Čtvrtstoletí Sion škol

Je tedy řešením změnit školu?

Určitě ano. Ideální je vybrat tu správnou již od první třídy. Pokud dítko není ve škole šťastné, netěší se tam, nebaví ho, neinspiruje ho, je lepší školu změnit. Čím dříve, tím lépe. Nemá smysl je nechávat ve škole, která mu nedává to, co by mohla či měla. Je to marnění času a leckdy zbytečné trápení.

Jaká má podle vás škola být?

Škola má být místo, kde děti i jejich rodiče objevují, k čemu jsou „vyrobeni“, jaké mají silné i slabší stránky, co jsou jejich talenty a obdarování. Má být místem, kde se rozvíjejí a nabývají sebevědomí, sebedůvěru a chuť naplnit svůj životní sen, který se v nich rodí. Škola je k tomu vybavuje, inspiruje, vzdělává, posiluje a povzbuzuje. Má v nich rozvíjet sebeúctu a vědomí vlastní hodnoty.

Dovolím si položit dotaz já: „Zažívali jste to ve škole? Zažívají to nyní vaše děti?“

Pokud ne, je školní období promarněnou příležitostí vedle vědomostí získat to zásadní – schopnost, jak svůj život zvládnout, jak být šťastný, spokojený a úspěšný. O to nám všem v životě přeci jde.

Jak toho lze dosáhnout?

Samozřejmě na to neexistuje žádný vyučovací předmět. Je to o prostředí, které děti ve škole formuje, inspiruje a vybavuje k tomu, aby ze svého života získali maximum. Nemluvím tím nutně o kariéře, penězích, byť je to nevyjímá. Spíše o schopnosti mít vztahy, řešit konflikty, být sami sebou, věřit si.

Tedy klíčem je prostředí, kde jsou žáci svobodní být sami sebou, čímž jsou sebevědomější a smělejší?

Ano, dá se to tak říct. Všichni už jsme slyšeli o tom, že např. studenti amerických univerzit mnohdy nemají takový objem znalostí jako ti v České republice. Ovšem věří si, mají sebedůvěru a odvahu použít to, co znají, a díky tomu dokáží „velké věci“.

Máte nějaký konkrétní příklad?

Před časem mi někdo vyprávěl o setkání s nejlepšími studenty gymnázií v kraji, kde ho zaujalo jejich nízké sebevědomí, jež

je důsledkem toho, že se školní prostředí soustředí spíše na to, co neumí a na jejich chyby, a utvrzuje v tom, že toho vlastně znají stále málo. Oproti tomu byl překvapen ze studentů gymnázia na Sion High School, kteří reagují úplně jinak, neboť jsou z pro- středí, které je oceňuje a povzbuzuje. I díky tomu se jedna ze studentek přihlásila na švédskou univerzitu, kde na obor biome- dicíny brali jen 5 lidí z Evropy, že to prostě zkusí. A uspěla… To je ten zásadní rozdíl.

Obdobně naše ZŠ Sion Elementary se umís- tila na 4. místě ve výsledcích žáků u přijímacích zkoušek na střední školy, přestože to není záležitost, na niž bychom se zaměřovali, a způsob naší výuky není primárně zaměřen na výkon a výsledky, přesto jich nakonec naši žáci dosahují. A to ve svobodnějším prostředí bez zbytečného drilu a tlaku.

Vraťme se ještě k 25 letům činnosti Sion škol, jak moc se tento váš pohled za tu dobu proměnil?

Prakticky vůbec. Byl jedním z důvodů založení Sion škol a každým dalším rokem, díky všem zkušenostem, dosaženým výsledkům, stovkám absolventů, jsem si v těchto postojích a názorech stále jistější. Utvrzují mě v tom i stovky rozhovorů s rodiči dětí, kteří by rádi, aby k nám jejich děti přestoupily, na základě zkušeností, jež jsem tu naznačil, které jsou často ještě mnohem závažnější a smutnější.

Nyní bych se chtěla zeptat i vašeho syna Samuela, který dnes zastává pozici finančního ředitele Sion škol. Je zajímavé vidět, jak se z žáka stává kolega… Samueli, vy jste prošel celým systémem SION od školky až po střední školu a nyní jste finančním ředitelem. Jaké to je pracovat s lidmi, kteří vás učili?

Vztahy se nám podařilo uchopit velmi dobře. Tím, že v Sion školách a zvláště pak na střední škole Sion High School mají učitelé se studenty vztahy na bázi partnerství a vzájemného respektu, tak v obdobném duchu pokračujeme ve vztazích i nadále, i když se naše role změnily. Vedle toho během studia učitelé viděli, že vůči mně (i mým sourozencům) je zcela stejný přístup jako k ostatním, což platí i v rovině jejich kolegy. Díky tomu, že prostředí Sion škol funguje na vzájemné důvěře, přechod do pracovního vztahu byl zcela přirozený. Navíc v Sion školách pracuje více bývalých žáků či studentů, tedy tím spíše u mě to není nic neobvyklého.

Jaké máte plány do budoucna, Samueli?

Začátkem příštího roku začneme v Hradci Králové stavět novou školku. Chceme také přesunout střední školu do vlastních prostor a uvažujeme o expanzi do Prahy nebo dalších měst. Ale nejdůležitější je udržet kvali- tu. Chceme, aby naše školy byly čím dál lepší v tom, co je naší podstatou – aby zde děti byly šťastné, chodily do školy rády a po všech stránkách se na maximum rozvíjely.

Denisi, co byste chtěl, aby si čtenáři z našeho rozhovoru zapamatovali?

To, že od školy mohou a mají očekávat mno- hem více, než jsou zvyklí. Škola nemá být místem, kde děti jen přežívají, ale jíž proží- vají a jsou v ní rády a i díky ní mají své dětství a dospívání šťastnější. To, že klíčovou hodnotou je svoboda pro jejich rozvoj namísto samoúčelného drilu a memorování, což je mj. odkaz a poselství učitele národů Jana Amose Komenského. Dítě potřebuje prostředí, kde je respektováno jako osobnost, kde může být samo sebou a kde cítí, že na něm skutečně záleží. Jen tak z něj vyroste sebevědomý a smělý člověk, který jde za svým snem.