Mají srdce jako lev. Hradecký ragby league tým hraje nejvyšší českou soutěž Rugby League. V současné době i jako lvi bojují o co nejlepší umístění v základní části. Klub vznikl roku 2011 a je jediným v Hradci Králové. Trénují dvakrát týdně, a to vždy hodinu a půl. Pokaždé má trénink jinou formu, záleží, na čem je v danou chvíli potřeba zapracovat. Tento se skládal z rozcvičky, trénovaní skládek, obrany a přihrávek, následovaný samotnou hrou.
Pro začátek je potřeba zahřát tělo. Postavili jsme se tedy do vyznačeného pole a rukou se snažili dotknout kolene druhého hráče. Ten, kdo prohrál, dělal tři angličáky, tři kliky nebo tři dřepy. Poté se vrátil zpátky do hry. Během chvíle se veškeré mé snažení změnilo spíše na hru, kdo dřív uhne. Velmi rychle jsem totiž pochopila, že šance dotknout se něčího kolene je naprosto nulová. A prakticky jsem tak těch angličáků, kliků a dřepů udělala ze všech nejvíc. Po vysilujících deseti minutách jsem si myslela, že rozcvička je u konce. Jenže nebyla. Rozdělili jsme se do čtyř týmů, seřadili se za sebe a každý běžel po vyznačené délce dráhy. V půlce si lehl, opět se zvedl a doběhl. Vždy první čtyři členové z každého týmu museli být synchronní. Na tomto cvičení se skvěle trénuje sehranost a týmovost, protože spolu musíte komunikovat. „Jdeme, lehnout, zvednout a jdeme,“ křičíme jednoduché povely a čtyři běžíme jako jeden muž. „V ragby musí tým neustále spolupracovat, a to jak při bránění, tak i útočení. Proto je komunikace mezi hráči velmi důležitá,“ vysvětluje trenér Ladislav Cintler.
Po protažení svalů přišlo na řadu poměřování jejich síly. Ve dvojicích jsme se snažili dát druhému facku, ale zároveň ji nedostat od něj. K mé velké úlevě se tréninku zúčastnila i jedna hráčka, byly jsme tak rovnocennými partnery. Facku jsem nedostala, ale ona taky ne. Poté následoval druhý úkol: postavit se, jako kdybyste chtěli tančit ploužák. Vůbec jsem do té doby netušila, že ragby jsou vcelku přítulným a romantickým sportem. Záhy mě však tato domněnka opustila. V tomto postavení jsme trhnutím museli dostat svého „partnera“ z jeho místa, zatímco on se vší silou snažil tam zůstat. Po silovém tréninku nezbývalo než se naučit správnou techniku skládky.
Skládka znamená zastavit běžícího hráče s míčem. „Buď ho obránci zastaví a on se udrží na nohách, anebo ho složí na zem. Vesměs ale dochází k tomu druhému,“ ujasňuje mi trenér s tím, že se nyní naučím, jak správně narážet. „Hlavou zeď neprorazíš,“ směje se mi kapitán týmu Jan Heininger po mém první pokusu. Abych si neodrovnala krční páteř, nechala jsem si raději poradit. První rada zní: naráží se ramenem, nikoliv hlavou. Druhým pravidlem je mít vepředu stejnou nohu, jako je rameno, kterým do protihráče vrážíte. A vždy směřujete do úrovně pasu. Při nárazu musíte obejmout hráče těsně kolem stehen, tím ho zafixujete a složíte k zemi. Lehnete si na něj a znemožníte mu jakýkoliv pohyb. „Je to takové mazlení,“ přirovnává kapitán tvrdý sport k něžné činnosti a já nesouhlasně kroutím hlavou. Po natrénování správného narážení došlo i na samotné skládky, kdy jsme se nejdříve střídali ve dvojicích a pak utvořili dva týmy. Vyzkoušela jsem si tak složit i chlapa. Bylo to více k smíchu než správně a asi po padesáté skládce jsem pády na zem přestala počítat. Spadnout tolikrát během půlhodiny se mi zajisté nepodařilo, ani když jsem se učila chodit.
Když jsem se trenéra ptala na pravidla hry, k mému zděšeni mi odvětil, že to nejlépe pochopím při hře samotné. Aniž bych stihla cokoliv namítnout, už jsem stála v lajně se svými spoluhráči. V každém týmu musí být 13 hráčů. Utkání začíná výkopem ze středu hřiště. Ten tým, co získá míč, se ho snaží dostat do soupeřova brankoviště. Hráč běží s míčem vždy dopředu, nikdy ne do stran ani vzad. Dozadu si jen přihrávají. Za koncovou čáru položí balon, tím skórují a získávají čtyři body. Útočící tým má na položení šest pokusů. „To znamená, že šestkrát může bránící mužstvo některého z hráčů složit,“ vysvětluje mi trenér a upozorňuje, že položit míč lze už po první skládce. Poté se hra otáčí na druhou stranu. „Ve chvíli, kdy je hráč ve skládce a je složen k zemi, nebo rozhodčí uzná, že se skládka už nikam nehýbe, zapíská. V tu chvíli obránci hráče pouští, sudí řekne číslo skládky, celá obrana couvá deset metrů a nechá útok rozehrát,“ doplňuje. Jak se ale rozehrává, mi zapomněl říct. V domnění, že správně rozehraju hodem míče svému spoluhráči, jsem si vysloužila další pobavené pohledy. „Položíš ho na zem a nohou odkutálíš k hráči, který stojí za tebou,“ ukazuje mi. V průběhu hry mi neušlo, že trenér při pískání páté skládky vždy zvedá ruku. „Pokud útočící tým ví, že po páté skládce nepoloží, tak míč vykopne. Tím se posune více dopředu a zabere větší území. Hra se poté otáčí, a oni tak mají více prostoru k obraně,“ vykládá trenér.
Mám strach z míče, což jde ruku v ruce s tím, že chytání nepatří mezi mé silné stránky. Při jedné přihrávce jsem míč nechytila, a tak ho získali protihráči. Díky tomu jsem ale poznala druhý způsob rozehrání, tzv. mlýn. Šest hráčů na každé straně se do sebe zavážou pažemi. V první řadě jsou tři hráči, ve druhé dva a v poslední jeden. Zespodu si pak prohodí míč z jedné strany na druhou.
Oficiální zápas trvá 80 minut a rozděluje se na dva poločasy. Ragby se hraje na hřišti stejných rozměrů, jako je to fotbalové. „Jen za koncovou čárou je navíc takzvaná try zóna, kam se pokládá balón,“ podotýká trenér. „Po každém položení má tým k dispozici bonusový kop na Háčko. Říká se mu konverze. Když prokopne, připisují se týmu dva body. Když neprokopne, nic se neděje. Zkrátka nevyužil situaci,“ dodává kapitán. Háčko je speciální brána pro ragby, kdy svým tvarem připomíná písmeno H. Na bránu se kope také po penaltě nebo v případě, kdy je potřeba rozhodnout vyrovnaný zápas.
„Ragby rozhodně není pro každého, musíte na to mít náturu,“ uzavírá kapitán. A já mohu jen souhlasit. Míč se mi nepodařilo položit, zato sebe ano. Ještě několik dní po tréninku neexistoval pohyb, který by mě nebolel. Na můj vkus je v tomto sportu přemíra kontaktu, a to jak s hráči, tak i se zemí. Raději se budu držet v bezpečí fanzóny, a to třeba hned 22. září, kdy si poměří své síly s Orly Havlíčkův Brod.