Musí nás to bavit

Jak byste vlastními slovy popsali vaše podnikání?

JV: V Hradci Králové podnikám už 34 let v kovovýrobě. Jako firma QTS (www.qts.cz) vyrábíme dílenský nábytek, brány, ploty a interiérový nábytek. Dodávám také odmašťovací kapaliny do průmyslu. Kromě toho dělám spoustu dalších věcí, které mě baví, a z nich vzniká další byznys. Před časem jsem začal hrát golf a dnes jsem už 15 let členem správní rady BIZ Park Golf Hradec Králové. Jezdím závodně rallye a máme vlastní závodní tým Enjoy Motor Sport. Baví mě také přednášet, třeba na středních školách a na Univerzitě Hradec Králové – management, marketing a start-upy. Jsem člověk, který rád tvoří a potřebuje tvořit. V životě jsem pochopil, že když děláte věci jen pro peníze, radost nepřichází. Ale když děláte to, co vás baví, můžou přijít i finance. Rád dělám věci, které mi dávají smysl a přinášejí radost. Pamatuji si na větu, kterou nám řekl jeden šaman: „Nesměješ? Nedělej! “ Když se člověk necítí dobře při své činnosti nebo práci, výsledky nejsou dobré. A tím výsledkem nemusí být vždy jen finance, ale i vnitřní radost nebo sebeuspokojení. Důležité je jít do toho s nadšením, ne s vybitými baterkami.

PVN: Pro mě znamená moje podnikání náplň dne, která mi přináší obživu, ale zároveň mě naplňuje a dělá mi radost. Slovo podnikatelka se mnou příliš nerezonuje, více se vidím jako koučka a malířka pod značkou La Petien (www.lapetien.cz). Vnímám energii lidí, rozumím jejich prožívání a dokáži to přenést do slov a obrazů. Pomáhám lidem tím, že je nasměruji a rozklíčuji, co se jim v životě děje, aby to přetvořili z nevědomého do vědomého. Pomáhám jim pochopit, kde ztrácí energii, a najít jednoduchost a radost v životě. Pro mě je byznys můj život, je to něco, kde jsem sama sebou a kde otevírám lidem prostor, aby mohli být také sami sebou.

Vidíte spojitost mezi vašimi profesemi?

PVN: Je to ta potřeba tvořit, kreativní přístup k životu, že nás dobíjí dělat to, co nám dělá radost a přináší vnitřní uspokojení. Každý ve svém vlastním tempu. (smích)

JV: Jeden je hrrr, druhý je prr, a když se to spojí, je to ideální cesta. Já jsem naspeedovaný a hodně rychlý, kdežto Pétina rozvážnost mi dala životní rychlost. To znamená nebýt moc rychlý a zbrklý, přemýšlet o věcech a možná se na chvíli zastavit a podívat se, kam vlastně běžím. To je to, co mi v životě dala Péťa. Možnost uklidnit svoji mysl, možnost říct si: „Teď nepracuju”. Možnost odpočinku. To jsem dřív nikdy nepřijímal. Dala mi do života harmonii a lásku.

PVN: Je to rovnováha, kreativita, nejen o způsobu fungování v byznysu, ale také o tom, jak smýšlet nad životem, jak kombinovat volný i pracovní čas. Dostáváme se potom k tomu, jak vztah vůbec budovat.

Jak vypadalo to vaše budování vztahu?

PVN: Myslím si, že to začalo s prvními prozřeními, že ne vždy se stoprocentně shodneme a nemáme na všechno stejný úhel pohledu. Začali jsme asi jako většina párů bojovat, a i v tom jsme byli velice kreativní. (smích) Zjistili jsme, že tudy cesta nepovede, a přehodnotili ji. Teď to vnímáme tak, že si vždy toho druhého znovu vybíráme, každé ráno, když se probudíme. Aby se vztah mohl udržovat v nějaké amplitudě, je to o každodenním výběru partnera, ochotě nežít dramata a uvědomění, že problém, který se zdál být zásadním včera, nemusí být dnes relevantní. Že dnes je nový den a chceme to mít příjemné.

JV: Pro mě je hlavní tolerance a respekt. Tolerovat toho druhého i s jeho chybami a respektovat jeho potřeby.

Je pro vás důležitý work-life balance?

PVN: Ano. Pro mě je práce zároveň forma relaxace. Zároveň již znám signály svého těla a naslouchám mu. Po psychické stránce mi dělají dobře nové podněty.

JV: Všem bych přál umět odpočívat právě teď. Pro mě je nedílnou součástí podnikání odpočinek. Okamžitě vypnu, když nastoupím do auta a odjíždím na dovolenou. Je důležité nastavit se na to, že když pracuji, tak tvrdě, a když je čas odpočívat, tak vypnu a nic okolo mě nezajímá. Dlouhou dobu jsem měl výčitky, že jsem si dovolil odpočívat. Teď je to jinak – když si odpočinu, jsem výkonnější.

Jak jste to dokázal změnit?

JV: V tom mě právě změnila Péťa.

PVN: Já to tak nevnímám. Stačilo říct odjíždíme. (smích) Stalo se to v době, když jsme odcestovali na delší dobu na Bali, tam vás to zkrátka vypne.

JV: Musel jsem se naučit důvěřovat celé své firmě, že to zvládne během mé nepřítomnosti, a také Pétě, protože v tu chvíli jsme byli nonstop spolu.

