Když hudba rozezní město

Když se setkají dva umělecké světy – hudba a architektura – mohou vzniknout mimořádné zážitky. Jaroslav Svěcený, houslový virtuos s mezinárodní proslulostí, přináší do svého rodného Hradce Králové unikátní koncept festivalu, který přetváří městské památky v koncertní síně.

Co vás přivedlo k myšlence spojit hudbu s architekturou v rámci festivalu Architóny?

Hradec Králové prezentuji po celém světě již celý život – je to moje rodné město. Koncept festivalu propojujícího hudbu s architekturou jsem nosil v sobě roky, jeho základní idea odpočívala v šuplíku mého pracovního stolu. Až setkání s Honzou Holáskem, který má Hradec podobně jako já zarytý v srdci, dalo této vizi konkrétní podobu.

Jaký byl přechod od pilotního ročníku k plnohodnotnému festivalu?

Rozhodnutí uspořádat pilotní ročník přišlo sice na poslední chvíli, ale ukázalo se jako klíčové. Ověřili jsme si zájem publika aktivně spoluvytvářet Architóny. Když jsem o festivalu hovořil na ČT24, zaregistroval jsem pečlivou přípravu štábu České televize – měli o toto téma skutečný zájem. Říkali jsme tomu nultý ročník, nyní připravujeme oficiálně první.

Jakou roli hraje volba architektonicky významných prostor pro umělecký zážitek?

Nazývám to „nezaměnitelnou chemií“. Hradecká architektura nabízí zcela originální zážitky ve spojitosti s hudbou a živou kulturou. Festival tohoto typu by měl aktivně přispět k poznání města lidmi, kteří v Hradci Králové možná ještě nikdy nebyli.

Jak architektura ovlivňuje interpretační přístup – zvuk, dramaturgii i kontakt s publikem?

Vytváříme programy šité na míru konkrétním prostorům. Například v Muzeu východních Čech bude koncert rozdělen na třetiny jako hokejové utkání – každá část s jiným hudebním obsahem se odehraje v jiném poschodí. Architekt Kotěra postavil skvost, který zároveň nabízí různé akustické možnosti, a právě to zažijí posluchači během jediného večera.

Který z programových prvků letošního ročníku je vám osobně nejbližší?

Letošní Architóny nabízejí pestrou paletu: koncerty v různých místech Hradce, výstavu historických houslí mezi krásnými klavíry v Petrofu, diskuse a přednášky architektů, módní přehlídku s koncertem představující šaty vhodné na koncerty a další kulturní příležitosti. Je to kolekce, kde nemám jasného favorita – zajímá mě z toho všechno. Všechny informace o programu jsou na našem webu www.architony.cz.

Čím je pro vás prezentace historických houslí výjimečná?

Jsem zároveň soudním znalcem s mezinárodní působností v oboru smyčcových nástrojů a celý život se zabývám jejich historií. Tento zájem má kořeny opět v Hradci – v houslařské dílně mistrů Pilařů, která patří k absolutní špičce svého oboru. Návštěvníci uvidí opravdové klenoty opředené mnohdy tajuplnými příběhy.

Které příběhy či nástroje z této sbírky vám nejvíce utkvěly v paměti?

Nejen příběhy z italské Cremony, Mantovy či Paříže, ale také z pražské Malé Strany 18. století nebo Podkrkonošské houslařské školy, kterou kdysi založil houslař, písmák a všeuměl Věnceslav Metelka. Co příběh, to perla.

Jak přistupujete k širokému žánrovému spektru festivalu zahrnujícímu klasiku, tango i etnickou hudbu?

Architóny budou vždy prezentovat multižánrové projekty šité na míru, nebudou kráčet jedním stylovým údolím. Posluchači a diváci přijedou z blízka i daleka a dostanou paletu hudebních barev, kterou si spolu s architekturou namíchají.

Registrujete už konkrétní odezvu mezi místními, rodáky či návštěvníky z jiných měst?

Jsme teprve na začátku, ale již nultý ročník ukázal, že si do Hradce našli cestu lidé z různých českých a moravských měst včetně Slovenska, Polska a Německa. Rodáků letos přijede určitě více – už o Architónech vědí.

Jaká je vaše spolupráce s městem, partnery a institucemi?

Nesmírně si přejeme, aby Architóny byly festivalem všech, kteří jsme se zde narodili nebo máme k tomuto městu hluboký vztah. Spolupráce postupně vznikají, festival je pro každého bez rozdílu politických či jiných preferencí. Jsme lidé se vztahem k lokalitě.

Jaká je vaše vize do budoucna? Může se festival Architóny stát důležitou součástí kulturní identity města?

Nesmírně bychom si to přáli. Co průběžně zaléváte, kvete. Nechť je těch pomyslných konviček s dobrými úmysly co nejvíce.

Jak vnímáte svou dvojí roli zakladatele a uměleckého ředitele festivalu?

Jako začátek něčeho smysluplného, co za několik let předám někomu dalšímu, který má k Hradci podobný vztah jako já.

Co vás na této roli nejvíce baví a co je nejtěžší?

Kontakt s městem a jeho lidmi, kde jsem se narodil a vyrůstal. Samozřejmě nejtěžší je ekonomicky pokrýt festival, jeho smysl či dramaturgické záměry. Ale všem nám jde přece o to, aby nás to lidsky naplňovalo.