ČESKÝ KAPR, BRAMBOROVÝ SALÁT A JEŽÍŠEK
Zvyky v českých rodinách jsou si dost podobné. Pečení cukroví a perníčků, zdobení stromečku, štědrovečerní večeře složená z rybí polévky, kapra a bramborového salátu. Ve většině rodin nechybí vinné klobásy nebo řízky. Časté je i rozkrajování jablíček a pouštění skořápek se svíčkou po vodě. Oblíbené je také lití olova, ze kterého můžete vyčíst budoucnost. Po jídle se děti schovají a čekají na zazvonění zvonečku. Ten je signálem, že Ježíšek už položil dárky pod stromeček a je čas rozbalovat. Na stromku svítí světýlka, někde dokonce prskají prskavky, voní jehličí. Děti jsou natěšené a pohlcené kouzlem Vánoc.
Zní to malinko nudně, příliš pohádkově? Rádi byste se o Vánocích báli nebo zažili něco netradičního? Pak čtěte dál a čerpejte inspiraci. Vybrali jsme ty nejzajímavější, až možná šokující vánoční zvyky, které se drží v Evropě i daleko za jejími hranicemi.
VE FINSKU JE NA VÁNOCE TICHO
Santa Claus, sobové, vánoční ozdoby, skřítci a voňavý stromeček. To je idyla, co? Ve finských domácnostech vládne o Vánocích nejen pořádek, a to i v dětských pokojích, ale především ticho. O Vánocích totiž nesmíte vydávat žádné zvuky, nablízku může být obr zvaný „Staalu“, který, když ho vyrušíte, neváhá prohledat celý dům a najde si vás. Někde se strašidelný příběh vypráví i s hrůznými detaily: Staalu vtrhne dovnitř domu, kde slyšel hluk, nikdo se mu neschová. Dětem sežere mozek a vypije jim krev. Aby děti jen nestrašili, mají mytickou postavu nadělující dárky hodným dětem, něco jako „Joulupukki“ , který má v současné době podobu spíše jako americká verze Santa Clause. Místo čertů, kteří by odnesli děti do pekla, s sebou vodí pidimužíky, kteří zlobivé děti unášejí do ledového království.
STRAŠLIVÝ KRAMPUS - POMOCNÍK SANTY
Že k Vánocům někde patří strach, potvrzují zvyky nejen ve Finsku, ale i v blízkém Rakousku. Po ulicích se tam totiž potlouká démonická postava Krampuse. A většinou nejen jedna. Krampus má podle pověsti doprovázet Santu a jeho prací je hledat neposlušné děti v ulicích. Že berou tuto tradici v Rakousku opravdu vážně, dosvědčuje fakt, že tyto děsivé bytosti můžete v okolí potkat v průběhu celého prosince. Rády straší, tropí žerty a svým zjevem nahánějí strach dětem i dospělým.
MOŘE, PLÁŽE, KRVELAČNÝ KRAB
V krásné Francouzské Polynésii v Oceánii nenarazíte na Santu, Ježíška ani na skřítky. Na většině ostrovů totiž naděluje dárky vánoční krab. Jestli si představujete roztomilou postavičku jako z dětských pohádkových příběhů, rychle vás vyvedeme z omylu. Není to totiž žádný hodný krabík ověšený dárky. Má obrovská ostrá klepeta, kterými rozřeže každého, kdo by si dovolil na něho nevěřit.
Nevěříte?
KAPRU ŘÍKÁTE NE? JE LIBO KIVAK?
V Grónsku je tradičním vánočním jídlem „mattak“. Jedná se o velrybí kůži i s podkožním tukem. Chutí by měla připomínat čerstvý kokos, ale většinou je příliš tuhá a nelze ji rozkousat. Místní to řeší tak, že ji chvíli převalují v ústech a poté spolknou v celku. Ještě nemáte dost? Však nekončíme, dalším grónským vánočním pokrmem je „kivak“. Maso alk, arktických ptáků, zabalené v tulení kůži se na několik měsíců zakopává pod zem. Poté, když je již ve značném stupni rozkladu, ho zasyrova konzumují jako jednu z největších pochoutek. Mmm, tak chutnají svátky!
