Traduje se, že brambory z Ameriky přivezl její objevitel Kryštof Kolumbus, ale mnohem pravděpodobněji to byl někdo z pozdějších španělských dobyvatelů Nového světa. Jeden z nich, zakladatel dnešního hlavního města Peru Limy Francisco Pizarro, je mylně považoval za houby a psal o nich jako o „chutných a moučných lanýžích“. V Evropě se bramborám nejdříve dařilo především ve Španělsku, odkud se rozšířily do Itálie, Holandska, Rakouska, Saska a Pruska, odkud byl už jen krok do našich českých zemí. Sem je jako jedni z prvních přinesli za třicetileté války františkánští mniši, kteří kvetoucími bramborami rádi zdobili své zahrady. Z pražského záhonu na talíř to nebylo příliš daleko, a tak si brzy na bramborách pochutnávali zdejší měšťané.

PRVNÍ BRAMBOROVÝ SALÁT

Brambory po jejich transportu do Evropy ale čekala dlouhá a strastiplná cesta na talíře zdejších strávníků. Původně je nechtěli jíst ani nejchudší venkované – považovali je totiž za plodinu nečistou, pohanskou a nebezpečnou. V Anglii zase chtěli horliví dvořané královně připravit lahůdku v podobě bramborového salátu, ale protože plodinu ještě dobře neznali, připravili pokrm z natě, která nejen že není vůbec dobrá, ale navíc je i jedovatá. Když už někdo brambory začal pěstovat, krmil jimi převážně prasata. Změnilo se to až ve chvíli, kdy se brambory dostaly do horských oblastí. „Horníci z Rudohoří (Krušné hory – pozn. Red.) přinesli zemáky do okolí jáchymovského a odtud octnuly se přes slezské pohoří v našich Krkonoších. V horách českých nalezly záhy vděčných ochránců, zatímco ve středu země bylo o ně velmi málo pečováno,“ píše Josef Dumka v předmluvě ke kuchařce sestavené z bramborových receptů, kterou sepsala jeho žena Hana v roce 1880 u příležitosti stého výročí přítomnosti brambor v české kuchyni. 

SEJKORY? KRAMFLEKY!

Zmiňuje se také, že zemákům (jak se brambory také nazývaly v devatenáctém století) se původně říkalo branibory, protože se k nám dostaly z Německa, nazývaného tehdy lidově Braniborsko. Teprve někdy na přelomu 17. a 18. století vzali Češi brambory na milost a od té doby jejich popularita jen rostla. Oblibě se brambory těší i dnes – v průměru jich každý ročně sníme téměř 65 kilogramů, ačkoliv ještě v padesátých letech 20. století to bylo dokonce dvakrát tolik. U nás ve východních Čechách brambory nejprve kralovaly polím v horských oblastech, kde se také nejvíce propsaly do krajových kuchařek. Typická jsou tu jídla z brambor strouhaných za syrova, především bramboráky, v Krkonoších nazývané sejkory. Zvláštní jsou tím, že se opékají nasucho a teprve upečené se potírají rozpuštěným máslem. Ačkoliv z každodenního jídelníčku téměř vymizely, jsou pravidelně k vidění a ochutnání na zdejších slavnostech, jarmarcích a poutích. Na Náchodsku se zase bramborákům říká kramfleky a doma je tu i strouhanec – v troubě pečená placka z bramborákového těsta, která se někdy nakrájela na kostičky a zamíchala s kyselým zelím.

KDO SI VEZME ROZCUCHANOU NEVĚSTU

Ze strouhaných brambor se ale v našich východočeských krajích připravuje mnohem víc jídel, než jen bramboráky: strouhanec se švestkami, chlupaté knedlíky – zvané frncouchaté či chlupaté buchty. Kolem Hradce Králové se strouhané vařené brambory zapékaly s jablky i mlékem, říká se jim tu dodnes „rozcuchaná nevěsta“. Zdobí se meduňkou. O nápaditá pojmenování bramborových jídel na východě Čech skutečně není nouze – víte například, co to jsou trpalky? Škubánky, které se zalijí vařeným mlékem a zdobí se ovocem, které je zrovna v daném ročním období k dostání. Jabkance jsou zase bramborové placky plněné tvarohem a shora cukrované, které jsou oblíbenou a tradiční pochoutkou na Českotřebovsku a dokonce i hlavní atrakcí každoroční Jabkancové pouti, pořádané na svátek sv. Kateřiny.

„S PĚKNOU KŮRČIČKOU“

Brambory byly často připravovány i jen velmi jednoduše, tou nejprostší úpravou bylo pečení ve slupce v popelu. V kronice obce Stěžery je zaznamenána vzpomínka jednoho z pamětníků: „Když se pak začaly vybírat brambory, dávaly nám příležitost k velkým radostem. Sbírali jsme natě, sušili je a pak jsme topili ohníčky. Přes hořící hromady jsme skákali, zatímco v popelu se pekly brambory. Čekali jsme, až se dobře upečou a hezky s pěknou černou kůrčičkou jsme ke teplé jedli.“ Další velmi jednoduchou a levnou úpravou bylo vaření brambor ve slupce ve slané vodě, které se pak podávaly s tvarohem a solí. Zvlášť v chudších rodinách se brambory na šupavo, jak se této úpravě říkalo, jedly i třikrát denně. Bez ohledu na to, jak hluboko do kapsy měli bramboroví strávníci v našem kraji, humor jim nescházel – zachovalo se totiž několik kuriózních pojmenování brambor, mezi kterými kralují zemská jablka a koroptve motykou střílené.  

Krkonošské sejkory

1 kg brambor
20 ml mléka
2 vejce
150 g hladké mouky
3 stroužky česneku
2 lžičky majoránky
mletý pepř
sůl
sádlo nebo máslo

Brambory oloupeme, omyjeme, nastrouháme najemno a slijeme tekutinu. V mléce rozšleháme vejce, přilijeme k bramborám, přisypeme mouku, přidáme majoránkou a pepř. Česnek utřeme se solí, přidáme do těsta a promícháme. Na pánev rozprostřeme trochu těsta, placky zprudka opečeme po obou stranách. Před podáváním potřeme sádlem nebo škvařeným máslem. 

Škubánky čili kucmoch

1 kg brambor
200 g hrubé mouky
80 g sádla
30 g máku
30 g moučkového cukru
sůl

Oloupané brambory uvaříme v minimálně osolené vodě do ne příliš měkka. Slijeme vodu do nádoby, zasypeme moukou, uděláme několik děr až ke dnu, nalijeme trochu slité vody a na plotně je necháme pod pokličkou asi deset minut. Přebytečnou vodu slijeme, brambory s moukou pečlivě rozmačkáme, aby těsto bylo hladké a tuhé. Lžící namočenou v rozpuštěném sádle vykrajujeme škubánky, dáváme na mísu, omastíme a posypeme mákem a moučkovým cukrem.