19. 11. 2026

/

7 min. čtení

/

Quartier

19. 11. 2026

Moje místo

Jsou místa, která na vás dýchnou. Místa, která vás chytí za srdce, a potom místa, která se stanou vaší nedílnou součástí. Jakému místu kastelán Hrádku u Nechanic Martin Rejman propadl a proč tomu tak je?

Jaké je vaše nejoblíbenější místo a čím si vás získalo?

Jako první mě napadne Český ráj, především okolí Turnova, který bývá právem označován za jeho srdce. Pokud bych měl vybrat jedno konkrétní místo, byly by to Klokočské skály. Když procházím Rotštejnským dolem směrem ke Klokočí a vystoupám až na zdejší vyhlídky, cítím se tam opravdu dobře, skoro jako doma. Mám k tomuhle místu vztah od malička a pořád se tam rád vracím.

Vzpomenete si na jeho úplně první návštěvu?

Popravdě ne. Klokočské skály byly přirozenou součástí mého dětství. Zříceninu Rotštejna jsme měli prakticky za domem a z obýváku jsme se dívali na Trosky.

Jako kluci jsme pobíhali po pískovcových skalách a borových lesích, házeli po sobě šiškami a schovávali se v jeskyních. Chodili jsme tam s kamarády i s rodinou, na houby nebo jen tak. Později se skály staly i docela romantickou kulisou prvních rande. Pamatuji si ale i obrovské deště, při kterých jsme utíkali domů a ze svahu se spolu s námi valila voda. Tu úplně první návštěvu tedy určit nedokážu – Klokočky jsou pro mě spíš kulisou celého dětství a dospívání.

Co si tam žádný návštěvník nesmí nechat ujít?

Pokud bych měl poradit, jak si v Českém ráji udělat hezký den, doporučil bych projít Klokočské skály, navštívit zříceninu Rotštejna a dojít až na vyhlídky nad Klokočím. Odtud je krásný pohled směrem ke Kozákovu, na který se dá následně také vyrazit.

Jako druhou trasu bych zvolil část Zlaté stezky Českého ráje – třeba z Turnova přes Valdštejn a Hrubou Skálu až k Troskám, které jsou asi nejvýraznějším symbolem celého kraje. To jsou samozřejmě známá místa. Každému bych ale doporučil se v Českém ráji i tak trochu „ztratit“, sejít z nejnavštěvovanějších cest a vydat se i na méně známé stezky. Právě tam podle mě člověk často objeví jeho skutečné kouzlo.

Jaká místa vás mimo to nejvíce zaujala?

Asi i vzhledem k mé profesi je mou srdeční záležitostí Velká Británie, především Anglie a v poslední době také Skotsko, které jsem letos navštívil poprvé. Fascinuje mě tamní spojení přírody, historické krajiny a památek, které nejsou jen připomínkou minulosti, ale často zůstávají živou součástí dnešního života. A právě tuhle kontinuitu si Británie podle mě uměla uchovat.

Rád tam objevuji místa a prostředí, která formovala i představu hraběte Františka Arnošta z Harrachu o Hrádku u Nechanic. Do Británie se poprvé vydal v roce 1825 a díky dochovaným dobovým pramenům můžeme poměrně dobře sledovat, která místa tehdy navštívil. Baví mě po dvou stech letech některá z nich znovu objevovat, a vlastně tak trochu poznávat to, co tehdy poznával on. Otisk jeho britských cest můžeme na Hrádku vnímat dodnes. A když cestou narazím ještě na nějakou filmovou lokaci, jsem naprosto spokojený.

Jaký jste si z cest odvezl největší zážitek?

Jeden z nejsilnějších mám spojený s norskými Lofoty. S tehdejší přítelkyní, dnes už manželkou, jsme vyrazili z vesničky Sørvågen směrem k hoře Hermannsdalstinden, jenže hned na začátku jsme špatně odbočili a jako neplánovaný bonus si vystoupali ještě na Tindstinden. Nakonec z toho bylo téměř pětadvacet kilometrů a kolem dvou tisíc výškových metrů v nepříliš příznivém počasí.

Říkal jsem si, že takový den musím nějak zachránit, a na jednom z vyhlídkových míst jsem ji požádal o ruku. Řekla ano, takže jsme cestou zpátky mohli začít plánovat svatbu. Dodnes nevím, jestli mě po návratu víc vyčerpaly nachozené kilometry, nebo myšlenka na to, co jsem právě udělal. Dopadlo to ale dobře – jsme svoji a většinu našich cest dnes plánuje ona.

A jaký jste si dovezl nejzajímavější suvenýr?

U mě v tomhle případě nejde ani tak o jeden výjimečný suvenýr jako spíš o množství. Jsem sběratelem magnetek z památkových objektů a mám pro to jediné pravidlo – magnetku si můžu pořídit jen z místa, které jsem skutečně osobně navštívil. Za ty roky už se z toho stala poměrně rozsáhlá sbírka a naše lednička pod ní pomalu přestává být vidět. Začínám proto vážně uvažovat, že si kvůli magnetkám budu muset pořídit ještě jednu.

Jsou místa, kam se rád vracíte, nebo spíš raději objevujete nová?

Rozhodně raději objevuji nová místa. Možná je to dáno i tím, že jsem profesně velmi úzce spjatý s jedním konkrétním místem, takže je pro mě při cestování příjemné čas od času prostředí úplně změnit.

Nejvíc mě baví naplánovat si road trip – přesouvat se krajinou, každý den objevit něco nového a ideálně pokaždé spát někde jinde. Mám rád právě ten pocit cesty, kdy člověk ráno ještě úplně neví, co všechno ho do večera čeká.

Prozradíte, kam se chcete podívat příště?

Do Irska. (smích) Po letošním Skotsku je to asi celkem logické pokračování.

Z těch větších cestovatelských snů bych si jednou moc rád splnil Nový Zéland a západ Spojených států. Míst, která bych chtěl vidět, je ale pořád mnohem víc než času na jejich návštěvu. A nakonec stejně platí – všude dobře, doma nejlépe.

Martin Rejman

pochází z Turnova a vystudoval literární historii a kulturní dějiny. Od roku 2016 působí jako kastelán státního zámku Hrádek u Nechanic. Má rád historii, památky, přírodu a cestování. Fotografuje, publikuje a přednáší, příležitostně také moderuje. Pravidelně běhá, byť ne příliš rychle, a rád si odpočine u dobrého filmu, seriálu, knihy, podcastu nebo počítačové hry.

Autor: Gabriela Urbánková Daňková
Foto: archiv 

Další články

sponzorováno