Táta hokejista, máma modelka

24. října 2016

Když mluví jeden o druhém, vyzvedávají především vztah k rodině a dětem. Zatímco Jarda se letošní sezónou, kdy je kapitánem hradeckého Mountfieldu, pomalu loučí s aktivní hokejovou kariérou, Lucie právě promovala a rozhlíží se po práci. Co dává člověku myslivost a kdo z nich asistoval při rození jehňat?

Pomalu vyklízím led mladším

Jak vypadá běžný den profesionálního hokejisty?

Já do Hradce dojíždím každý den z Prahy, takže v šest vyrážím. Po tréninku se snažím být co nejdřív doma za rodinou. Přece jenom, celé to leží na manželce, musí vypravit holčičky do školky, obstarat domácnost. Považuji za svou povinnost jí v tom pomáhat, protože se dvěma dětmi je to zápřah. Každou volnou chvíli věnuji jim.

Těch volných chvil asi moc nemáte, že?

To opravdu nemám. Když je sezóna, čtyři dny v týdnu trénujeme, tři dny se hrají zápasy. Když je pauza, tak mám dva dny volno. To se snažím co nejvíce využít, takže třeba jedeme s rodinou někam pryč.

Byli jste letos na dovolené?

Ano, byli jsme v Řecku. Ale nejezdíme nijak pravidelně, letos jsme byli s holčičkami poprvé. Díky momentální situaci se bojíme létat, proto jsme zkusili jenom kratší vzdálenost. Jeli jsme především kvůli dcerám, protože mořský vzduch je dobrý pro jejich zdraví. Já bych si vystačil na Slapech.

Máte vůbec nějaký čas sám pro sebe?

Když už takovou vzácnou chvilku najdu, seberu se a jedu do přírody. Do lesa, na ryby. Tam si nejlíp odpočinu. Mám rád podzim, houbaření, chytání ryb, to je můj velký koníček. Věnuji se i lovu, myslivosti. Čas venku potřebuji trávit, jsem outdoorový člověk.

Opravdu umíte i střílet?

To bych měl, střílím od osmnácti let. Jenomže o tom myslivost není, že jdete a střílíte. Člověk tráví svůj čas v přírodě, stará se o zvěř. Když zvěř přikrmujete, všechna se sbíhá ke krmelci. Jste tam sami, bez lidí, jenom vy a příroda. Jdete na houby a vlastně ani nepotřebujete nic najít, stačí, že jste v lese, kde je klid. Dává mi to velký klid v duši, vyčistí se mi hlava. V tomhle věku a v téhle době to je pro mne velice důležité.

Zvláště při vaší profesi, kdy jste neustále pod tlakem.

To je pravda a čím více ta sezóna pokračuje, tím ten tlak roste. Když hrajete v tak ambiciózním týmu, jako je ten královéhradecký, máte velkou odpovědnost, lidé vás sledují. O to více člověk potřebuje meditovat, relaxovat. A nejvíc mi stejně pomáhá, když přijdu domů a obě dcerky se mi pověsí kolem krku, smějí se a já vím, že je doma všechno v pořádku. Pak jdou všechny prohry a zranění stranou.

Je pochopitelné, že jako profesionální sportovec potřebujete silné zázemí. To vám během vašeho působení v Rusku tvořila Lucie. V tu dobu jste spolu byli celkem krátce. Jak to rozhodnutí probíhalo?

Řekl bych, že to byl zlomový moment našeho vztahu. My jsme spolu opravdu teprve začínali a já se jí zeptal, jestli by se mnou jela do Ruska. Lucka neváhala ani vteřinu a okamžitě řekla, že pojede.

A tehdy jste si řekl, že si ji jednou vezmete?

To řekla ona, že si mě vezme! (smích)

Jak jste se tedy s Lucií poznali?

To je spíše otázka pro ni. Já jsem hlavně zvědavý na její verzi. Povím vám tu svou a pak si to můžete porovnat. My jsme se poznali po České Miss, na akci od generálního partnera hokeje. Ona tam byla jako čerstvá vítězka Česká Miss 2007 a já tam byl ještě s jedním hráčským kolegou zastupovat reprezentaci. Tam nás posadili k jednomu stolu a povídali jsme si celý večer. Postupem času mi pak začaly chodit SMS. Samozřejmě jsem si myslel, že si ze mě dělá někdo srandu. Tak dlouho mě uháněla, až je to má manželka. (smích)

S Lucií dnes máte dvě krásné dcerky. Byla vždy vyloženě rodinný typ?

Co jsem ji poznal, tak byla taková vždycky. Vždycky byla zaměřená na rodinu, na děti, tomu ona dává sto procent. Opravdu jim věnuje veškerou péči. Řekl bych, že Lucie je člověk, který je velice fixovaný na rodinu.

Lucii jste si bral na vinici. Jaký máte k vztah vínu?

