Zažít REGIONY

Co nového přináší 29. ročník festivalu REGIONY oproti předchozím ročníkům?

V loňském roce jsme poprvé uvedli vlastní festivalovou produkci, na kterou v letošním roce navážeme. Jsem moc ráda, že se podařilo založit tradici a že dostáváme našemu cíli a záměru dlouhodobě podporovat českou nezávislou scénu a umělce. Festival tak může sloužit jako inkubátor a platforma, která dává vzniknout netradičním a neotřelým formátům a inscenacím, které pak v budoucnu reprezentují celý festival za hranicemi našeho města, a to je myslím opravdu skvělé. Na velkolepou interaktivně-didaktickou performanci K Prameni Jakuba Gottwalda navazuje trio scénografek – Berta Doubková, Josefína Holcová a Iva Ščerbáková – které si pro nás připravily výtvarnou interaktivní instalaci oživenou hravými performancemi. Projekt krásně pracuje s veřejným prostorem a je přesně tím, co do divadelních hradeckých ulic na konci června patří.  

Můžete popsat, jak festival odráží letošní téma „Chvění, Tekutost, Rovnováha“ prostřednictvím konkrétních představení?

Není rovnováhy bez chvění, vln, proudění… Abychom došli nějaké rovnováhy, musíme balancovat, procházet si určitým procesem. Takovým procesem, za který lze určitě považovat i divadelní zážitek vrcholící katarzí. A tak je vlastně celý festival i jeho jednotlivé části (jednotlivá divadelní představení) odrazem toho tématu jako takového. Jakkoliv je nemožné, aby téma prostoupilo do každičkého bodu programu, který je opravdu rozsáhlý, máme ho při sestavování festivalového programu na zřeteli. Například autorská trojice letošního tvůrčího festivalového projektu (výtvarná interaktivní instalace Hemžení) se tématem přímo inspirovala, a jak konkrétně jej uchopili, budete moci zjistit už velmi brzy.

Jaká jsou nejvíce očekávaná zahraniční vystoupení tohoto roku?

Určitě jím bude velmi aktuální a originální interpretace Krále Oidipa portugalského uměleckého kolektivu SillySeason nebo brilantní nekompromisní inscenace Tíha duše – Vše je dočasné  založená na syrovém, a přitom intimním výkonu jedné herečky (Chiara Marchese). Slovensko bude v letošním roce reprezentovat bratislavské Divadlo NUDE, mladý kolektiv nejčastěji zpracovávající aktuální celospolečenská témata. V Hradci Králové představí konkrétně inscenaci Emily. Celkem letos na festivalu vystoupí umělci z osmi zemí včetně České republiky.

Festival zdůrazňuje spojení tradice s nejnovějšími trendy. Jak se vám podařilo udržet tuto rovnováhu při sestavování programu?

Myslím, že právě to propojování je pro hradecký festival už historicky příznačné. O tom svědčí samotný dramaturgický záběr, kdy můžou diváci na festivalu zhlédnout vše od klasické činohry a loutek přes pohybové inscenace, objektové divadlo, performance až po interaktivní instalace ve veřejném prostoru. Co se týká zahraničí, zaměřuje se festival na menší regionální scény s kvalitním uměleckým repertoárem. Z českého programu se pak snaží představit průřez toho nejlepšího napříč výše jmenovanými žánry, co za uplynulou sezónu vzniklo jak v kamenných regionálních divadlech, tak na nezávislé scéně.  

S jakými výzvami se setkáváte při organizaci venkovních scén a performancí v historickém centru Hradce Králové?

Na REGIONECH se setkáváme se dvěma typy inscenací ve veřejném prostoru. S takovými, a těch k naší velké radosti stále přibývá, které pro veřejný prostor přímo vznikají, a s takovými, které se běžně hrají ve více či méně tradičních divadelních prostorách a na festivalu jsou přizpůsobeny právě pro ulice. V obou případech je zajímavé sledovat nejen to, jak se s plenérem popasují soubory a umělci, jak ho přijmou za svůj, jak využijí přirozené kulisy města, parků a dalších míst, ale také diváky, kteří jsou svým způsobem vtaženi do děje, přirozeněji představení vnímají a komunikují. Inscenace ve veřejném prostoru můžete navíc často vidět nespočetněkrát. Kulisy ulic se postarají vždy o unikátní zážitek. No, a pak se samozřejmě coby organizátoři venkovní akce musíme popasovat s často turbulentními změnami počasí. Open air část festivalu je opravdu specifická v tom, že se veškerý program odehrává v prostorách technicky nevybavených. V místech, která jsou kompletně pro festival vybavena, vybudována a vztyčena. V případě nepřízně počasí musíme řešit nejen samotný přesun pod střechu, ale také dobrou komunikaci, aby k nám dorazili diváci, bezpečnost, zakrytí už připravené scény, techniky a řadu dalších věcí. Myslím ale, že za ty roky máme v tomto celkem zajeté mechanismy, díky kterým rušíme opravdu minimum programu.

Jaká představení z letošního programu si osobně nenecháte ujít?

Pro mě osobně jsou festivaly o objevování. Proto se moc těším na netradiční formáty, jako budou například Boxy italského souboru UnterWasser. Určitě si nenechám ujít netradiční perspektivu, kterou nabídne Cirkus TeTy v inscenaci Ke zdi. Moc doporučuju participativní divadelní inscenaci Anny Datiashvili Vzpomínání. Určitě stihnu inscenovaný koncert sboru Veselé chvíle Beracha. A v neposlední řadě se těším na výsledek letošní festivalové rezidence, už dříve zmiňované Hemžení.

Helena Karanská
foto: archiv