MEZI NEBEM, ZEMÍ A POSVÁTNEM
Kdo by to byl řekl, že kouzla budou mít své místo v lidové tradici i v 21. století. Sice nejde o tak intenzivní záležitost jako kdysi, ale což… Než se ve společnosti zakořenilo křesťanství, žili naši předci v souladu s divokými živly a rituály. Kult přírody byl tak mocný, že mu lidé obětovali úrodu i zvířata. Jediné, co nad ní vládlo, bylo slunce jako dárce života. Na podzim však ztrácelo sílu, takže ho lidé nahradili ohněm, zdrojem tepla a světla. Možná proto dnes tak rádi zapalujeme svíčky. Touha po plápolavém ohýnku je zkrátka v nás stejně jako víra v nadpozemské síly.
Víra v nadpřirozené jevy dala zrodit i různým pověrám. A kdy jindy by se měly usadit v naší mysli než právě na podzim – den se krátí, tma nabývá na moci a v temnotě tkví síla nadpozemských bytostí… Zachumlejte se do deky, zapalte svíčku a pusťte se do čtení. Zveme vás na pouť magickými obřady, které naše slovanské předky provázely skrz mlhavý podzim.
PERUNŮV DEN PATŘÍ I ZVÍŘECÍM OBĚTEM
V českých zemích se Perunův den slavil okolo 25. července a Slované ho považovali za jakousi bránu do podzimu. Hospodyňky uspořádaly velkou hostinu pro rodinu i celou obec, sedláci porazili mladého beránka či tele, které bylo nejprve posvěceno v kostele. Jeho krví se pak všichni potřeli ve tváři a jali se řádně slaviti. Vedle upečených chlebů z první mouky se podávala vybraná jídla z drůbeže a samozřejmě pivo.
Za skutečný počátek podzimu se však bralo Nanebevzetí Panny Marie, a to 15. srpna, kdy odlétají vlaštovky do teplých krajin a jeřabiny se barví do sytě oranžové. Na jih Moravy přijíždějí králové kynout vinařům, kteří pečují o nalité hrozny – začalo vinobraní.
KONEC ŽNÍ, VZDEJME HOLD PŘÍRODĚ
Babí léto končí a nastává indiánské – suché, ještě teplé období, které osvěžuje vítr z polí. Čas sklidit zbytek obilí a poděkovat za úrodu. Tenkrát se uctíval především slovanský bůh podsvětí Veles a Mokoš – Matka všeho, co na poli vzrostlo. Během dožínek se však hlavně slavilo. Hospodář uchystal slavnostní hody pro všechny žence a stoly se prohýbaly pod koláči, pečivem, koblihami a pečenými kohouty na víně. Mezi pohanské rituály patřilo i pletení věnce z posledních klasů a polního kvítí. Ten pak předala nejkrásnější panna hospodáři, aby jej uchoval až do jara. Zrní z věnce však průběžně braly babky k magickým obřadům za účelem zdraví domácích zvířat. Když zrnka zbyla, přidala se na jaře do nové setby, aby vyčarovala bohatou úrodu.
DOŽÍNKY – HOJNÁ BYLA ÚRODA
Slavte žně i dnes. Stačí trocha fantazie, vína a půjde to samo. Buďte vděční za hojnost, co vám přinesl vztah, kariéra nebo radost z vnoučat. Poděkujte za všechny dary, které vám matička Země dala. Spojení s přírodou je přirozené, a když se tomu oddáte, najdete v ní podporu a útěchu. V tichosti se nalaďte na proměnu krajiny, jiné barvy, chladnější vzduch, vůni z polí a oslavte svou vlastní sklizeň emocí, dosažených cílů a splněných přání. Tradice vychází přímo ze slovanských svátků, kdy si lidé vážili zralých sladkých plodů a když jimi naplnili koše, z posledního medu udělali medovinu, poděkovali ztichlé a pokojné přírodě za její dary.
