10 otázek pro …

S čím máte spojené jaro?

S probouzením. Tím, že jsme trávili hodně času přes zimu v teple (tenisová sezóna zahajuje v lednu Austrálií), tak člověk zimu ani tolik nevnímá. Až ve chvíli, kdy jsem otěhotněla, a strávila tak poprvé za dlouhé roky celou zimu doma, jsem si uvědomila, jak moc nám tu přes zimu chybí sluníčko. Takže jaro považuji za příchod nové energie, nových impulzů, a jelikož jsem pokřtěná a víra se prolíná mým životem, tak pro mě má jaro i hlubší význam.

Jaký byl váš největší zážitek uplynulé zimy?

Já musím říct, že čím jsem starší, tak si čím dál více užívám povánoční čas, a to zejména kvůli tomu, že se tak trochu ztišíme, užíváme si klidu u pohádek a po celém roce na pár dní vypneme. I když se skoro dvouletým synem je relativní, co je to vlastně klid. Jde spíš o to, že jsme prostě spolu. Tyto Vánoce jsem se opět vrátila do dětství, tentokrát prostřednictvím našeho malého Luky, který si už uvědomoval stromeček, světýlka, dárky a to najednou dostaly Vánoce zase úplně jiný rozměr. Za zážitek také považuji to, že jsem toho poměrně dost nalyžovala. Jelikož jsem se učila lyžovat až v dospělosti, v podstatě jsem začala nedávno, tak s tím byl zcela logicky spojený strach a lyžování jsem si vůbec neužívala, ba naopak. V zimě jsem to konečně prolomila a mám pocit, že jsem začala lyžovat. To mi udělalo radost.

Které cestovatelské místo je vaše nejmilejší? A proč?

Zmínit jedno cestovatelské místo je pro mě docela těžké, protože oblíbených míst mám víc, ale kdybych přeci jen měla zmínit jedno nebo dvě, tak mému srdci nejblíž je Amerika. Velkou část Ameriky jsme navštívili a velkou část mám stále na seznamu mých cestovatelských přání. Amerika je takový můj nesplněný sen, protože v rámci tenisu jsem měla studovat na univerzitě v USA a hrát tam tenis, to se bohužel nepovedlo, neboť jsem si těsně před odletem vážně poranila rameno a musela jsem podstoupit operaci. Následně jsem bohužel s profesionálním tenisem musela skončit. Stále ve mně přetrvává to, že bych si chtěla v Americe zkusit žít. Líbí se mi koncept podzim, zima a jaro na Floridě a v létě se vracet domů. Tak uvidíme, třeba se to jednou povede. Druhé nejmilejší cestovatelské místo jsou Maledivy. Pro nás jsou naprostým rájem na zemi, nikde jinde si člověk neodpočine tak, jako tam. Navíc jsme se tam s mým manželem brali, tak o to je nám tato destinace vzácnější.

Jaký je váš největší zahradnický úspěch?

U této otázky jsem se musela usmát. Zcela bez mučení přiznávám, že jsem velmi špatná zahradnice. Pro naši zahradu je určitě největší úspěch, že se o ni nestarám já. Miluji přírodu, květiny, ale i když se snažím, tak je buď málo vody, nebo hodně vody. Máme malou zahrádku, tak akorát pro pejsky a malého, abychom si mohli kopnout do balonu nebo si vyndat lehátko na sluníčko. S naším životním stylem, kdy jsme stále v běhu nebo na cestách, je těžké pečovat o zahradu, tak to raději přenecháváme zkušenějším.

Na který moment své kariéry nejraději vzpomínáte?