PVN: Dnes už je to běžná praxe. Nepochybovala jsem nad tím, že by to mělo být jinak.

Zamilovali jste si Bali a cestování obecně. Můžete popsat, jak vás to ovlivňuje?

JV: Hodně se inspiruji jakoukoliv kulturou, ať už je to Indonésie nebo Amerika. Neustále se rozhlížím a pozoruji, jak se věci dělají. Z naší poslední dovolené jsem si přivezl nápady a rozjíždím vlastní kolekci industriálního nábytku inspirovanou Bali.

PVN: Bali je jedinečné tím, že tam funguje balijský hinduismus, což je mindset, který je opravdu unikátní. Hodně mě to ovlivňuje. Ráda zkoumám lidskou kulturu, jak přemýšlejí, jak žijí, a dávám si vše do souvislostí. To mi přináší mnohá uvědomění, že věci nemusejí být tak, jak se říká, že jinde to funguje úplně jinak, čímž přichází zcela jiné úhly pohledu na život.

JV: Bali je pro mě kultura, která mě inspiruje, je odlišná oproti Evropě. Jejich kultura nezná ublížit, závidět nebo ukrást.

PVN: Nemají ve svých vzorcích chování rozčilování se, dramata nebo žít jiným než přítomným okamžikem. To strategické myšlení a kalkul do budoucna tam není. Obchodní záležitosti tam přináší jiné národnosti. To jejich bytí tady a teď je mi opravdu velmi blízké.

Kde byste si přáli žít?

JV: Já jsem spokojený v České republice. Máme tady čtyři roční období, dobré zdravotnictví, nemáme živelné pohromy a je tu dobrá bezpečnost. Toto všechno si ani spousta Čechů neuvědomuje. Nemáme tu tolik hladu, je tady zkrátka všechno. I tohle mi dalo cestování, vážit si našeho domova.

PVN: Zároveň je to o tom, kde se člověk pohybuje a na co se zaměřuje. Souhlasím, jen nemám ráda zimu a dovedu si představit, že budu tři nebo čtyři měsíce jinde. Umím si představit, že částečně žiji na Bali nebo v Itálii, ale mým domovem je Česká republika.

Zmínili jste, že žijete přítomným okamžikem. Jak nahlížíte na fenomén anti-agingu?

JV: Mám vedle sebe krásnou, mladou ženu, chci pro ni být atraktivní, takže se o sebe starám. Rád se také dobře oblékám a pečuji jak o svůj zevnějšek, tak o svou fyzickou schránku.

PVN: Jak říkají Balijci, když se nesměješ, nedělej to, a já se u sportu nesměji. Pro mě je to jen náplň volného času a vůbec bych neřekla, že je vždy zdravý. To, jak smýšlím, utváří mou budoucnost a  mě ani nenapadá , že bych neměla být v budoucnu zdravá. Možná je to i tím, že jsem měla ve svém životě dvě ženy, které jsem pozorovala – moji maminku a babičku, které nikdy nebyly nemocné nebyly. Proto mě ani nenapadlo, že bych to měla mít jinak. Spousta trendů jde tak nějak mimo mě, já mám ráda trochu toho selského rozumu. Mám ráda tanec, jógu nebo saunu.

JV: Já jsem spoustu let sportoval, dělal jsem atletiku, závodně lyžoval, jezdil motokros, hraju golf, jezdím rallye, běhal jsem maratony a teď se dostávám do fáze, kdy mě to přestalo fyzicky udržovat a nastala únava materiálu. Začaly se mi trhat svaly, odcházet klouby a teď se snažím přemýšlet, abych si neublížil. Snažím se být mocný a ne nemocný. (smích) Když cestujeme, stále chodíme, poznáváme a vychutnáváme.

Jaké aktivity nebo rituály posilují váš vztah?

PVN: Například společné snídaně, což Jířa dřív neznal. Je pro mě nepředstavitelné, že by den měl začínat jinak.

JV: Jsou to i večeře, procházky a již zmíněné cestování.

PVN: Dáváme si také svobodu, abychom trávili čas o samotě. Zároveň je pro nás společný čas důležitý. Je znát, když to vypadne, například kvůli práci. Stačí, abychom si nastavili jeden den společné sauny, a opět to tam je, opět se znovu propojíme. Je to o tom neztratit se v toku událostí a být tu i pro sebe.

JV: To, co jsme se naučili, je dát si prostor – být každý jinde, a přesto spolu.

Vnímáte Petru jako vaši osobní mentální koučku?

JV: Péťu vnímám jako člověka, který mě zachránil, jako mého průvodce. Mám také svoji mentální koučku, což není Péťa, a Péťa má svého kouče. Jsou věci, které člověk nemá do vztahu vnášet. Proto tvrdím, že když si každý udělá pořádek sám v sobě, tak pak přichází domů jako čistý člověk ke svému partnerovi. Stejné je to naopak.

PVN: Zároveň nás rodiče ani žádná instituce nenaučili komunikovat. Nikde jsme se neučili, co to znamená, být šťastný a ne jen vzhlížet k neexistujícím představám o ideálu. Většina vztahů byla postavena na dynamice bojů. Nyní si začínáme uvědomovat, že čas a spokojenost je naší nejcennější komoditou, a buď máme možnost řešit problémy, nebo přijít domů a dělat to, co máme rádi. Proto je fajn odložit si osobní problémy u odborníka a přijít domů s dobrou náladou.