V tomto sychravém období cítíme, že něco končí, odchází, ale zároveň začíná a to je prostě ideální okamžik schoulit se do deky, upíjet čaj a dumat nad minulostí. Zapalte si proto vlastní plamínek, vždyť u světla se prý shlukují jen dobří duchové.
SVÁTEK, KDY JE SÍLA DNE I NOCI VYROVNANÁ
V keltské tradici se mu říkalo Mabon – oslavy zralosti, úrody a přechodný čas mezi světlou a temnou částí roku. Vikingové pak vzdávali hold Proutěnému muži… Řeč je o rovnodennosti, o prvním podzimním dni, který se slaví po celém světě. Slunce míjí rovník a u Slovanů na trůn usedá bohyně Mokoš, matka podzimu, která svým jménem odkazuje k mokré úrodné zemi.
Slované věřili, že se v tento den zavírají nebesa, sluneční božstva odcházejí do podsvětí a je třeba jim poděkovat za úrodu pomocí magických rituálů. Proto se ráno ženy odebraly k potokům, aby tam vodě předaly obětní dary v podobě chleba, kaše nebo tvarohu. Ty pak mohly doplout, kam je donesly vlny. Třeba za bohy, kterým lidé přinášeli i jiné obětiny – ořechy, podzimní kvítí, šištice, věnce z žaludů či trnek, ale i posvátná sladká jablka. Ta jsou symbolem podzimu a věštění. Hostinu pak završilo víno, které teklo proudem a výborně doplňovalo pokrmy z divokých zvířat.
Oslavte kouzelný čas i vy. Upečte jablečný koláč a sezvěte rodinu ke společnému stolu. Veselte se, popíjejte slaďounký burčák, udělejte si ohýnek a do žhavého popela vhoďte brambory. A když se společnost rozprchne do svých domovů, věnujte se sami sobě. Sklidili jste vše, co jste si na začátku roku přáli? Poděkovali za to, čím vás příroda potěšila? U rozjímání nezapomeňte na další plány. Vytvořte přání, zasněte se a začněte s čistým štítem v rovnováze.
UZAMKNĚTE STUDÁNKY JAKO RUSALKY
Tak jako se s příchodem tepla studánky otevírají, jakmile se do luk vkrade chlad, měly by se uložit k zimnímu spánku. Celá příroda se loučí a potřebuje odpočinek. Zavírání studánek však nemá přesné datum, ale patří k nádherné pohanské tradici, která začíná v průběhu října a trvá, dokud nenapadne první sníh a studánky nezamrznou. Vypravte se letos k pramenům, abyste je vyčistili a symbolicky uzamkli. Víly, které ochraňují vody, budou díky vám odpočívat až do jara.
SLAVNOST TKALCŮ – PŘEJTE SI A BUDE VÁM UTKÁNO
S podzimní rovnodenností se dějí věci… Mezi rituály můžete zařadit i svá přání. Tento den je totiž spojen s magickým svátkem tkalců, kteří vám splní vše, na co jen pomyslíte. A není se čemu divit, tato doba je přímo určená k meditacím a času, který věnujeme sami sobě. Během modliteb si proto opakujte tajná přání a třeba vás tkalci vyslyší. Každý z vás může splétat sny.
Velkou moc získávají také amulety a kamínky. Víte, jak s nimi pracovat? Krystaly mají svůj specifický tvar, který je schopný pohltit energii, co zpětně působí zase na vás. Proto je potřeba vědět, jak je nabíjet a jak se o ně starat, aby vám správně posloužily právě v tuto magickou chvíli.
Při výběru kamínek sevřete v dlani, vnímejte jeho sílu a vezměte ten, na který jste napojeni. Když ho přinesete domů, očistěte ho od předchozí energie – opláchněte jej ve studánce, nebo měsíční vodě a pak bude sloužit jen vašim potřebám.
