Síla vizuální energie

Co jsou energetické obrazy?

Může to znít trochu tajemně. Jednoduše, jsou to obrazy, které vás pohladí na duši, dodají energii, šíří kolem sebe do prostoru dobrou náladu a příjemnou atmosféru. V jejich přítomnosti vnímáte klid a cítíte se dobře. Uvolňují napětí – harmonizují naši psychickou i tělesnou stránku. Osobně vnímám umění jako něco, co by nám mělo něco přinášet. Většinou se obklopujeme uměním, které je například investičně zajímavé, ale ta energie nemusí být vždy pozitivní. Podvědomě to pak do sebe nasáváme. Já maluji jen, když je mi dobře, když mám nějakou hezkou expanzivní náladu, a obraz pak to stejné přináší.

Kdy taková expanzivní nálada přichází?

To se nedá naplánovat. Zkratka to přijde, ta energie, plátno si mě zavolá a já musím všeho nechat a jít malovat. Když mi to časový harmonogram dovolí, samozřejmě.

Kdo nebo co je vaší múzou?

Cestování, práce na sobě samé mi dává nadhled a různá poznání. Ráda se dívám na věci do hloubky a zkoumám souvislosti. Z toho mi přichází mnohá uvědomění a mě žene touha dostat to ze sebe. Jeden z prvních impulzů přišel po mé druhé cestě na Bali, kde jsem vnímala jinou energii, jiný mindset. Byla jsem toho plná a nešlo to vyjádřit slovy. Příroda je tam tolik hlasitá a často přeruší všechno ostatní. V přírodě nám je tak dobře, protože nesoudí, ukazuje nám opravdové hodnoty. Dnes tam jezdím kvůli všudypřítomné energii přijímání, laskavosti, které obrazy předávám dál. Zároveň tam navštěvuji i lekce malování od tamních mistrů.

Příroda je tedy tím hlavní tématem?

Ano, energie vystupující z přírody, její síla, moc, barvy, pestrost života, lehkost, radost, hojnost – duševní i finanční.

Jaká bylavaše cesta k malování energetických obrazů?

Pojí se k tomu doba covidová, kdy jsem jako mentální koučka zůstala doma. Přemýšlela jsem tedy, jakým jiným přínosem můžu v době strachu být. Tím, jak se vše zpomalilo, jsem zpomalila i já a najednou jsem začala cítit ohromný klid. Jednoho rána jsem vstala, náhodou jsem měla doma plátno a barvy. Řekla jsem si, kdy jindy začít než teď, s energií, kterou mám. Najednou jsem se těšila na každý nový den, na každý nový obraz.

Specializujete se na mentální koučink, v rámci toho kreslíš se svými klienty mandaly. V čem je tento proces prospěšný?

Pomáhá to v tom, že klient je v tu chvíli jen sám se sebou. Jen se svými myšlenkami, nehraje rádio, není v ten moment nikoho, kdo by překřičel ten vnitřní hlas. Bohužel je to něco, co si většinová společnost nedovoluje, a považuje psychohygienu za něco druhotného. Nejčastější výmluvou je, že není čas, nejsou peníze, někdo jiný potřebuje pozornost. Když malují mandalu, mají možnost postavit sami sebe na první místo. Najít své záměry, najít svá přání. A to je opravdu důležité. Většinou se totiž zaměřujeme na vnější podněty, na to, co se nám nelíbí, to se pak dál rozvětvuje a roste. V momentu malování mandaly je to právě naopak. Mandala je v podstatě takový klíč a symbol k našemu já. Jde o portál, jak se do toho svého já dostat.

Umění je považováno za investici, jakou hodnotu můžeme nalézt ve vaší tvorbě?

V životě často jednáme podle toho, co nám přináší radost a dobrý pocit. Obrazy v nás evokují pocity klidu, že je vše v pořádku, což je k nezaplacení. Jsme ochotni věnovat celý život honbě za něčím, co si myslíme, že nám udělá radost. Po dosažení cíle zjišťujeme, že to vlastně není ono. Navíc žijeme v době, kdy se stres a strach stal normou. Jenže v každý jeden moment buňky buď rostou, nebo umírají. Když máme dobrou energii, rostou. To je to nejvíc, to je ta investice. Investice do nás samých, do kvality našeho života, do našeho naladění. A navíc, jsou pěkné. A tím, že působí příjemně, odvádějí pozornost na to hezké, tvoříme pak ještě více toho pozitivního.

Pozvete nás na výstavu?

Ráda! Obrazy můžou zájemci vidět u mě ve studiu La Petien. V současné době mám výstavu také ve druhém patře OC Aupark, v Saunové zahradě Salori. Do budoucna bych si přála překonat hranice České republiky

Helena Pondělíčková
foto: archiv