Ženy východních Čech

Východní Čechy dlouhodobě představují region, kde se tradice a inovace vzájemně doplňují. Není náhodou, že právě zde nacházíme ženy, které se staly symbolem moderního ženského podnikání, společenské odpovědnosti a kreativního přístupu k profesi. Jejich příběhy spojuje odvaha jít vlastní cestou, respekt k tradicím a schopnost inspirovat ostatní.

V následujících rozhovorech představujeme tři výjimečné osobnosti: Ditu Valentovou, která převzala rodinnou firmu ELEGA a transformovala tradiční výrobu kabelek do moderního byznysu; Marcelu Tobiášovou, pěstounku oceněnou titulem Žena regionu Královéhradeckého kraje, která se věnuje systémovým změnám v náhradní rodinné péči; a Vendulu Horákovou, tiskovou mluvčí pardubických hasičů a mezinárodně uznávanou kouzelnici, která získala prestižní ocenění Žena regionu Pardubického kraje.

Dita Valentová: „Kabelky vytváříme srdcem“

Majitelka a zakladatelka firmy ELEGA z Třebechovic pod Orebem pokračuje v rodinné tradici výroby luxusních kožených doplňků. Její přístup spojuje úctu k řemeslné dovednosti s moderními marketingovými strategiemi.

Firmu ELEGA jste převzala po mamince. Jak se vám daří propojovat tradiční řemeslo s požadavky současného trhu?

Přebírám firmu po mamince, což je pro mě obrovskou poctou a radostí. Jsem opravdu hrdá na náš úžasný tým v Třebechovicích pod Orebem, kde už po desítky let s láskou vyrábíme kabelky s důrazem na kvalitu a pečlivé zpracování. Naši zaměstnanci, kteří s námi pracují už dlouhá léta, jsou skutečnými mistry svého řemesla.

V moderním byznysu vidím cestu, ale stále nezapomínám na naše kořeny a tradice, které nás definují. Na rozdíl od trendu globálního propojování a optimalizování jsme pyšní, že vše vyrábíme „pod jednou střechou“ přímo u nás v Třebechovicích. Díky tomu můžeme garantovat kvalitu, kterou naši zákazníci oceňují. Spolupracujeme také s talentovanými externími designéry, abychom naše kolekce neustále obohacovali o nové prvky.

Jaký je váš osobní přístup k marketingu a komunikaci se zákaznicemi?

V marketingu zastávám osobní přístup a sama si ho řídím za pomoci agentury. Tvořím obsah pro sociální sítě a přišla jsem na to, že ženy dnes více zajímá osobní příběh a tvář, která stojí za značkou. Dříve jsem se snažila zůstat v anonymitě a najímala jsem modelky, ale dnes většinu kampaní fotím na sobě nebo na Daně Morávkové. Jsem tváří ELEGY a Dana představuje značku ELEGA by Dana M.

V oblasti zákaznické zkušenosti je naším velkým přínosem, že se dokážeme vcítit do našich zákaznic. Mnoho z mých kamarádek jsou také naše zákaznice a naši značku zbožňují. Dbáme na to, aby se každá zákaznice cítila vyslyšena a oceněna, ať už jde o osobní interakci nebo online komunikaci.

Jak kombinujete roli matky a podnikatelky?

Kombinace role matky a ženy znalé v řemesle mi přináší jedinečnou perspektivu. Jako matka jsem se naučila být trpělivá, empatická a efektivní, což mi pomáhá při vedení týmu. Díky této kombinaci dokážu dát našim produktům duši a vymýšlet pro ně příběhy, které je obohacují.

Jsem nesmírně vděčná své mamince, která celý život zasvětila kabelkám a je pro mě tou nejinspirativnější osobou. Nikdy mě nenutila ji následovat, ale přišlo to přirozeně. I já mám dvě dcery, které rozhodně nebudu nutit, aby mě následovaly, ale vidím u nich stejný dar  respektu k tradicím a úžasné umělecké cítění.

Co považujete za klíčové pro budoucnost vaší firmy?

Jsme rodinná firma a stejně jako rodinu vnímáme i celý náš tým. Ženská energie se u nás projevuje v tom, jak se staráme o naše zákaznice. Jsme tu pro ně vždy, když potřebují poradit s výběrem nebo se chtějí pobavit o tom, jak se o kabelku správně starat. U nás to nekončí jen prodejem – pomůžeme i s péčí a pozáručním servisem.