ITÁLIE
V Itálii se Vánoce slaví 6. ledna. Dárky nenosí Santa, děti obdarovává „La Befana“. Stará čarodějnice, sice ošklivá jako noc, ale hodná. Přilétá v noci na koštěti a do domů se dostává komínem, děti jí na posilněnou připravují víno a místní dobroty. Když se narodil Ježíšek, tak k němu všichni spěchali s dary. Jenže Befana se o jeho narození z nějakého důvodu dozvěděla pozdě, takže i když s dary hned vyrazila do Betléma, Ježíška v jesličkách už nenašla. Dodnes proto létá na svém koštěti a nosí dětem dárky. Někteří Italové chodí stejně jako Češi 24. prosince na půlnoční mši. Následující den je pak důležitou událostí papežské požehnání Urbi et Orbi, které tradičně sledují miliony lidí po celém světě.
PONOŽKY JSOU NA ISLANDU VÝHRA
Děti i dospělí se na Islandu obávají zlé vánoční kočky „Jólakötturinn“. Chodí po okolí a pojídá ty, kteří na Vánoce nedostali žádné oblečení, nebo každého, kdo nebyl po celý rok pracovitý a hodný. Mýtus měl podpořit brzké zpracování ovčí vlny. Líní farmáři, kteří vše nestihli před prvními mrazy, pak nejen postrádali ono oblečení, ale ještě navíc se museli obávat kočičího monstra. Dnes je proto pravidlem, že každý Islanďan najde mezi dárky alespoň jeden kus oblečení. Pro jistotu.
ŠTĚDRÝ VEČER V KFC
V roce 1974 spustil americký fast food KFC v Japonsku velkou reklamní kampaň se sloganem „Kurisumasu ni wa kenrakkii!“ (Kentucky na Vánoce!), čímž dal vzniknout tradici, která přetrvává dodnes. V Japonsku se 24. prosince neslaví, přesto má většina Japonců k večeři „speciální štědrovečerní menu“. Zájem o kyblík kuřecích pochoutek je tak velký, že si ho objednávají i s několikaměsíčním předstihem.
POLENO S DÁRKY A FIGURKY HNOJÍCÍ PŮDU
Kam se hrabou zlé kočky nebo hodné čarodějnice. V Katalánsku si týdny před Vánoci ozdobí poleno, do kterého vloží malé dárečky a sladkosti. Na Štědrý den děti zpívají koledy a u toho bijí poleno tyčí, dokud poleno dárky „nevykálí“. Každá rodina tak musí mít na Vánoce jako dekoraci figurku muže vykonávajícího potřebu. Údajně je za tím pověra, že tzv. „Caganer“ hnojí půdu. Pro děti je to nejoblíbenější a nejzábavnější vánoční tradice.
PO KOŠTĚTI NENÍ VIDU ANI SLECHU
Podle staré norské legendy je Štědrý večer dnem, kdy po nebi poletují rozpustilí duchové a čarodějnice, kteří šíří zlomyslnost. Aby byly čarodějnice rychlé a obletěly celé Norsko, potřebují košťata. V Norsku proto všichni pečlivě schovávají vše, co se jen koštěti zdánlivě podobá, aby čarodějnice neměly důvod jejich domácnost navštívit.
VTIPNÍ, NEBO ŠKODOLIBÍ DÁNOVÉ?
U zlomyslnosti ještě zůstaneme. Dánové si v ní na Vánoce totiž libují. Posuďte sami: tradičně balí dárky do dvaceti vrstev vánočního papíru. Je tak jasné, že si obdarovaný překvapení uvnitř skutečně zaslouží, protože se k němu musí pěkně prokousat. Pokud ale nechcete mít doma z dětí zuřivé Krampy, raději to nezkoušejte!
ŠŤASTNÉ KOREJSKÉ!
V Severní Koreji se Vánoce neslaví, místo nich probíhaly do smrti „velkého vůdce“ Kim Čong-ila oslavy výročí jeho nástupu do čela Korejské lidové armády. Neradujte se předčasně, ony oslavy totiž měly podobu okázalých vojenských přehlídek. Co vůdce skonal, přetavily se oslavy Vánoc pro turisty do rekvizit visících ve městě po celý rok. Křesťané musí slavit Vánoce tajně, režim jim to zakazuje pod pohrůžkou smrti. Oproti tomu Jižní Korea je jediným východoasijským státem, který Vánoce uznává jakožto oficiální svátky, chodí se na bohoslužby, obdarovávají se a nekřesťané si užívají aspoň dny volna. Není to všude tak hrozné a děsivé. Někde se jezdí na mši na bruslích až do kostela, sází se v největší loterii světa, jinde si sousedé dávají dárky místo pod stromeček osobně, a třeba v Austrálii slaví na pláži, tančí a baví se i několik týdnů. Ale o tom třeba zase příště.
