Ale zůstaňme pro začátek ještě chvíli doma v Česku. Máj je u nás znám jako lásky čas a jeho obliba dlouhodobě dalece převyšuje únorový Valentýn. Zamilované páry vyrážejí na procházky vstříc pučícímu jaru, vyměňují si polibky pod rozkvetlou třešní nebo ve jménu odkazu básníka Karla Hynka Máchy randí u jeho sochy na pražském Petříně. Na venkově se staví tradiční zdobené májky, které mají přinést lásku a požehnání.

To v Bulharsku je víc než s láskou 1. máj spojen s hady a jedovatými plazi, respektive s ochranou před nimi. V tento čas totiž vylézají ze svých úkrytů a stávají se hrozbou farmářům pracujícím na poli. Bulhaři tak u této příležitosti slaví svátek Irminden a na prvního máje zapalují ohně, přeskakují je a hlasitě se baví, aby nebezpečnou havěť zahnali.

Italové mají spojený začátek května s oslavou tzv. Calendimaggio, který velebí příchod jara, vzkříšení a znovuzrození. Na počest toho se navštěvují se sousedy a vyměňují si drobné dary – sladkosti, vajíčka nebo víno. V jiných částech Apeninského poloostrova zpívají mladí zamilované písně, které mají nalákat jaro a přimět ho zůstat.

V Řecku je celý květen zasvěcen oslavám jara a 1. máj tu slaví jako den, kdy léto s konečnou platností porazilo zimu a život zase jednou vyhrál nad smrtí. Květen je v Řecku pod patronátem bohyně plodnosti Maiy. Na její počest vijí v tento den řecké ženy věnečky z divokých květin a věší je na dveře, kde musí zůstat až do svatojánské noci. Teprve v noci 23. června ho mohou sundat a vhodit do ohně, který přeskakují. To jim má zajistit zdraví a plodnost po celý rok.

V Rumunsku je 1. máj rovnou synonymem začátku léta a váže se k ochraně plodin a dobytka. Prvnímu květnovému dni se tu také přezdívá „Opilecký den“. Rumuni dosyta pijí a hodují, což má zajistit, že se na podzim urodí dobré víno, bude se dařit na polích i ve staveních. O prvomájovém večeru mají ženy navíc zakázáno pracovat, jinak hrozí, že úrodu zhatí běsnění živlů.

Španělé věnují první máj svátku „Los Mayos“, který se podobá slavnostem křížů v Latinské Americe. Tradičně ve Španělsku zdobí stromy či sochy, kolem kterých se pak místní sházejí a z plných plic pějí písně. Na venkově se pak mezi jednotlivými vesnicemi konají klání o nejkrásnější výzdobu a pěveckou show.