Naše kabelky jsou víc než jen módní doplněk; jsou spolehlivým a stylovým společníkem. U nás si zakládáme na důvěře a přátelském přístupu, který z každého setkání dělá příjemný zážitek.

Marcela Tobiášová: „Pěstounství je dar, ne zátěž“

Koordinátorka rodinných konferencí a pěstounka, která se stará o ohrožené děti. Nositelka ocenění Žena regionu Královéhradeckého kraje a spoluzakladatelka spolku Spirit se věnuje systémovým změnám v náhradní rodinné péči.

Jak pěstounství proměnilo váš život a vaši roli ve vedení rodiny?

Pěstounství zásadně proměnilo dynamiku naší rodiny i mě samotnou. Jeho náročnost si uvědomuji paradoxně až ve chvílích odpočinku, kdy například odjedu na pár dní sama někam na wellness a najednou nemusím být ve střehu.

Pěstounství rozdělilo naše role s manželem. Můj muž chodí každý den do práce, častěji řídí, zajišťuje nákupy a logistiku. Já jsem ta pečující – jsem doma s dětmi, řeším školu, emoce, krizové momenty. Máme to takto rozdělené, ne protože bychom neuměli to, co dělá druhý, ale protože je to takhle jednodušší. Klíčové je, že nám v tom musí být oběma dobře – jinak by se to dlouhodobě nedalo zvládnout.

Jak využíváte svůj přístup při koordinaci rodinných konferencí?

Úkolem koordinátora rodinných konferencí je připravit, zorganizovat a facilitovat setkání rodiny, blízkých a odborníků s cílem najít společné řešení v nejlepším zájmu dítěte. Myslím, že ze mě lidé právě cítí respekt, bezpečí a lidskost. Umím být přítomná bez hodnocení, umím poslouchat. Snažím se formulovat věci tak, aby se lidé v mé přítomnosti necítili ohrožení.

Při této práci využívám i své organizační schopnosti a smysl pro strukturu, dokážu celý proces naplánovat, zorganizovat a odřídit.

Co vám dává sílu pokračovat v tak emocionálně náročné práci?

Pěstounství tak, jak ho momentálně žiju, je pro mě víc darem než zátěží. Nechci to zakřiknout, ale přijde mi, že to, co jsme do něj s mužem vložili, získáváme zpátky. Těžké je, že nedokážu všechno, že nemůžu změnit minulost, že nemůžu sejmout bolest svých dětí z jejich ztráty.

Péče o traumatizované dítě je náročná v tom, že pěstoun nedostává přímou zpětnou vazbu. Dává lásku, a dostává vzdor. Dává jistotu, a dostává chaos. Lhaní, agrese, manipulace nejsou charakterové vady dětí – ale jejich strategie přežití. Tohle jsem musela pochopit.

Abych to zvládala, musím si najít čas být jen sama se sebou. Pomáhá mi obyčejný klid. Knížka, dobrý oběd v krásné restauraci, malý únik, který mě vrací zpátky k sobě. Naučila jsem se být někdy i „marnotratná“ – luxusní pěna do vany, hrnek kávy jako rituál po ránu. Sebepéče není egoismus. Je to výbava pro dlouhou cestu, kterou pěstounství je.

Jaký význam má pro vás ocenění Žena regionu?

Ocenění Žena regionu je pro mě zprávou, že se daří dostat pěstounství do podvědomí společnosti. Že se o něm mluví a že jsme my, pěstounky, vidět. O to se snažíme ve Spiritu, spolku, který jsem založila. Děti nemají vyrůstat v ústavech, a když už nemůžou být se svou rodinou, mají být v rodině náhradní.

Pěstounství potřebuje víc než obdiv. Potřebuje systémovou podporu. Stabilní a předvídatelné zázemí. Kvalitní doprovázení. Důvěru v kompetence pěstounů. Protože bez péče, vztahů a dlouhodobé odpovědnosti nemůže fungovat žádný udržitelný systém.

Vendula Horáková: „Autorita může být založena na důvěře a lidskosti“

Tisková mluvčí HZS Pardubického kraje, která získala ocenění Mluvčí roku i Žena regionu Pardubického kraje. Ve volném čase se věnuje moderní magii a jako kouzelnice Wendy sklízí úspěchy na mezinárodních soutěžích.

