Deset let mezi lidmi. Příběh jménem Quartier

Region si zaslouží vlastní magazín

Když se dnes mluví o Quartieru jako o zavedené značce, snadno se zapomíná, že na úplném začátku nebylo nic samozřejmé. Žádná historie, žádné ikonické titulní strany ani čtenáři, kteří s předstihem vyhlížejí další číslo. Jen myšlenka, se kterou přišel Pavel Staněk: že v regionu chybí médium schopné spojit kvalitní žurnalistiku, výraznou vizuální stránku a silné lidské příběhy.

„Viděl jsem kolem sebe v regionu spoustu inspirativních lidí, skvělých firem a příběhů, které nikdo pořádně neventiloval a nekomunikoval,“ vzpomíná Pavel, dnes předseda redakční rady. Hradec a celý východočeský region si podle něj zasloužily víc než jen běžné zpravodajství. „Zaslouží si vlastní magazín, který má estetiku, hloubku a duši.“

U zrodu Quartieru stáli od samého počátku také vydavatelka Monika Staňková, ředitel redakce Michal Šeba a Jana a Libor Zbořilovi. Právě Michal výrazně formoval jeho obsahové a redakční směřování a původní ambici s lehkou nadsázkou popisuje jako společnou touhu dát regionu jeho „vlastní Forbes“. Nikdy však nemělo jít o galerii úspěšných ani o snobskou ročenku. Od počátku proto v Quartieru dostávali prostor podnikatelé vedle osobností neziskového sektoru, byznys vedle sociálních témat a populární umění vedle takzvané velké kultury.

„Chtěli jsme dát regionu skutečné médium s vysokými standardy žurnalistické práce,“ říká Michal. Právě tahle ambice se stala základem, od něhož se Quartier během následujících let nikdy příliš nevzdálil.

Jeho vznik přitom trval téměř tři čtvrtě roku. Lifestyle, silné příběhy a důraz na vizuál byly jasné, hledala se však přesná podoba, která nebude připomínat běžnou regionální mediální produkci. Čistý a funkční design, noblesa a elegance – právě na těchto pilířích začal vznikat rukopis magazínu.

Dlouhé diskuse se vedly také nad názvem. Nakonec přišel Michal Šeba se slovem Quartier, jehož základem je „quart“ – odkaz na čtvrtletní periodicitu. I tahle drobnost dobře vystihuje způsob, jakým magazín vznikal: promýšlet detail tak dlouho, dokud nezačne fungovat celek.

Vizuál, který obstál v čase

Jednou z nejvýraznějších součástí Quartieru je od začátku jeho vizuální tvář. Ondřej Šlambora, fotograf a spolumajitel agentury FiftyFifty, stojí za jeho kreativním směřováním i za řadou fotografií, které se během let objevily na titulních stranách. A právě skutečnost, že se základní vizuální rukopis magazínu za celou dekádu nemusel zásadně měnit, považuje za nejlepší důkaz toho, že byl nastaven správně. „Mám dobrý pocit z toho, že se za deset let existence design vlastně moc nezměnil, nebylo potřeba ho měnit. Vizuál stále funguje, je nadčasový – a to se samozřejmě pozná až s odstupem času,“ říká.

Když má z deseti let vybrat jedno focení, které mu zůstalo v paměti nejvýrazněji, paradoxně nejde o titulní stranu, kterou by čtenáři někdy skutečně drželi v ruce. Fotografie Michelle a Giovanniho Kinských, majitelů zámku Karlova Koruna a hradu Kost, vznikla právě s tímto záměrem, dvojice však nakonec z rodinných důvodů svou účast odřekla. Samotné setkání přesto získalo jiný, možná ještě trvalejší význam. „Byl to počátek pracovní spolupráce a hezkého osobního vztahu, který trvá již mnoho let,“ vzpomíná Ondřej.

