10 otázek pro…

S čím máte spojené jaro?

S kvetoucími stromy a kytkami, s voňavým vzduchem, s láskou, s nadějí. Jaro je spolu s létem mé nejoblíbenější roční období. Těšívám se na něj už od konce listopadu. Jaro je nový začátek a nikdy mne nepřestane uchvacovat, jak se příroda po zimě znovu probouzí. Lidé odloží zimní oblečení, svítí slunce a vše najednou hraje barvami, je veselé, milé.

Jaký máte vztah k Velikonocům? Slavíte tyto svátky?

Od malička jsem se styděl chodit koledovat a nějak mi to zůstalo až do dospělosti. Pochopitelně si uvědomuji i křesťanský význam Velikonoc. Sám jsem ale bez konfese, takže jsou to pro mne spíše svátky příchodu jara a čas pro rodinná setkání a odpočinek. Velikonoční výzdobu samozřejmě doma máme, ale přiměřeně.

Jak nejraději na jaře relaxujete?

Stejně jako v jiném ročním období: jsem modelář, takže v dílně. Ale jaro, hlavně to pozdní, také přeje výletům do přírody a za památkami. To mě velmi baví. Rád se dívám do té jarní světle zelené barvy listí a užívám si, že je už teplo. Jaro mám zvláště rád na Vysočině, ale o tom později.

Jaký byl váš dosud největší kulinářský zážitek?

Miluji svíčkovou, když je dobrá. Nezapomenu na zvláštní chuť manga a pokrmů z něj v Rio de Janeiro. Nahlédnuto z druhé strany plotny byl pro mne zážitek, když jsem po létech dokázal sám upéct speciální makovou bábovku podle receptu mé již dávno nežijící maminky.

Které místo ve východních Čechách (v Královéhradeckém či Pardubickém kraji) máte nejraději?

Úplně nejšťastnější bych byl, kdyby se už konečně Hradec Králové a Pardubice spojily do jednoho souměstí. V srdci nosím obě tato města. Jedno bez druhého mi chybí. Potom mám rád Trhovou Kamenici, zejména jednu jarní rozkvetlou louku na Zuberském kopci nad ní. Rodiče tam měli chatu, kde jsem strávil nezapomenutelnou část dětství. Rád se tam proto nostalgicky vracívám. Poslední roky to tam ale bohužel hodně poničil kůrovec.

A jaké místo patří k vašim nejoblíbenějším v rámci celé republiky nebo zahraničí?

Mimo východní Čechy mám rád jižní Moravu, konkrétně Moravské Slovácko. Odtamtud, z Kyjova, totiž pochází můj tatínek a jeho část mé rodiny. I tam se tak cítím být doma. A v zahraničí? Za posledních 10 let jsem pracovně procestoval opravdu hodně zemí. Všude je krásně, všude žijí dobří lidé. Měli bychom být hrdí na to, že jsme bohatá a bezpečná země nad průměrem EU a přestat pořád jen lkát nad tím, co nám kde chybí. Jiným, včetně jiných států EU, toho chybí mnohem víc. V tomto směru, ale i pracovně, obdivuji Poláky, ušli veliký kus cesty nejen hospodářsky, ale i mentálně a předběhli nás. Jsem tedy hrdý Evropan a stoupenec EU, byť není dokonalá.

Na který moment své kariéry vzpomínáte nejraději?

Doufám, že ještě nejsem na konci své kariéry, tak bych rád ještě spíše hleděl vpřed, než vzpomínal. Obecně ale byl pro mne nesmírně silný zážitek, když jsem byl jako mladík a outsider v roce 2006 poprvé zvolen děkanem fakulty. Byla to tehdy čerstvě vznikající Filozofická fakulta UHK a mým úkolem bylo ji vybudovat. Ten okamžik, kdy jsem dostal důvěru akademické obce, mne totiž nasměroval na trajektorii, po níž ve svém životě dodnes putuji.

Co vás přivedlo k vaší velké vášni?

Chvíli mi trvalo identifikovat, co je vlastně moje velká vášeň. (smích) Ale asi vím, letadla a jejich modely. Nejsem aktivní letec a ani jím být nepotřebuji. Ale lákají mne dějiny letectví a ta technika. Můj tatínek je vojenský letecký technik ve výslužbě a jako kluk jsem chtěl dělat totéž. Proto také mám původně technické vzdělání. Ale pak jsem pochopil, že si z toho odvětví vezmu hospodářské a technické dějiny jako obor pro mou profesi a také zálibu v podobě modelářství. Tím jsem žil jako kluk. Pak jsem toho nechal, protože přišly jiné podněty. Díky muzeu a uplatnění modelářství v muzejních výstavách jsem však měl možnost se k modelařině vrátit.

Jaký je váš nejoblíbenější sport?

Poslední dobou rád jezdím na kole, nejraději úplně sám. Na několik dní sbalím nalehko trekingové kolo, jedu vlakem někam pryč a pak se na kole vracím domů nebo tam někde jezdím.

Jaro přeje práci na zahradě. Jaký vztah máte k zahradničení?

Mou nejoblíbenější zahradnickou prací je snídaně na zahradě. Manželka si mne dobírá, že na zahrádce nepoznám mátu od rozmarýnu a má dost pravdu.

Petr Grulich

po maturitě na strojní průmyslovce vystudoval nejprve učitelství dějepisu, občanské výchovy a zeměpisu. Potom získal doktorát z československých dějin a nakonec docenturu ve stejném oboru. Nejprve si vyzkoušel práci průvodce ve skanzenu a na zámku, práci archiváře a středoškolského učitele. Více jak 25 let však přednáší na Univerzitě Hradec Králové, kde dvě funkční období působil jako historicky první a druhý děkan filozofické fakulty a potom jako prorektor. Posledních 8 let je však ředitelem Muzea východních Čech v Hradci Králové, které se snaží budovat do podoby jednoho z nejvýznamnějších muzeí v ČR. Jeho oborem jsou hospodářské a správní dějiny a práce s kulturním dědictvím.

Autor: Gabriela Mlynka
Foto: archiv, Ondřej Littera