Jak propojujete svou ženskost s autoritou mluvčího v náročném krizovém prostředí?

Nevím, zda se to dá přímo propojit. Profese mluvčího Hasičského záchranného sboru a kouzlení jsou úplně odlišné světy. Kouzla jsou pro mě spíš ventil – únik do příjemných okamžiků, překvapení a radosti, hlavně pro děti, ale i dospělé publikum.

Naopak v krizovém prostředí hasičů, kde působím už 23 let, se setkávám převážně s těžkými a smutnými příběhy. Tam se snažíme lidem co nejvíce pomoci a být jim oporou. Možná ale právě ženskost mi pomáhá skloubit obě role – v komunikaci uplatňuji empatii a lidskost, což je podle mě stejně důležité jako profesionalita. A to vnímám jako základ autority mluvčího.

Jak vás kouzlení posiluje jako profesionálku i jako ženu?

Kouzlení mě učí neustále na sobě pracovat. Každé ocenění nebo i samotný potlesk publika je okamžitou zpětnou vazbou, která mě motivuje jít dál a zdokonalovat se. Vnímám to také jako krásný způsob sebeprezentace – člověk vystupuje před lidmi, musí si získat jejich důvěru, pozornost a zároveň je potěšit. To jsou vlastně dovednosti, které se mi hodí i v profesním životě mluvčí.

A co mě posiluje úplně nejvíc, je rodinné zázemí. Máme skvělou rodinu, která drží při sobě, umí se společně bavit, řešit problémy, a pokud to jen trochu jde, vždy s úsměvem.

Jak zvládáte skloubit role profesionální krizové manažerky s rodinným životem?

Někdy je to náročné, protože zásahy u hasičů neprobíhají jen v pracovní době, ale i v noci, o svátcích nebo víkendech. V pohotovosti jsem tedy 24 hodin. Díky rozvrženým službám se to ale dnes už plánuje snáze. Když byly děti malé, bylo to složitější, ale vždycky jsme si našli čas jeden na druhého.

Máme společné rituály a koníčky – kromě kouzlení třeba i motorky nebo práci v truhlářské dílně, kde mi manžel se synem vyrábějí i kouzelnické rekvizity. Do čarování jsem nikoho nenutila, ale dnes je to pro nás velká rodinná radost. Dcera se věnuje moderní magii naplno, má už řadu ocenění i z mezinárodních soutěží a já jsem na ni nesmírně pyšná.

Jak vnímáte svou kariéru jako specificky ženský příběh?

Určitě bych svou kariéru popsala jako příběh vytrvalosti. U hasičů působím už 23 let a za tu dobu jsem se naučila, že důležitá je nejen odbornost, ale i lidský přístup. Intuice a empatie mi pomáhají v komunikaci s lidmi, kteří se ocitli v nejtěžších životních chvílích.

Myslím, že právě ženský pohled může v krizových situacích přinést jinou rovinu – více naslouchání a citlivější komunikaci. Na veřejnosti se snažím ukazovat, že autorita nemusí být založena jen na tvrdosti, ale i na důvěře, respektu a lidskosti. A pokud je v tom kousek inspirace pro ostatní ženy, pak mám radost.

Tři různé cesty

Tři ženy, tři různé cesty, jeden společný jmenovatel – odvaha být sebou a měnit svět kolem sebe k lepšímu. Dita Valentová dokazuje, že tradiční řemeslo může prosperovat i v digitální éře, pokud za ním stojí autentický příběh a kvalita. Marcela Tobiášová ukazuje, že péče o zranitelné není slabostí, ale největší silou společnosti. Vendula Horáková pak potvrzuje, že profesionalita a kreativita se mohou dokonale doplňovat.

Jejich příběhy jsou důkazem toho, že východní Čechy disponují nejen bohatou historií a krásnou přírodou, ale především výjimečnými osobnostmi, které region posouvají vpřed. Každá z těchto žen svým způsobem přispívá k tomu, aby se tento koutek České republiky stal místem, kde se tradice setkává s inovací, kde se o lidi pečuje a kde se sny mění ve skutečnost.

Autor: Gabriela Mlynka
Foto: archiv