Když žena řídí elektrárnu

Od právničiny k řízení elektrárny

V roce 2006 si Romana všimla inzerátu, že Elektrárny Opatovice hledají právníka. „Říkala jsem si, že to mám z Hradce, kde jsem bydlela, kousek, tak proč to nezkusit,“ vzpomíná. Nastoupila ještě během studií na částečný úvazek s podmínkou, že musí do určité doby dokončit státnice a diplomovou práci.

Původně plánovala, že budou Elektrárny Opatovice jen přestupní stanice, než půjde do advokátní praxe. „Nicméně ta práce mě natolik naplňovala, že se moje ambice vrhnout se do advokacie rozpustila, a zůstala jsem,“ přiznává. Od roku 2010 začala zastupovat vedoucí právního oddělení, která odcházela na mateřskou dovolenou, a o tři roky později se sama stala vedoucí tohoto oddělení.

Průlom přišel před pěti lety, kdy jí bylo nabídnuto místo výkonné ředitelky. „Měla jsem obrovské štěstí na nadřízené, kteří dokázali vidět schopnosti, nikoli stereotypy spojené s tímto postem,“ říká Romana s vděčností. Obzvlášť si váží podpory svého předchůdce, který ji nejen důvěřoval, ale také ji zasvěcoval do fungování energetiky. „Měl otevřenou mysl a odvahu dát na této pozici, kde stále převažují muži, šanci ženě.“

Žena v mužském světě

Elektrárna je typickým příkladem oboru, který bývá vnímán jako ryze mužský. Jak se v něm cítí žena na vedoucí pozici? Romana vysvětluje, že pokud by měla vyzdvihnout jeden rozdíl ve svém přístupu, pak je to empatie. Vlastnost, kterou většinou oplývají více ženy než muži a která jim pomáhá lépe vnímat lidi kolem sebe.

Romana Zadrobílková si uvědomovala, že v technických znalostech nikdy nedožene kolegy s dlouholetou praxí v oboru. Rozhodla se proto pro jinou cestu – snažila se problémy vnímat v co nejširších souvislostech. Právě schopnost podívat se na věci z nadhledu, komplexně a s odstupem v ní od dětství podporoval její tatínek.

Nejtěžší začátky

Když Romana před pěti lety nastupovala na post ředitelky, čekala ji jedna z nejtěžších zkoušek. Největší obavy měla z toho, jak její přechod z pozice kolegyně do role nadřízené přijmou kolegové. „Naštěstí si všechno velmi rychle sedlo a já vím, že se na své kolegy můžu spolehnout,“ říká Romana.

Balancování mezi dvěma světy

Jak skloubit náročnou práci výkonné ředitelky s péčí o děti? „Těžko, ale jde to,“ usmívá se Romana. „Bez podpory a pochopení rodiny, především mé maminky a manžela, by to ale nešlo.“

A co dovolené? Romana přiznává, že bylo velmi málo dovolených, na které by odjížděla bez notebooku. Čas věnovaný práci je ale často na úkor jejího osobního času, a ne rodiny. Pracuje v noci, kdy už všichni spí, nebo brzy ráno.

Rady pro ostatní

Co by Romana poradila ženám, které chtějí budovat kariéru a zároveň mít rodinu? „Je potřeba to probrat s ostatními členy rodiny a srozumět je se všemi úskalími. Bez jejich pomoci a součinnosti je to totiž téměř nereálné,“ zdůrazňuje.

„Jsou chvíle, kdy člověk nestihne všechno – rodina potřebuje víc, jindy zase práce. Ale naučit se s tím žít a hledat rovnováhu, která vyhovuje vám i vašim blízký, je podle mě to klíčové,“ dodává.

Zároveň však ženy, které chtějí budovat kariéru v oblastech, kde dominují muži, varuje. „Je dobré počítat s tím, že se bez ohledu na vaše schopnosti najdou lidé, kteří vám dají najevo, že tam podle nich nepatříte. Pokud s tím nebudete smířené, může to být velmi vyčerpávající.“

Pochopení pro ostatní

Její osobní zkušenost se odráží i v přístupu k zaměstnancům. „Pokud to pozice umožňuje, vycházíme zaměstnancům vstříc v době, kdy se musí postarat o své děti nebo starší rodinné příslušníky. Mohou tedy pracovat z domu,“ vysvětluje. „Zároveň dáváme ženám, které odešly na mateřskou možnost vrátit se brzy do pracovního procesu a pracovat z domu i s miminkem,“ dodává ředitelka.

Vize do budoucna

Co má Romana před sebou? Společně se svým týmem chce úspěšně dokončit modernizaci Elektráren Opatovice. Romana Zadrobílková je důkazem toho, že úspěšná kariéra v technickém oboru není výsadou pouze mužů. Její příběh ukazuje, že klíčem k úspěchu je odvaha, podpora rodiny, důvěra okolí a schopnost najít rovnováhu mezi profesním a osobním životem. A také to, že nemusíte být technikem, abyste řídili elektrárnu – stačí mít otevřenou mysl, chuť učit se a lidský přístup.

Autor: Gabriela Mlynka
Foto: archiv