11. 11. 2025

/

13 min. čtení

/

Quartier

11. 11. 2025

Čtvrtstoletí Sion škol

Školou či spíše školami prošel každý z nás. Spoluutvářely nejen naše dětství, ale v mnohém i náš budoucí život. Všichni se shodneme, že je pro děti důležité, ba klíčové, jakou školu navštěvují. Stráví tam totiž většinu svého dětství a právě prostředí, v němž tyto roky prožijí, má na jejich osobnost zásadní vliv. Pokud pro ně chceme to nejlepší, měli bychom jim školu pečlivě vybírat a nespokojit jen s tím, že je „za rohem“ – říká Denis Doksanský, zakladatel a generální ředitel vzdělávacího komplexu Sion škol. O tom, jak ke vzdělávání přistupují, jsme hovořili s ním i jeho synem Samuelem, fi- nančním ředitelem.

Volba školy je důležitá, dalo by se říct jedním nejdůležitějších rozhodnutí ve vztahu k našim dětem?

Ano, rozhodně ano. Možná hned po volbě partnera, s nímž děti chcete mít. (smích) To, co děti ve škole prožijí, lze mnohdy jen stěží napravit. Je tedy mnohem lepší, pokud jsou v prostředí, které je inspiruje, rozvíjí, kde se jim líbí, kde jsou rády a kde se nemusíte bát, co se jim tam přihodí. Nemyslím tím primár- ně šikanu mezi dětmi, byť i to je vážné téma. Myslím tím primárně jednání ze strany učitelů. Jak se k dětem chovají, jak s nimi komunikují a ještě mnohem více. Jde o celkovou atmosféru a přístup.

Můžete to prosím rozvést?

Mohu, jen to musím vzít trochu oklikou. Většina dětí se do školy těší. Mnohé spí se školní taškou. Nemohou se dočkat. Ovšem pokud se jich zeptáte po půl roce nebo po roce, zjistíte, že většinou už se do školy moc netěší. Vlastně přiznají, že se jim ve škole nelíbí a nechodí tam rády. Což je smutné. A to je čeká ještě osm let základní školy a po ní střední. Není úniku. Do školy se prostě musí. Tedy to mají na devět let natvrdo, se střední pak třináct let nepodmíněně. Musí to přežít. Všichni jsme to přeci přežili…

To nezní moc optimisticky. Má to nějaké řešení?

Nezní. Má. (smích) Otázkou je: chceme, aby naše děti školu jen přežily? Nebo si přejeme, aby ji raději prožily? Je to fatální otázka. Samozřejmě děti školu přežijí, ať se jim stane cokoli. Děti přežijí vše. Přežijí šikanu, týrání i sexuální zneužívání. Podstatné je, co se stane uvnitř nich. Nemusí se jim nutně přihodit super zlé věci. Po- kud školu jen přežívají, úplně stačí to, že se tam naučí nevybočovat z řady, raději nebýt vidět. To, že mít svůj názor se nevyplácí. Hrubě řečeno, že je lepší „držet hubu a krok“. Jsou, jak říkám, „sesekaní do krychličky“. Systém je směřuje k tomu, být jeden jako druhý. Potírá individualitu, osobnost, různorodost a zvláště pak kohokoli, kdo vybočuje.

Stěžujeme si, že se lidé bojí být sami sebou, být osobnostmi. Ovšem celý systém škol je nastavený tak, aby žáci osobnostmi nebyli. To je přesně to, co se jim nevyplácí. Naučí se raději splynout s davem.

Naučí se jen přežívat. Školu mají jako nutné zlo, jen výjimečně jako místo, které by snad pro ně mělo být užitečné. To, že by je měla škola bavit, nebo se jim tam dokonce mělo líbit, je zcela absurdní myšlenkou. Jde přeci o povinnou školní docházku, tak proč by se jim tam mělo líbit. Přitom, kdo z nás by chtěl být v zaměstnání, kde se mu nelíbí, nebaví ho to a nedává mu to žádný smysl, přesto tam denně tráví většinu času, dlouhých třináct let.

To, co popisujete, tak asi mnoho z nás zažilo, či vnímá…

Jsou to žel autentické zkušenosti. Když se děti učí školu jen přežít, naučí se jen přežívat vše – práci, vztahy apod. Děti však školu nemají přežít, nýbrž prožít. Má je inspirovat, bavit. Mají v ní vidět smysl. Mají tam chodit rády. Mělo by se jim tam líbit. A hlavně – má je rozvíjet jako osobnosti. Aby byly samy sebou. Ne jeden jako druhý. Ale každý sám za sebe jedinečný, výjimečný.

Je tedy řešením změnit školu?

Určitě ano. Ideální je vybrat tu správnou již od první třídy. Pokud dítko není ve škole šťastné, netěší se tam, nebaví ho, neinspiruje ho, je lepší školu změnit. Čím dříve, tím lépe. Nemá smysl je nechávat ve škole, která mu nedává to, co by mohla či měla. Je to marnění času a leckdy zbytečné trápení.

Jaká má podle vás škola být?

Škola má být místo, kde děti i jejich rodiče objevují, k čemu jsou „vyrobeni“, jaké mají silné i slabší stránky, co jsou jejich talenty a obdarování. Má být místem, kde se rozvíjejí a nabývají sebevědomí, sebedůvěru a chuť naplnit svůj životní sen, který se v nich rodí. Škola je k tomu vybavuje, inspiruje, vzdělává, posiluje a povzbuzuje. Má v nich rozvíjet sebeúctu a vědomí vlastní hodnoty.