A kam by chtěl Quartier po vizuální stránce posunout v jeho druhé dekádě? Možná překvapivě nevolá po revoluci. „Pořád tvrdím, že obsah je král. Je tomu tak i v případě Quartieru. Pokud je dobrá idea, čtivý obsah je autentický a má příběh, design je jen drobnou pomocí k ještě lepšímu produktu. Dobré věci, které fungují, se nemají měnit.“

Právě v tom se uzavírá jeden z principů, na kterých Quartier od začátku stojí: výrazná estetika nikdy nemá přehlušit příběh. Má mu dát prostor, podtrhnout ho a nechat ho vyniknout.

Nulté číslo s Leošem Marešem

Za uhlazenou podobou magazínu se v jeho začátcích skrývala značná dávka nejistoty. „Říkali jsme si, že si možná jen splníme sen, vydáme jedno číslo a potom to zase zabalíme, protože se nám inzerenti vysmějí a čtenáři nás vypískají,“ vzpomíná Michal Šeba. Nestalo se ani jedno.

Vydavatelka Monika Staňková, která stála u Quartieru od jeho samotných počátků, si dodnes živě vybavuje dobu, kdy členové čerstvě vzniklé redakční rady oslovovali své známé a snažili se získat první inzerenty. Jenže prodávat časopis, který ještě neexistoval, nebylo právě jednoduché. A tak vzniklo takzvané nulté číslo – maketa s fiktivní titulní stranou, na které se objevil Leoš Mareš.

„Bylo to padesát na padesát. Někdo nám důvěru dal a do prvního čísla šel, jiní nás odmítli se slovy: Přijďte, až budete mít venku alespoň dvě nebo tři čísla,“ vzpomíná Monika. Dnes je situace opačná. Lidé a firmy se ozývají sami a chtějí být součástí magazínu. „A právě na tuhle cestu jsem pyšná.“

Pro Pavla Staňka znamenaly úplné začátky směs určité naivity a silné vnitřní potřeby vytvořit v regionu médium, které tu podle něj chybělo. Investice času, energie a důvěry pak byla přirozeným pokračováním prvotního nápadu. Věřil, že lidé chtějí číst o tom, co se děje v jejich bezprostředním okolí, pokud je to podáno kvalitně.

Když si Quartier začali číst cizí lidé

Že se z odvážného nápadu stalo něco životaschopného, Pavlovi nedošlo při poradě ani při pohledu do obchodních výsledků. Stalo se to v kavárně. Uviděl tam úplně cizí lidi, podle jeho slov turisty, jak si Quartier čtou, citují z něj a diskutují o informacích, které v něm našli. „V tu chvíli mi došlo, že už to není náš projekt, ale veřejná záležitost.“

A právě schopnost přerůst vlastní redakci patří k největším proměnám Quartieru. Z časopisu se postupně stala komunita partnerů, přátel a čtenářů. Michal Šeba říká, že zatímco na začátku formovali magazín jeho tvůrci, dnes už svým způsobem formuje on je. Přitahuje kolem sebe specifický okruh lidí, který se potkává také v rámci Q clubu. Pavel Staněk to shrnuje ještě jednodušeji: „Quartier není o papíru, ale o lidech.“

Právě dlouhodobé vztahy s podnikateli, osobnostmi a partnery podle něj nikdy nestály pouze na inzerci. Důvěra a věrnost ostatně pomohly magazínu překonat i covidové období, aniž by bylo nutné jeho vydávání přerušit.

A pak jsou tu čtenáři. Monika Staňková vzpomíná na okamžik, kdy lidé začali chodit do výdejních míst už dva týdny před vydáním a ptali se, kdy bude nové číslo. Někteří mají doma kompletní kolekci všech dosavadních vydání, a pokud jim některé chybí, snaží se ho dodatečně sehnat. „Těch téměř jednačtyřicet čísel odvyprávělo stovky příběhů, rodinných i pracovních. A to je pro mě obrovská inspirace,“ říká vydavatelka.

