Svět se právě vzpamatovával z první světové války – Velká válka, jak se jí tehdy říkalo, byla prvním skutečně globálním konfliktem, který zasáhl Evropu, Asii, Afriku i vody oceánů. Obrovský šok ze ztracených lidských životů, ekonomických ztrát i ztrát iluzí sužoval celý svět. Není proto divu, že tím víc se lidstvo upínalo ke všemu budoucímu a novému, co mělo dát zapomenout na prožité útrapy. Z bídy válečných let, radosti z jejich konce a optimismu upínajícího se ke všemu, co mělo přijít, se zrodila zlatá dvacátá, desetiletí, které lze bez nadsázky označit za jednu z nejzajímavějších dekád 20. století.
ALL THAT JAZZ
Tavícím kotlíkem rozvoje byly po všech stránkách Spojené státy americké. Přestože se do první světové války také zapojily a i ony sčítaly ztráty, nebylo území USA zasaženo válečným běsněním. Americký průmysl rostl raketovou rychlostí, Spojené státy ve srovnání s předválečnými časy zdvojnásobily svůj export do Evropy. USA se staly novou světovou mocností a jejich ekonomika tou největší na světě. Ekonomický růst se odrazil i v každodenním americkém životě, na obrovském vzestupu byla velkoměsta v čele s New Yorkem, který rostl do výšky i do šířky. A jako houby po dešti v něm rostly také hudební a taneční kluby. Tón doby udává jazz – původně černošská hudba se stala hudebním objevem, přimícháním evropských inspirací vznikl žánr, který náhle hrají i běloši, a svět je uchvácen něčím tak jiným, plným života a rytmickým. Na trubku začíná svá sóla válet „Satchmo“ Louis Armstrong.
VE SVĚTLECH REFLEKTORŮ
Svůj dobový hit má i tanec – je jím charleston, který se poprvé objevuje v roce 1913 v Harlemu a devět let na to je šlágrem na Broadwayi. Ostré, rychlé a až strojové pohyby, tančené na ragtime jazz, si měly brzy podmanit i Evropu. Když v roce 1925 vyrazila tanečnice Josephine Baker na evropské turné, zastavila se i v Berlíně. V potemnělém sále se rozsvítilo světlo, mířící právě na tanečnici v krátké banánové sukýnce. Ta s prvními tóny začala tancovat tak rychle a měnit nohy v polohách do O a do X, že užaslé publikum se nezmohlo na slovo a bylo jako v transu. Patřilo Josephině Baker a charlestonu.
Zlatá dvacátá dávají stále větší prostor také filmu, který se v roce 1927 stává zvukovým – stane se tak poprvé ve snímku Jazzový zpěvák. Hvězdou je tou dobou už tulák Charlie Chaplin, který začátkem dvacátých let dokonce zakládá vlastní produkční společnost United Artists, kde vzniká mimo jiné i slavný film Zlaté opojení a na přelomu dvacátých a třicátých let také věhlasná Světla velkoměsta.
Architektuře dominují ještě secesní stavby a art decový styl, ale v Německu se mezitím rodí nejvýznamnější meziválečná škola architektury, umění a designu – Bauhaus. Svým požadavkem na minimalismus, čisté linie a funkčnost se stává skutečnou předzvěstí toho, jaké bude dvacáté století v architektuře a designu.
DOBA ZKRACOVÁNÍ
V tom všem klokotu se společnost mění víc, než by se na první pohled zdálo. Hned po válce se stalo cosi nevídaného: ženy začaly v mnoha případech chodit do práce, zatímco dřív jim byla téměř výhradně vyhrazena péče o rodinu a domácnost. Díky tomu se významně mění jejich společenské postavení, volají po zrovnoprávnění a emancipaci. Významným signálem změny v této oblasti je přiznání volebního práva – ve Spojených státech se tak děje v roce 1920, v Československu dokonce už o rok dřív. Proměna společenského postavení žen se promítá i do módy: to, co by bylo ještě před deseti lety nemyslitelné, je teď samozřejmostí. Mizí korzety, krajková paraplíčka, nášivky a další ozdoby. Střih šatů se narovnává a mizí z něj záhyby, pas klesá a délka končí těsně pod koleny. A abychom nezapomněli – zkracují se i vlasy. Jednoduchost, pohodlí a rafinovanost jsou klíčovými pojmy dámského odívání této dekády, pro nějž se vžije přívlastek „chlapecká móda“. Ikonou doby a propagátorkou této proměny je francouzská návrhářka Coco Chanel.
PLATIT, PROSÍM!
„Řev“ zlatých dvacátých spolehlivě přehlušoval všechno to negativní, co pro ně bylo neméně typické. Spojené státy strávily celá dvacátá léta v klatbě prohibice – zákaz konzumace alkoholu, motivovaný starostí o veřejné zdraví a bezpečnost, však vedl k pravému opaku. Alkohol se začal ve velkém pašovat, rostla mafie a až na její vrchol se doslova prostřílel slavný Al Capone. Neméně hrůzy vzbuzovala i jiná organizovaná zločinecká skupina, k novému životu se totiž v čase první světové války probudil Ku-klux-klan, tajná militantní organizace, která brojila proti nebělošským obyvatelům a některým náboženstvím.
Dvacátá léta byla nejen ve Spojených státech jedním velkým večírkem. A za každý večírek se platí. Účet byl ponejprv vystaven 24. října 1929 na newyorské burze. Ten den vešel do historie jako Černý čtvrtek. Jen v první den krachu dosáhly finanční ztráty výše 11,25 miliardy dolarů. Začala tak Velká hospodářská krize, která měla ovlivnit třicátá léta prakticky po celém světě a stát se jednou z klíčových příčin druhé světové války. S trochou nadsázky lze napsat, že dvacátá léta byla nejkrásnějším večírkem mezi dvěma válkami. Večírkem, na který svět nezapomněl dodnes.
