průmyslu – technologickou část dodala Českomoravská – Kolben, elektrické prvky pak firma Křižík.

Své jméno získala přehrada po lesním komplexu Království na jejím levém břehu, zbytku starého hraničního hvozdu. A právě zdejší les propůjčuje přehradě teď, na hraně léta a zimy ten nejbarevnější úbor. Pokud si chcete zvláštní melancholie zdejšího kraje užít dosyta, přijeďte. Přijeďte zrovna teď na podzim.