Nemůžu žít bez …

Rodina

Už jako malá holka jsem si snila o tom, až budu velká, budu mít velkou rodinu, tři děti, a to se stalo. Navíc do naší rodiny přibyla ještě dvě vnoučátka, a to je krása. Všichni jsme sice velmi vytížení plněním našich profesních snů, ale dost často se vídáme, a když se sejdeme, je to nejvíc.

Přátelé

Před pár lety jsem se rozhodla oslavit své narozeniny na krásném, ale velmi dalekém místě uprostřed šumavských luhů a hájů a pozvala tam všechny své přátele. Dodnes to úplně nechápu, nenabídla jsem jim nic jiného než veselici na bývalé ovčí farmě uprostřed lesa, spaní ve stanu a oni všichni přijeli! Mám je moc ráda. Bez přátel by byl život smutný.

Práce

Architekturu jsem vystudovala a celý život jako architektka pracuji. Design, můj celoživotní koníček, přerostl ve velkého koně a zaujal sebevědomé místo v mém profesním životě. Baví mě obojí, nemohu být bez architektury ani bez designu. Obojí se vzájemně doplňuje a mě velmi naplňuje.

Koníčky

Ptala se mě jedna známá, jestli se chystám skončit s prací a jít do důchodu. Ptám se, proč bych to dělala? Protože bych prý měla konečně čas na své koníčky. A já odpovídám, ale já se svému koníčku věnuji celý život! Mám to velké štěstí, že mé povolání, má práce je mi mým koníčkem. Jsem za to vděčná, vím, že to nemůže říct každý.

Jóga

Už spoustu let začínám každé ráno jógou. Jsem moc vděčná za to, že jsem potkala mého indického učitele jógy Ajaye a díky němu pochopila, jaké dokáže jóga a ayurvéda zázraky, na těle i na duchu.

Vlak

Miluju vlaky. Od doby, kdy jsem jako malá holka jezdila s babičkou vlakem ještě s parní lokomotivou za čerstvým vzduchem na hory, později pantografem na stavební průmyslovku do Mělníka, teď jezdím ideálně Pendolinem do Prahy do mého showroomu. Miluju to čekání na nástupišti, když se vynoří Pendolino, jeho kosmické křivky, uvědomím si, že mám radost, že se bláhově usmívám. Vrcholem pro mě byla jízda dva kilometry dlouhým vlakem v Indii a úplně největším zážitkem jízda Orient Expresem, když mi přátelé koupili jízdenku k narozeninám.

Cestování

Cestování je pro mě velkým zdrojem poznání, a to nejen cizích krajů, ale i sebe sama, je to zdroj inspirace, uvědomění si, kde je moje místo, setkávání s lidmi z celého světa, je to odpočinek, obohacení mysli, radost.

Voda a vzduch

Ranní sprcha studenou vodou na naší zahradě, přírodní protiproud v Orlici nebo čekání na díru v ledu na Opaťáku, voda v jakékoliv podobě, proud vody nebo klidná hladina, vždy velký zdroj energie a radosti.

Se vzduchem je to podobné. Příval vzduchu do plic, okysličení mozku, nové myšlenky, nápady a je jedno, jestli jsou to Alpy, nebo svěží vzduch z naší zahrady proudící otevřeným oknem. Prostě VZDUCH!

Helena Dařbujánová

je architektka, designérka, autorka výstav o českém designu, matka tří dětí, babička dvou vnoučat, manželka jednoho muže se svátozáří, s domem v Hradci Králové a showroomem své vlastní značky v

Praze, svého času zanícená fotografka, jogínka, cestovatelka, milovnice vlaků a hlavně Orient Expressu, mrakodrapů, ale také výhledů do malebné české krajiny, milovnice smíchu, čokolády, portského a smaženého květáku, knih, hudby, české kapely MYDY, Dušana Jurkoviče, Amadea Modiglianiho, Marcela Wanderse, Juliette Binoche a větru ve vlasech.

Helena Karanská
foto: archiv