Tři šéfredaktorky, jeden Quartier

Za deset let se přirozeně měnila témata, tváře, energie i způsob, jakým Quartier sleduje svět kolem sebe. V jeho čele se postupně vystřídaly tři šéfredaktorky – Michaela Mikysková, Helena Karanská a současná šéfredaktorka Gabriela Urbánková Daňková. Jejich příběh v magazínu ale není sérií tří oddělených kapitol. Michaela i Helena jsou s Quartierem spojené dodnes a společně s Gabrielou se nadále podílejí na jeho obsahu a výsledné podobě.

Michal Šeba prý každé z nich před nástupem do čela magazínu zdůrazňoval především jednu věc: Quartier musí mít ráda. „Zní to možná banálně, ale jsem o tom vážně přesvědčen. Quartier není jen 112 stran, které je potřeba jednou za tři měsíce zaplnit. Už dávno je to rodina partnerů, přátel a čtenářů, o kterou je potřeba se starat, rozvíjet ji a neustále poznávat.“

Každá z trojice vtiskla magazínu vlastní pohled, zkušenost i cit pro témata. S jednotlivými etapami se měnila skladba obsahu, výběr osobností i celková nálada Quartieru, jejich práce se však dnes zároveň potkává v jednom magazínu. Pod vedením současné šéfredaktorky Gabriely Urbánkové Daňkové tak Michaela Mikysková i Helena Karanská zůstávají součástí redakčního týmu a dál se podílejí na jeho tvorbě. Dnešní Quartier proto není dílem jediné etapy ani jediného člověka. Nese v sobě zkušenost všech deseti let a lidí, kteří jej v jednotlivých obdobích formovali – a řada z nich jeho příběh píše dál.

Druhá dekáda právě začíná

Deset let je dost dlouhá doba na to, aby značka vyzrála. A zároveň dost krátká na to, aby neztratila chuť měnit se. V současnosti vlastní Quartier rovným dílem manželé Pavel a Monika Staňkovi a kreativní agentura FiftyFifty, kterou vlastní Michal Šeba a Ondřej Šlambora. Toto spojení propojuje vydavatelské a obchodní zázemí s redakční, vizuální a kreativní stránkou magazínu a zároveň navazuje na princip, na kterém Quartier vyrůstal od počátku: že výslednou podobu nikdy netvoří jediný člověk, ale celý tým.

Pavel Staněk považuje za největší hodnotu Quartieru něco, co se nedá vyjádřit čísly ani obchodními výsledky – pocit, že pomohl zviditelnit region a vytvořit prostor, kde se lidé potkávají, inspirují a kde vznikají nová přátelství. Zvláštní poděkování přitom směřuje své manželce Monice, která nese roli vydavatelky od samotného počátku.

Monika zase Quartieru do dalších let přeje především skvělé čtenáře a dostatek inzerentů, kteří se díky společné cestě postupně stávají přáteli. A Michal Šeba připomíná, že skutečnost, že Quartier zůstává i po deseti letech jediným lifestylovým magazínem v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, není jen důvodem k radosti. Je také závazkem.

Přání současné šéfredaktorky

A co Quartieru přeji já? Aby nikdy neztratil zvědavost. Aby dál hledal lidi, jejichž příběhy stojí za pozornost, a dokázal je vyprávět tak, že se u nich čtenář zastaví. Aby zůstal krásný, ale nikdy nebyl prázdný. Aby si uchoval blízkost k regionu, a přitom se nebál posouvat vlastní hranice.

A také bych mu přála, aby lidé, kteří kolem něj dnes stojí, jednou za dalších deset let otevřeli další jubilejní číslo se stejným pocitem, s jakým otevíráme to současné: že všechny ty rozhovory, fotografie, uzávěrky, setkání, nápady i chvíle, kdy se něco rodilo mnohem složitěji, než bylo zvenčí vidět, měly smysl. Protože po deseti letech už Quartier není jen magazín, který pravidelně vychází. Je to magazín, na který se čeká.

Autor: Gabriela Urbánková Daňková
Foto: archiv