STAKO letos oslavilo 30 let. Bilancujete? 

Nemám ve zvyku příliš se ohlížet zpět, trápit se tím, co se nepodařilo, a dojímat se z toho, co se povedlo. Podle horoskopu jsem tvrdohlavý beran a potřebuji mít vizi a cíl, kam směřuji. Je ale pravda, že takové výročí si malou bilanci zaslouží. Je za námi 30 let tvrdé práce a mám ohromné štěstí, že jsou kolem mě báječní spolupracovníci, na které se mohu spolehnout a bez kterých by nebylo co bilancovat. Myslím tedy, že ohlížení je to radostné, a věřím, že celému týmu STAKO dává optimismus, sebevědomí a chuť do další práce.

Aby těch důvodů k oslavě nebylo málo, byl jste v létě  hradeckým primátorem oceněn prestižní Medailí města. Ta vyzdvihuje významné osobnosti, které se zasadily o rozvoj Hradce Králové. Jak to na vás zapůsobilo?  

To pro mě bylo opravdu velké překvapení. Když mi to asistentka pana primátora volala, chvíli  jsem přemýšlel, kdo z kamarádů si ze mě chce vystřelit. (smích) V Hradci se totiž v minulosti takovéto ceny zpravidla udělovaly lidem z oblasti kultury, vědy, lékařství nebo sportu. Úplně se však opomíjela oblast podnikání, hospodářství a ekonomiky. Tedy odvětví, které vytváří nadhodnotu a zjednodušeně řečeno vydělává na chod celé společnosti. Proto jsem moc rád, že si to současné vedení radnice uvědomilo a začalo vybírat nominanty napříč společenským spektrem. 

Jak se Hradec ve smyslu architektury a urbanismu změnil od doby, když jste tu začínal podnikat? 

Před 30 lety to bylo, ostatně jako celá republika, šedivé město, kde se po komunistickém puči v roce 1948 postavilo minimum architektonicky kvalitních staveb. To se naštěstí začalo měnit a vzniklo mnoho zdařilých počinů. V současnosti Hradci podle mého názoru chybí nový územní plán, což je způsobené zejména katastrofickým stávajícím stavebním zákonem a absencí dlouhodobých vizí rozvoje města uskutečňovaných systematicky a trpělivě.

STAKO se do tváře Hradce i celého regionu zapsalo velmi výrazně. Na jaké realizace jste nejvíce pyšný? 

V každé stavbě s kolegy necháváme kousek sebe, kousek srdce. Hrdí jsme na všechny, jen některé jsou zkrátka víc vidět. Z těch regionálních bych zmínil například přestavbu továrny Vertex na Městskou knihovnu, Všesportovní areál Bavlna, 1. etapu rekonstrukce Benešovy třídy a Polyfunkční areál Tereziánský dvůr, skládající se ze čtyřhvězdičkového hotelu, nové části Divadla Drak a rezidenčních apartmánů. V segmentu výstavby bytů je to realizace cca 250 bytů v několika domech v lokalitě u Terronicu a výstavba obytné městské čtvrti Plachta, sestávající z cca 1000 bytových jednotek. Tyto bytové projekty jsme stavěli buď jako generální dodavatel, nebo jako developer a generální dodavatel v jednom. Realizovali jsme také řadu staveb v areálu hradecké fakultní nemocnice. Z nejvýznamnějších bych zmínil Porodnicko-gynekologickou kliniku a Transfuzní oddělení.
Stojíte mimo jiné i za rozsáhlou rekonstrukcí hradecké Galerie moderního umění, která po svém dokončení vyhrála cenu Stavba roku. 

Z hlediska ocenění je to nejvýznamnější realizace týmu STAKO. Úkolem bylo podle projektu architekta Pavla Tušla přestavět památkově chráněný secesní bankovní dům Osvalda Polívky na galerijní prostor splňující náročné požadavky na současnou výstavbu. I když to dnes nevypadá, byla budova uvnitř totálně přestavěna a rekonstruována. O tom, že se to povedlo, svědčí nejen vítězství v celostátní soutěži, ale i spokojenost investora, kterým byl Královéhradecký kraj.

Podnikání, zvlášť ve stavebnictví, ale není jen o těch příjemných momentech a slavnostně stříhaných páskách. Jak vzpomínáte na těžší momenty – například krizi v letech 2008/2009 nebo stále ještě aktuální pandemii covid-19? 

Žijeme v úžasné době, ve svobodě, v blahobytu, v solidární sociální společnosti. Není válka, u moci nejsou komunisté ani fašisté. To by byl dějinný průšvih. Covid je v porovnání s tím jen epizoda, která odezní, a za pár desítek let si na ni už nikdo nevzpomene. Určitě nechci tento problém bagatelizovat, ale současná moderní společnost disponuje prostředky, jak dopady pandemie minimalizovat. Problém je, že mnoho lidí je zmatených, věří dezinformacím a svým popíráním covidu a očkování problém dramaticky zhoršuje a prodlužuje čas, který budeme potřebovat k návratu do normálu. Ekonomická krize vyvolaná covidem nás bude trápit ještě dlouho, ale její vývoj se momentálně dá velmi těžko predikovat. Krize, která začala v roce 2008 bankrotem dvou velkých amerických investičních bank a která trvala několik let, byla pro české stavebnictví zničující. Celková produkce českého stavebnictví klesla o 35 procent a mnoho firem v důsledku toho zkrachovalo. Náš obor byl z celého českého hospodářství postižen nejvíc. Přežít tuto dobu znamenalo masivně šetřit, omezit kapacity a obrat a smířit se s tím, že budeme pracovat bez zisku. 

Jaké jsou vaše vize a plány se STAKO do budoucna? 

Dlouhodobě být silnou, spolehlivou a finančně stabilní regionální stavební firmou, a to jak v pozici generálního dodavatele staveb, tak v pozici developera - zejména rezidenčních projektů. Máme mnoho rozpracovaných staveb a je naším úkolem tyto zakázky dokončit kvalitně, včas a za nasmlouvané peníze. V oblasti developmentu máme velké cíle. V současnosti máme rozpracované projekty za cca 8 miliard korun, a to hlavně v segmentu rezidenčního bydlení. Z projektů, které již stavíme, bych zmínil Hotel Aldis v Hradci Králové, bytový projekt Rezidence Smilova v Pardubicích či soubor bytových domů v Milovicích. Ale úplně největším a nejsložitějším úkolem na hodně let dopředu bude pro mě předání firmy mým synům. Uvidíme, ale ne nadarmo se říká, že stavařina není pro mladý, protože vyžaduje mnohaleté zkušenosti a praxi v oboru. 

Jak se po 30 letech podnikání hledá další chuť a motivace? 

Práce vás musí bavit. To je základ. Musíte mít nejenom radost z výsledku, ale zároveň z každé překonané překážky. Neúspěchy, a ty se najdou vždycky, vás nesmí znechutit. Naopak je třeba brát je jako výzvu a poučit se z nich. Kdo nemá z práce radost, ať ji raději nedělá. Zároveň doporučuji stanovit si něco, co jsem si v reminiscenci na hru Václava Havla sám nazval „Odcházení“. S přibývajícím věkem je třeba pomalu omezovat práci a víc se věnovat koníčkům, sportu, rodině a přátelům - a plnit si sny, třeba i ty dětské. Současně ve firmě budovat manažerské struktury a předávat jim postupně pravomoci a kompetence. No a v neposlední řadě si přiznat, že každý je nahraditelný.