ŽENY A MYSTIKA – ČARUJTE
Ze strnišť vane chlad, na procházce se zamotáte do stříbrných pavučin a v lesích panuje čarovná atmosféra. Taky to cítíte? Není se čemu divit. Každá žena je tak trochu kouzelnice a vnímá, že podzim ovládne magie, tak proč by nemohla čarovat. Tyto měsíce jsou navíc zasvěcené vztahům mezi kamarádkami, matkami, dcerami a v některé z vás může dřímat moderní čarodějka. Všechny jste napojené na přírodu, nuže začarujte si společně jako bohyně. Kromě nevšedního zážitku získáte úplně jiný pohled na svou osobu. Nepotřebujete běhat nahé jako na sabatu… Stačí obléct dlouhý kabát, nasadit klobouk a vystavit hluboký pohled, nebo dekolt…?
O kouzlení můžete přemýšlet úplně jinak. Jde především o vášnivý rituál, který zasvětíte změně ve svém životě. Při obřadu se předpokládá silná víra v sebe sama a své kroky. Pak pochopíte, že je čarování spjato s mnoha zvyky – s prosbou o úrodu nebo s hledáním lásky. Dříve byly obřady významným bodem v celém koloběhu roku. Tvořily jistotu našich předků a spolu s ostatními svátky dávaly dohromady kalendář, který měl smysl a řád.
OŽIJTE POD KOUZLY A RITUÁLY
Červené víno teče proudem a vašemu čarování dodá smyslnost. Rudá je totiž barvou krve a symbolem života. Nechte se opít životem, nechte se opít čáry a zkuste tyhle rituály.
Vybarvěte příbytek – celý les teď hraje barvami a žezlo přebírá oranžová barva uvadajících listů a zralých plodů. Následuje červená – sváteční a laskavá, co trvá do prosince, kdy se lidé těší na Vánoce. Jakmile se příroda zbarví do teplých odstínů, měly byste jim přiblížit i svůj byt. Očistěte ho od negativních energií kouřem šalvěje či levandule a vrhněte se na výzdobu. Vedle dýní a svíček se nabízí listy nebo kytice z luk. Zkrátka to doma proměňte, do rohů uložte sušené plody, do aromalamp nakapejte vonné oleje a rozsviťte své „doma“.
MEDITUJTE TANCEM JAKO VÍLY
Čarovné rituály jsou přímo typické divokým tancem a rozjímáním, vystoupíte ze světa a přiblížíte se samy sobě. Podzim je ideální na pohled do svého nitra, kdy si uvědomíte, že léto je pryč a s ním i plány, které jste nestihly. Překročte prostě do podzimní nálady a zkuste malý obřad. Budete potřebovat oltář, kam umístíte přírodniny z pole a luk, čistou vodu, víno a křišťál nebo ametyst. Máte hotovo? Zapalte před sebou dvě červené svíce. U první se soustřeďte na vše, co jste nestihly, co se vám nepodařilo, a zkuste během sfouknutí plamene tento fakt přijmout. Druhou už zapalte s vírou, že se vše naplní. Oheň je v tomto případě mocným živlem, který čistí prostor a má své místo mezi lidovými zvyky jako spasitel i prostředník s kouzelnými silami.
OSTRUŽINOVÝ A BOBŘÍ… ŽE BY ÚPLNĚK?
Vyslovte svá přání za úplňku. Stihnout můžete ještě dva: ostružinový, krvavý úplněk 1. října ve 23:05. Nebo stromový, bobří úplněk 30. listopadu v 10:29. Ptáte se, proč za úplňku? Protože síla je nejmocnější, vůně jsou intenzivnější, zvuky hlasitější a barvy jasnější. V těchto okamžicích ve vás proudí magická energie a všechno vnímáte jinak. Empatické osoby jsou přecitlivělé, nespí a mají divoké sny. Ať už k nim patříte, či ne, vyzkoušejte věštění. Naplňte mísu vodou, postavte ji na okno, kam dopadá měsíční svit, a zadívejte se na hladinu. Jakmile se měsíc dotkne misky, ti nejcitlivější v ní spatří svou budoucnost. Ale pozor, je to prý jen pro odvážné, kteří se nebojí pohlédnout osudu do očí. K podzimním rituálům patří také věštění během rozčesávání koudele. To se vždy sešly tři dívky, rozpřádaly zamotané nitě a během toho se snažily dobrat odpovědí na své otázky. Nitě potom vkládaly do vody a pozorovaly, jak se splétají nebo lehnou. Kdo by měl však dneska koudel, že… Naštěstí jde věštit i pomocí jablíček – stačí rozkrojit, zadívat se a... Je tam křížek, hvězdička?