Je to moment, kdy jsem si poprvé uvědomila, že je moje hra stavěná na to, abych hrála velký tenis. Paradoxně vzpomínám ráda i na tréninkové galeje, které jsem podstupovala. Od mala jsem velký dříč, když něco dělám, tak to dělám naplno. Tenis a moje nátura mě vedly k tomu, abych udělala o pět dřepů víc spíš, než o pět dřepů míň, a to se myslím přepsalo i do mé dospělosti. Vyrůstala jsem v tom, že jsem v mých 7 letech začala téměř denně s našima jezdit z Chrudimi do Prahy na tréninky, každý den tam a zpět. Takto jsme pendlovali téměř 8 let. Když začaly přicházet výsledky, vyhrané turnaje, posun na žebříčku do české špičky, tak jsme věděli, že to dává smysl. Na to velmi ráda vzpomínám. Bohužel jsem díky již zmiňované operaci nedokázala vystoupat až tam, kam bych bývala byla chtěla. Na vysněné center kurty grandslamových turnajů. To se mi pak částečně splnilo díky mému manželovi, když jsem s ním začala cestovat po turnajích. Tak jsem si stoupla na legendární wimbledonskou trávu, to bylo hodně silné.

Jaký je vás největší kulinářský zážitek?

Jeden kulinářský zážitek se mi asi nepodaří zmínit. Jsem veliký milovník jídla. Můj manžel vždycky říká, že je snazší mě šatit než živit. (Smích) V podstatě asi není jídlo, které bych vyloženě nemohla pozřít. Jako zážitek beru to, že jsme díky tenisu procestovali téměř celý svět, a měla jsem tak možnost ochutnat všechny možné kuchyně, jíst rukama nebo tak pálivé jídlo, že mi dokonce po návratu domů jídlo bez chili nechutnalo. Zážitek je pak i to, že můžete porovnávat, když víte, jak má dané jídlo chutnat. Ve světě čerpám i inspiraci nebo si třeba i vozím různá koření.

Jaké místo v České republice na vás nejvíc zapůsobilo?

Jak s oblibou říkám, že jsme několik let žili zabalení v taškách a byli jsme stále na cestách (turnajích), tak nebylo času nazbyt cestovat po České republice a to je něco, co bychom určitě chtěli dohnat. Obzvlášť s malým, aby krásy naší země poznal. Máme rádi přírodu, hodně kilometrů jsme nachodili v Českém Švýcarsku, tam se nám velmi líbilo. No, a také se samozřejmě ráda vracím do východních čech a rodné Chrudimi.

Co vás přivedlo k vaší velké vášni – tenisu?

Jednoho dne táta přinesl domů tenisovou raketu. Nevím, co ho to vlastně napadlo. Bylo mi 5 let. Šli jsme na kurty v Chrudimi a hned mě to začalo bavit. Táta měl ambice posunout to dál, takže mě naložil do auta a jeli jsme do Prahy na tenisovou Spartu. A tam to všechno začalo. Takže ze začátku to byl táta, pak máma, která obdivuhodně vydržela mě několik let vozit na tréninky a turnaje. A samozřejmě to, že se tenis stal skutečně mojí vášní a životní láskou, a to doslova.

Jaký je váš největší adrenalinový zážitek?

Nemám ráda výšky, takže cokoliv, kdy vyšlapu více než pět pater, je pro mě adrenalin. Asi největší adrenalinový zážitek byl před lety na jedné vysoké atrakci, kdy jsme letěli šílenou rychlostí z 65 metrů hlavou dolů a takto stále dokola. Chtěla jsem překonat svůj strach, to se povedlo, ale už by mě tam nikdo nedostal.

Jaká je vaše představa ideální dovolené?

Moře, sluníčko, dobré jídlo a fajn společnost. To stačí k tomu, aby byla dovolená ideální, a je vlastně pak asi i jedno, kde člověk konkrétně je. V tom úplně nejideálnějším případě je to někde na ostrově, kde široko daleko člověk vidí jen vodu a užívá si klidu.

Petra Rosolová

je bývalá tenistka a maminka téměř dvouletého syna. Vystudovala dvě vysoké školy, přičemž obě úspěšně zakončila titulem inženýr. Již několik let pracuje ve financích, které má také vystudované. Je manželkou profesionálního sportovce Lukáše Rosola, což je velkou výzvou – jak skloubit dva profesní světy a rodinu.

Gabriela Mlynka
foto: archiv