Velká Británie 

Čaj o páté. Víc snad k britské tradici popíjení čaje není třeba dodávat - je totiž silná jako pravý anglický čaj. Možná ne tak dlouhá, jak by se mohlo zdát, protože první zmínky o čaji pocházejí teprve z druhé poloviny 17. století.  „Čínský nápoj“ totiž v Anglii masivně zpopularizovala až portugalská princezna Kateřina z Braganzy, která se v roce 1662 provdala za Karla II. Stuarta, krále Anglie, Skotska a Irska. Že by jeho cesta k chladným britským srdcím byla přímá, se říci rozhodně nedá. Rostoucí obliba horkého voňavého nápoje naopak vyvolávala značné vášně. Někteří tvrdili, že čaj společně s kávou a čokoládou vyvolává duševní poruchy, ba dokonce smrt. Ještě v roce 1822 reformátor William Cobbett tvrdil, že pití čaje způsobuje u mužů zženštilost a ženy vede ke zhýralosti. 

O co později Britové s čajem začali, o to důkladněji o tradici jeho konzumace pečují. Podle statistik vypije průměrný obyvatel ostrovů až šest šálků denně a co obliby jasně vedou směsi čajů černých. Oči tu otevírají s prvními doušky Earl Grey, snídani zapíjejí Breakfast Tea s mlékem a trochou cukru, pokračují zmiňovaným odpoledním čajovým dýchánkem kolem páté a vrcholí tzv. High Tea u večeře. Dodnes si tento jedinečný rituál můžete dopřát ve vyhlášených britských hotelech.     

Německo & Rakousko

Dalšími giganty v popíjení čaje jsou možná trochu překvapivě Německo a Rakousko. Tradici silně ovlivnila skutečnost, že Hamburg není jen obřím přístavem, ale jedním z hlavních čajových center Evropy. V jeho přístavních skladech se trvale nachází cca 7000-8000 tun čajových lístků z nejrůznějších pěstitelských oblastí. Největšími milovníky čaje jsou lidé v Ostfrísku, kde činí spotřeba hlavu až dva a půl kila čaje ročně. Naopak ve východním Německu je to jen 150 gramů na osobu za rok. V německy mluvících zemích jsou obecně konzumovány čaje všech druhů - od černých přes zelené a oolongy až po ovocné a bylinné.

Asie

Tradiční pěstitelské velmoci čaje, jako je Čína, Japonsko nebo Tchaiwan povýšily svou lásku k nápoji z čajových lístků na úroveň obřadu. Z pití čaje se tu stalo umění a definice vlastní spirituální cesty. V Číně se zpravidla popíjí zelený čaj mezi jídly, a to v kteroukoli denní hodinu a na kterémkoli místě. V Tibetu je zase pozvání na čaj samozřejmým projevem pohostinnosti. Jen jeho příprava je pro oko Evropana značně nesamozřejmá. Čajové lístky tu lisují do tvaru cihličky, kterou nasekají na kousky a povaří s vodou. Tímto odvarem se poté naplní dřevěný soudek, přisypou sůl, kozí mléko a máslo z jaka, a dřevěnou tyčí zamíchají do rozpuštění. 

Od Indie po Turecko

V porovnání s Čínou zhruba o dva tisíce let mladší čajová kultura v Indii a Pákistánu byla významně ovlivněna anglickou kolonizací. Čaj se v Indii nejen hojně pěstuje, ale také popíjí. Na severu je populární silný assam s pořádnou dávkou cukru a mléka. V Himalájích je zase připravován s hřejivým kardamomem a dalším kořením. V Afghanistánu se stal čaj rovnou národním nápojem. Stejně jako do Íránu, také sem vstoupil společně s čajem ruku v ruce také samovar. Tuto trojici doplňuje bafající vodní dýmka, která patří v místních čajovnách k neodmyslitelné výbavě. A co v Turecku? V zemi, která je spojená především s kávou, je čaj nadmíru populární a spotřeba konkrétně černého čaje tu kafe válcuje. Nejraději ho tu podávají v malých hrníčkách a pořádně sladký. 

Rusko 

V Rusku, stejně jako v ostatních státech bývalého Sovětského svazu, je čaj všudypřítomný a neodmyslitelně k němu patří samovar. Mnohdy z generace na generaci předávaná a bohatě zdobená konvička na dřevěné uhlí vytváří silný čajový extrakt, který se při podávání dále ředí podle chuti. Místní milují silné čaje, do kterých si tradičně přidávají cukr nebo lžičku marmelády – tzv. vareňje. Jedná se o zavařeninu, ve které na rozdíl od džemu zůstává ovoce vcelku v tekutém rosolu. Připravuje se třeba z jahod, malin, meruněk, třešní, černého rybízu, jablek, hrušek, kdoulí, pomerančů, citrónů či melounu. 

Francie 

Francouzi to mají s čaji tak: nepijí je příliš často, ale když už, potrpí si na ty nejlepší. Připravují se tu proto hlavně prémiové sorty vysoké kvality, jako je Darjeeling nebo Oolong. A jestli chcete zažít skutečně prémiový čajový ráj, doporučujeme navštívit Paříž a vybírat z místní nabídky “Salon de Thé”. Nejedná se o čajovny v pravém slova smyslu, ale spíše prostorné a noblesní kavárny nebo cukrárny s velmi poklidnou atmosférou. Čaj je tu servírován vybraným způsobem a můžete k němu rovnou zakousnout speciální čajové pečivo, moučník či dezert. V 18. a 19. století byly tyto salony plné dam z vyšších kruhů, protože to bylo jediné místo, kam mohla žena bez patřičného doprovodu sama, aniž by se musela bát, že přijde do řečí.  

Amerika

Čaj je na americkém kontinentu spojený především s Boston Tea Party, která v roce 1773 odstartovala válku za nezávislost a padly při ní „za vlast“ stovky beden lisovaného čaje. Víc než klasický vroucí čaj v hrnku milují Američané jeho „ledového bratra“ – pořádně vychlazený Ice Tea s plátky citronu a dalšího ovoce. V pomyslném žebříčku popularity ale v severní Americe jasně vítězí káva. O trochu radši mají čaj na jihu, kde vévodí nápoj maté připravovaný z lístků cesmíny paraguayské.