Já jsem vždycky víno pil spíš stylem chutná, nechutná. Manželka pochází ze Strážnice, takže jsem najednou začal trávit podstatně více času na Moravě a hlubší vztah k vínu jsem si vybudoval. Shodou okolností sousedi manželčiných rodičů mají výborné rodinné vinařství, s jejich synem jsme navázali dobré přátelství a dnes si vína kupuji zejména od něj. Ale začátky byly vtipné, když jsem jako Pražák začal pronikat do tajů vína, jak se vyrábí a čím jsou specifické různé odrůdy. Musím ale říct, že mě to postupně začalo neuvěřitelně bavit a celá jižní Morava mě fascinuje.

K vínu patří i dobré jídlo. Vaří vám Lucie?

To víte, že vaří. Ale nebylo to tak vždycky. Když jsme se poznali, byla to mladá holka, která měla neustále prázdnou lednici. Potom zjistila, že jsem pořád hladový a začala vařit. Vaří ale skvěle, jen se podívejte, jak vypadám, to mluví za vše.

Vypadáte jako správný hokejista.

No, spíš už si ze mě spoluhráči utahují, jak můžu hrát s takovým pupkem.

Na rychlosti na ledě vám to ale neubírá.

S věkem ta rychlost jde dolů sama. Člověk ji musí vykompenzovat něčím jiným.

V týmu Hradce Králové jste již více než rok, v létě jste prodloužil smlouvu do další sezóny. Co bude za rok?

Já už pomalu vyklízím led mladším. Hokej je hrozně rychlý sport a ani moje zdraví není ideální. V mém věku se není ani čemu divit, v hokejových letech už mi je tak devadesát. Spoluhráči mi říkají „dědku“.

I přes to o vás byl enormní zájem. Čemu to přisuzujete?

Ta sezóna opravdu nebyla špatná. Tady nejvíce rozhodlo to, že mi zdravotní stav dovolil vrátit se na led. Minulé léto jsem tři měsíce nemohl v podstatě chodit a už jsem to balil. Naštěstí mi v rehabilitačním centru poradili pár cviků, které mi pomohly a já mohl odehrát sezónu tak, jak jsem ji odehrál. Letos mi zdraví ještě dovolilo pokračovat, ale myslím, že teď už to bude definitivní konec.

A jaké tedy máte plány po skončení extraligové kariéry?

Vůbec nevím. Určitě bych rád zůstal u hokeje, ale teprve se uvidí, jakým způsobem. Mám nějaké vize, ale všechno to jsou plány, které jsou náročné na realizaci. Nemůžu na tom pracovat a zároveň hrát hokej, protože ani jednomu bych nedával sto procent a to mi není blízké.

Jak jsem pochopila, máte kousek přírody i v Praze. Opravdu máte u domu ovce?

Ovce máme, ale u sousedů. Kolem našeho domu jsou nezastavěné pozemky, které zarůstaly travou. Napadlo nás, že bychom sem mohli pořídit ovce jako takové živé sekačky. Navrhli jsme to naší skvělé sousedce a ona souhlasila. Dnes už tam nejsou jenom ovce, ale máme tam i daňky, perličky, kanadské krůty, slepice a plánujeme i muflona. Ke zvířatům mám opravdu silný vztah a asi mě to nikdy neopustí. Navíc k tomu můžu přivést i svoje děti. I když jsou holky malé, tak se ke zvířatům ohromně mají, chodíme spolu krmit a pro vajíčka. Nejkouzelnější je ta mladší, dvouletá, když jde do ohrady mezi ovce. Ona je začne trkat a ty ovce jenom koukají a nechápou, co se děje. To je lepší zábava, než televize.

Peču buchty do kabiny, ale nikdy neochutnám

Vy jste dnes měla promoci, ráda bych vám jménem magazínu Quartier pogratulovala. Jak se cítíte jako čerstvá inženýrka?

Děkuji. Já jsem teď sice inženýrka ekonomie, ale zatím nevím, co budu dělat. Ještě mám chvíli čas to vyřešit, protože nejdřív musíme mladší dcerku umístit do školky a potom se uvidí. Dělala jsem státnice i z personálního managementu a asi bych se ráda vydala tím směrem.

Manžel se už chystá ukončit sportovní kariéru, tak by vás mohl v domácnosti nahradit, ne?

Přesně to jsme si říkali, že si předáme štafetu. Jenom bych asi měla problém najít takovou práci, abych se mu vyrovnala. (smích)

Možná byste mohla zkusit vrátit se na molo nebo se pustit do práce v televizi.

Já bych do televize určitě nešla. Když někdo poslouchá moje rozhovory, tak se mi směje, že mi není rozumět. Kdybych se chtěla vrátit k modelingu, musela bych se sebou začít něco dělat. Teď v létě jsem slavila třicáté narozeniny a to už je tak na modelkovský důchod, protože holky začínají s modelingem už v patnácti letech.

Vy jste také začínala tak brzy?

Ano, v patnácti jsem si začala modelingem přivydělávat. Byl to pro mě zdroj rychle vydělaných peněz. Díky tomu jsem nikdy nemusela na klasické brigády, třeba do prádelny, nebo točit zmrzlinu. To ale neznamená, že jsem nikdy na práci nesáhla, naše rodina dříve měla restauraci a už od dětství jsem jim tam pomáhala.

