Jak se ve vaší škole liší oční třída od té klasické? 

Co do počtu žáků je menší, může do ní chodit maximálně 14 dětí. Třída je speciálně vybavená, osvětlená, osazená vnitřními i vnějšími žaluziemi. Žáci také sedí po jednom, abychom jim zajistili stejný přísun světla a obecně stejné psychohygienické podmínky. Učí je speciální pedagožka se zaměřením na tyflopedii. Zaměřuje se při výuce na barvy, tvary, hlídá velikost písma – to všechno je pro tyto žáky důležité. Velkou výhodou je naše vlastní ortoptická ordinace přímo v budově školy, kam děti chodí na základě doporučení lékaře dvakrát až třikrát týdně oči cvičit. Naše vychovatelka, ortoptistka, si pro ně chodí přímo do hodin a věnuje se jim intenzivně 20 minut. Žáci tak nezameškají příliš ze samotné hodiny a jejich zraku to ohromně pomáhá. 

Mají žáci v očních třídách jiný vzdělávací plán? 

Nikoli, obsah jejich vzdělávání je shodný s běžnými třídami, jen přístup je jiný. Dokonce máme zkušenost, že když se ve 3. třídě integrují, nejenže hladce „vplují“ do kolektivu, ale nezřídka i vědomostně vynikají. Spolu s ostatními třídami jezdí na výlety, chodí na exkurze. Jejich učební plán je totožný. 

Stává se, že po absolvování prvních dvou let v očních třídách od vás děti odcházejí na jinou školu? 

Je to možné, dochází k tomu ale spíš výjimečně. Žáci očních tříd jsou zvyklí fungovat v kolektivu celé školy, paní učitelky je vedou ke společným činnostem a zážitkům napříč ročníky. Díky tomu se brýle i okluzor stávají běžnou součástí výuky a děti jejich nošená nepociťují jako hendikep. To je pro každého rodiče pochopitelně vždycky velmi důležité.

Jaké jsou na oční třídy zpětné vazby od rodičů?

Rodiče jsou často překvapeni, jak velký pokrok jejich ratolesti dělají, a zároveň spokojeni s individuálním přísupem a péčí. Nejtěžší pro rodiče bývá fáze smíření se s faktem, že zrovna jejich dítě má nějakou oční vadu. Je to proces, pak už jsou ale ochotni udělat mnohé. Měli jsme rodiče, kteří k nám vozili dítě až ze Rtyně v Podkrkonoší – každý všední den v létě, v zimě. Maminka si v Hradci neváhala dokonce najít práci, aby dítěti dopřála tu nejlepší péči. Má to opravdu smysl. 

Hradec je v konceptu vzdělávání dětí s očními vadami celorepublikovou raritou. Proč se myšlence očních tříd jinde v republice nedaří?  

Myslím, že je to tím, že jinde neměli osvícené lékaře, kteří by přišli s nápadem intenzivní péče o zrakově postižené děti ve věku, kdy lze některé vady napravit či odstranit. Nám v současné době s propagací velmi pomáhají lékaři oční sítě VISUS. Je pravda, že  se k nám kolegové na oční třídy často jezdí ptát. Líbí se jim ta myšlenka a rádi by ji přenesli i do své školy. Brzy ale přijdou na to, že realizace není zrovna jednoduchá. Stojí to spoustu sil, personální nároky jsou vysoké a v neposlední řadě je to i značná finanční zátěž pro školu. Jen vybavení ordinace a učeben dosahuje k milionovým částkám. Těší mě ale, že jsme to s kolegy nikdy nevzdali a i přes slabší roky minimálně jednu oční třídu vždycky otevřeli.