Dovolím si položit dotaz já: „Zažívali jste to ve škole? Zažívají to nyní vaše děti?“

Pokud ne, je školní období promarněnou příležitostí vedle vědomostí získat to zásadní – schopnost, jak svůj život zvládnout, jak být šťastný, spokojený a úspěšný. O to nám všem v životě přeci jde.

Jak toho lze dosáhnout?

Samozřejmě na to neexistuje žádný vyučovací předmět. Je to o prostředí, které děti ve škole formuje, inspiruje a vybavuje k tomu, aby ze svého života získali maximum. Nemluvím tím nutně o kariéře, penězích, byť je to nevyjímá. Spíše o schopnosti mít vztahy, řešit konflikty, být sami sebou, věřit si.

Tedy klíčem je prostředí, kde jsou žáci svobodní být sami sebou, čímž jsou sebevědomější a smělejší?

Ano, dá se to tak říct. Všichni už jsme slyšeli o tom, že např. studenti amerických univerzit mnohdy nemají takový objem znalostí jako ti v České republice. Ovšem věří si, mají sebedůvěru a odvahu použít to, co znají, a díky tomu dokáží „velké věci“.

Máte nějaký konkrétní příklad?

Před časem mi někdo vyprávěl o setkání s nejlepšími studenty gymnázií v kraji, kde ho zaujalo jejich nízké sebevědomí, jež

je důsledkem toho, že se školní prostředí soustředí spíše na to, co neumí a na jejich chyby, a utvrzuje v tom, že toho vlastně znají stále málo. Oproti tomu byl překvapen ze studentů gymnázia na Sion High School, kteří reagují úplně jinak, neboť jsou z pro- středí, které je oceňuje a povzbuzuje. I díky tomu se jedna ze studentek přihlásila na švédskou univerzitu, kde na obor biome- dicíny brali jen 5 lidí z Evropy, že to prostě zkusí. A uspěla… To je ten zásadní rozdíl.

Obdobně naše ZŠ Sion Elementary se umís- tila na 4. místě ve výsledcích žáků u přijímacích zkoušek na střední školy, přestože to není záležitost, na niž bychom se zaměřovali, a způsob naší výuky není primárně zaměřen na výkon a výsledky, přesto jich nakonec naši žáci dosahují. A to ve svobodnějším prostředí bez zbytečného drilu a tlaku.

Vraťme se ještě k 25 letům činnosti Sion škol, jak moc se tento váš pohled za tu dobu proměnil?

Prakticky vůbec. Byl jedním z důvodů založení Sion škol a každým dalším rokem, díky všem zkušenostem, dosaženým výsledkům, stovkám absolventů, jsem si v těchto postojích a názorech stále jistější. Utvrzují mě v tom i stovky rozhovorů s rodiči dětí, kteří by rádi, aby k nám jejich děti přestoupily, na základě zkušeností, jež jsem tu naznačil, které jsou často ještě mnohem závažnější a smutnější.

Nyní bych se chtěla zeptat i vašeho syna Samuela, který dnes zastává pozici finančního ředitele Sion škol. Je zajímavé vidět, jak se z žáka stává kolega… Samueli, vy jste prošel celým systémem SION od školky až po střední školu a nyní jste finančním ředitelem. Jaké to je pracovat s lidmi, kteří vás učili?

Vztahy se nám podařilo uchopit velmi dobře. Tím, že v Sion školách a zvláště pak na střední škole Sion High School mají učitelé se studenty vztahy na bázi partnerství a vzájemného respektu, tak v obdobném duchu pokračujeme ve vztazích i nadále, i když se naše role změnily. Vedle toho během studia učitelé viděli, že vůči mně (i mým sourozencům) je zcela stejný přístup jako k ostatním, což platí i v rovině jejich kolegy. Díky tomu, že prostředí Sion škol funguje na vzájemné důvěře, přechod do pracovního vztahu byl zcela přirozený. Navíc v Sion školách pracuje více bývalých žáků či studentů, tedy tím spíše u mě to není nic neobvyklého.

Jaké máte plány do budoucna, Samueli?

Začátkem příštího roku začneme v Hradci Králové stavět novou školku. Chceme také přesunout střední školu do vlastních prostor a uvažujeme o expanzi do Prahy nebo dalších měst. Ale nejdůležitější je udržet kvali- tu. Chceme, aby naše školy byly čím dál lepší v tom, co je naší podstatou – aby zde děti byly šťastné, chodily do školy rády a po všech stránkách se na maximum rozvíjely.

Denisi, co byste chtěl, aby si čtenáři z našeho rozhovoru zapamatovali?

To, že od školy mohou a mají očekávat mno- hem více, než jsou zvyklí. Škola nemá být místem, kde děti jen přežívají, ale jíž proží- vají a jsou v ní rády a i díky ní mají své dětství a dospívání šťastnější. To, že klíčovou hodnotou je svoboda pro jejich rozvoj namísto samoúčelného drilu a memorování, což je mj. odkaz a poselství učitele národů Jana Amose Komenského. Dítě potřebuje prostředí, kde je respektováno jako osobnost, kde může být samo sebou a kde cítí, že na něm skutečně záleží. Jen tak z něj vyroste sebevědomý a smělý člověk, který jde za svým snem.

Autor: Gabriela Mlynka
Foto: archiv 

Další články

sponzorováno