Teď tedy jste ve fázi, kdy se rozhodujete, jakým dalším směrem váš život povede. Nepřemýšleli jste s Jaroslavem nad třetím potomkem?

(smích) To se musíte zeptat tatínka! Ale on by vám řekl, že ne, protože se bojí, že by měl doma další ženskou. Já bych si další dítě klidně pořídila, ale musel by to být chlapeček, jinak by tatínek čtyři ženy v domácnosti asi nezvládal.

Třeba by zrovna napotřetí ten chlapeček vyšel.

To mu ostatní také tvrdí. Bavili jsme se o tom s naším porodníkem, kterému bezmezně věříme, a ten nám sdělil, že na devadesát procent by to byla další holčička. Doufala jsem, že to před manželem neřekne, ale řekl, takže je to zpečetěné.

Ještě máte čas rozhodnutí změnit. Dnes přece ženy běžně mají první dítě až po třicítce.

Je pravda, že kamarádky mají první děti teprve teď. Celkově tento trend není úplně ideální, ale chápu, že pokud žena nemá zázemí a vhodného partnera, tak to odkládá.

Čerstvě po zvolení Českou Miss 2007 jste v rozhovorech tvrdila, že dítě určitě dříve, než ve třiceti nechcete. Jak nastala taková změna?

Tenkrát by mě vážně nenapadlo, že budu mít první dítě ve dvaceti čtyřech letech. Je to hlavně tím, že je manžel o deset let starší, takže mít první dítě ve čtyřiceti by nechtěl. Holčičky si chce užít, dokud má na ně energii. Myslím si, že jsme nic neuspěchali.

Musím se vás zeptat, abych si ověřila verzi vašeho manžela: jak jste se vy dva seznámili?

Seznámili jsme se díky České Miss, kdy jsem krátce po zvolení byla vyslána na akci od hokejového sponzora. Tam jsme se viděli poprvé.

Víte, co je vtipné? Když mi bylo asi osmnáct, byla jsem u kartářky a ta mi řekla, že budu mít staršího muže, který bude ženatý a mít dítě. To jsem si říkala, že ani náhodou! A vidíte, jak jsem se k tomu dopracovala.

Věříte tedy na horoskopy a předpovídání budoucnosti?

Dříve jsem tomu hodně věřila. Teď už ne. Myslím si, že když člověka něco zajímá anebo trápí, tak tyto věci vyhledává. Spokojený člověk nemá tu potřebu. Možná bych se ale mohla zeptat, kde budu pracovat, protože to mě opravdu zajímá!

Kdy jste poznala, že je Jaroslav ten pravý?

Já jsem to věděla hned. Vážně. Mezi námi to zajiskřilo a přišlo to. To cítíte, nedá se to moc popsat. Potom, jak se náš vztah vyvíjel, přišly myšlenky na děti a na manželství. On, i když nevypadá, je rodinný typ. Potřebuje trávit svůj čas v přírodě, na rybách, v lese a s kamarády, ale nakonec je rád, když přijde domů a my ho všechny obklopíme. Tohle na něm bylo už od začátku vidět. A teď spolu máme dvě děti a dva psy.

A také oboru plnou zvířat.

Ta péče je někdy dost náročná. Například, když se nám rodila jehňata, musela jsem jít sama pomáhat. Podívala jsem se na You- Tube, jak se to dělá, navlékla rukavice a šla rodit jehně. Vážně jsem nečekala, že když se přestěhuji ze Strážnice do Prahy, budu mít doma ovce, slepice, kachny a další zvířata. To jehně, které jsem pomáhala rodit, jsem pak doma odchovala na flašce, protože ho odmítla matka. I v noci jsem vstávala k dětem a k ovečce. Tři měsíce jsme ji měli doma, z té doby máme videa a fotky a rádi na to vzpomínáme, i když ovce už je dnes dospělá. Holkám by se to asi znovu líbilo, ale já to podruhé absolvovat nepotřebuji.

Jak tedy, kromě péče o zvířata, váš den vypadá?

V letní pauze se o zvířata staral víc manžel. Jinak je ale náš den úplně obyčejný. Naše mladší dcera vstává brzy, takže v šest už jsme všichni na nohou. Dáme si snídani, nachystáme se a jedeme na nákupy, potom uvařím oběd. Nemáme žádnou paní na hlídání, úklid nebo vaření, všechno si ráda obstarám sama. Mám radost, když naše domácnost vypadá pěkně a manželovi chutnal oběd, který jsem mu uvařila.

Vy mu vaříte obědy i s sebou na trénink?

Ano, připravuji mu obědy. Když hrál Jarda v Praze, chystala jsem mu i svačiny. Až teď bude kapitán, tak budu muset péct buchty do kabiny pro spoluhráče. Na to se ale těším, jenom mě mrzí, že nikdy nemůžu ochutnat, protože musím poslat celý pekáč. Mít doma kapitána znamená i oběti. (smích)