TRNKY, BRNKY... A CO KOUZELNÉ BYLINKY?
Nestihli jste usušit léčivé rostlinky? Teď mají některé z nich zázračnou moc. V opuštěných sadech dozrávají sladké hrušně, jablíčka a mezi nimi trnky, jeřabinky, černý bez, dřín nebo aronie s rakytníkem. Na loukách a mezích načerpáte energii, natrháte poslední divoké byliny a barevné květiny. Okolo cest očíhnete keře, dozrávají na nich ostružiny, druhá vlna malin, sladký jeřáb, lískáče nebo oskeruše.
A kde jsou ty byliny? Kostival si lebedí v chladu a najdete ho ještě v listopadu. Pozornost věnujte hlavně kořenu, který lze nasušit, nastrouhat, smíchat s kokosovým olejem a natřít jím bolavé klouby. Na zahrádce vám poroste i máta, která zklidní žaludek, dýchací cesty i nervy. Navíc vás ochrání před uhranutím a nekalým jednáním. V rohu zahrady se určitě skrývá černý bez, jehož plody snižují horečku a pomáhají před nachlazením. Z temně rudých bobulí můžete udělat sladký likér nebo bezové víno. A to už přímo volá po sklence při svíčkách. Na polních cestách vykukují červené šípky, které vám zajistí dostatek vitamínu C pro tohle sychravé období. Uvařte si z nich třeba čaj a zažeňte nachlazení či nastydlé ledviny. Nezapomeňte ani na jitrocel. Sbírejte ho na začátku podzimu, usušte listy, přelijte horkou vodou a nechte louhovat. Do přecezené šťávy přidejte cukr a svařte do sirupu. Kašel pak nebude mít šanci, a kdo má rád čistou kosmetiku, nepohrdne ani pleťovou vodou. Stačí listy ponořit do alkoholu a po několika dnech směs naředit destilovanou vodou.
Rostliny, stromy nebo celé háje uctívali naši předci už v dávných dobách. Přisuzovali jim kouzelnou moc a říkali, aby se bylinky sbíraly za úplňku. Ovšem během něho jsou nadzemní části květinek velmi citlivé a měl by se sbírat spíš jejich kořen. A kdy je plný síly? Když do sebe natáhne veškeré důležité látky, což je právě teď. Pusťte se do sběru kozlíku, krvavce totenu, devětsilu, pampelišky, puškvorce nebo maralího kořenu.
VZPOMEŇTE NA PŘEDKY – SLAVTE PODZIMNÍ DĚDKY
Den Návy připadá na 31. října, ale obřad pokračuje ještě několik dní pod názvem Podzimní Dědkové. K moci se dostávají zimní božstva Vesel a Morana, ale také duše zemřelých. Svátek je odvozen od slova náv, čili mrtvý. Keltové jej označovali jako Samhain, křesťané Dušičky, Britové Halloween. Ale protože jsme rituály věnovali Slovanům, pojďme se na svátek podívat jejich očima. Naši předci věřili, že se v tuto dobu stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Proto jde o nejtajemnější svátek roku. Lidé mohli navštívit podsvětí a duše mrtvých se zas vracely mezi živé. V tento večer se na stole nechala hořet svíce, jež svítila na cestu duším, a hospodyně podávala dušičkovou večeři i pro zesnulé.
Brána podsvětí zůstávala otevřena, dokud se společnost nerozloučila a neuctila předky. S jejím uzavřením však doba záhad končí. Lidé zemřelým donesli dary a vrátili se do svých domovů. Vesnice ztichly a vůkol se usadila paní Zima.
