Hudba a příroda jsou mým odreagováním

Dvacetiletý záložník Tomáš Slončík přišel do FC Hradec Králové na hostování z Plzně. Mladý fotbalista pochází ze sportovní rodiny, ale kromě fotbalu má i další vášně – hudbu a přírodu. V rozhovoru pro Quartier prozradil, jak se mu žije v Hradci, co dělá ve volném čase a proč se učí hrát na klavír.

Pojďme úplně na začátek. Vy jste začínal ve Zlíně, tam byly vaše fotbalové začátky. Jak na ně vzpomínáte?

Začal jsem přímo ve Zlíně asi ve čtyřech letech. Samozřejmě mě k tomu přivedl táta. Od té doby jsem tam prošel až do A týmu a v devatenácti jsem se poprvé stěhoval. Takové byly asi moje fotbalové začátky.

Do Hradce jste přišel z Plzně. Co vás zaujalo právě na tomto klubu?

Když jsem se rozhodoval, kam z Plzně jít na hostování, tak mě určitě zaujal velký zájem jak od trenéra, tak od sportovního ředitele. Cítil jsem, že se mnou chtějí pracovat, a měl jsem dobré reference. Samozřejmě mě zaujalo i zázemí a jak klub funguje, což je určitě velké plus, když lákáte hráče. A našel jsem tady skvělou partu kluků, ve které se cítím fajn, takže jsem spokojený.

Jste na hostování. Jaké jsou tedy vaše výhledy? Můžeme vůbec teď předpokládat, jak dlouho vás tady ještě budeme mít?

Smlouvu mám podepsanou do konce sezóny. Od června bych se měl vrátit do Plzně, ale samozřejmě ve fotbale nikdy nevíte. Já jsem nad tím ještě nepřemýšlel, ale je to zatím takhle nastavené. Stát se může cokoliv, takže uvidíme, jak to s pokračováním bude. Třeba tady budu pokračovat dál, třeba ne.

Dočetla jsem se, že máte rád muziku, a že dokonce hrajete na klavír. Je to pravda?

Je to pravda. Muziku mám všeobecně hodně rád. Tím, že trávím většinu času sám, tak muzika je můj nejčastější společník. A je pravda, že se učím i na klavír, ale jsem fakt začátečník. Mám paní učitelku, takže se snažím tomu věnovat. Je to pro mě takové odreagování a líbí se mi to. Je to trochu jiná oblast než jen ten fotbal a baví mě zapojovat mozek v něčem jiném.

Tato kombinace – fotbal a hudba – je docela neobvyklá, ne?

Já nejsem žádný hudebník, jsem úplný začátečník. Ale paradoxně znám pár kluků, kteří se tomu také věnují. Třeba jeden ze spoluhráčů, Kuba Klima, hraje perfektně na kytaru. Nedávno jsme si z toho dělali legraci. Je to takový pohled veřejnosti, že fotbalista nemůže dělat nic jiného než jen fotbal. Myslím si, že většina kluků to tak nemá.

Jak jinak relaxujete?

Mám rád přírodu. Hodně chodím do přírody, zvlášť když jsou krásné dny. Samozřejmě když je více zápasů, tak i hodně spím – to je nejlepší regenerace. A jinak pro mě je největší relaxací čas s blízkými, s kamarády a rodinou. Ale tím, že jsem tady sám a většina mých nejlepších kamarádů a celá rodina jsou ve Zlíně, tak se s nimi moc nevídám. Takže trávím dost času sám v přírodě nebo jinými aktivitami, jako je třeba to piano. Když můžu, tak si třeba přečtu nějakou knížku.

A kam v Hradci chodíte nejraději?

Jsou tady krásné lesy, takže chodím do městských lesů. Chodím i do parků v centru, do těch různých sadů. Rád tam chodím na procházku, když je hezké počasí. S klukama chodíme docela často i na jídlo, sejdeme se v nějaké restauraci. Párkrát jsem byl i v knihovně a mám rád i Saunovou zahradu Salori. A za barákem mám hřiště, tak tam ještě chodím hrát, když toho mám málo.

Jak hodnotíte atmosféru na domácích zápasech a fanoušky?

Jsou super. Už když jsem tady hrál poprvé ještě se Zlínem, tak na mě ta atmosféra dýchla, bylo to pomalu, jako když jedete na Slavii nebo na Spartu. A teď je to stejné. Lidi chodí, i když jsme měli sérii, kdy se nám dařilo míň, tak nás stejně podporovali. Cítím, že je to fotbalové město a že lidé tím žijí. Je to super, protože podle mě se fotbal dělá právě pro lidi. Když na zápasy nikdo nechodí, tak se cítíte skoro zbytečně.

Takže to má vliv na váš výkon?

Má. Těší mě to, jsem rád, když lidi chodí a mají z fotbalu radost. Určitě je to super a jsem rád za to, jak to tady je. A věřím, že to do budoucna bude třeba ještě lepší.