Hradcem Králové se ponese jazz

Festival Jazz Goes to Town letos slaví třicáté výročí a koná se od 8. do 12. října v Hradci Králové. Současný dramaturg Michal Wróblewski přiblíží, jak se tento významný jazzový svátek vyvíjel od svého založení Martinem Brunnerem až po současnost. Letošní ročník nese téma 30 let naděje a porozumění – odráží nejen hudební tradici, ale i aktuální společenské výzvy. Jaké kapely a umělci se letos představí?

Festival letos slaví významné jubileum. Můžete přiblížit, jak tento festival začínal a jak se během třiceti let vyvíjel?

O vývoji festivalu mnohem více než já ví jeho zakladatel Martin Brunner, který z něj během 20 let vytvořil jeden z nejdůležitějších jazzových festivalů u nás. Poté dramaturgii převzal Zdeněk Závodný, od té doby je JGTT profilovaný více směrem k progresivním a experimentálním formám jazzu. V této tradici pokračuji také já, nicméně i nadále dávám prostor různým jazzovým žánrům a snažím se, aby dramaturgie zůstala co nejpestřejší.

Letošní ročník nese téma 30 let naděje a porozumění. Co vás inspirovalo?

Žijeme ve složité době poznamenané různými krizemi a několika válkami, které rozdělují společnost po celém světě. Věřím, že jazzová hudba, ve které jsou komunikace a interakce ještě dominantnější než v jiných hudebních žánrech, dnes může reprezentovat naději v lidskost. Zároveň název odkazuje k určitému společenskému vývoji vnímání neortodoxního umění.

Jak se toto téma odráží v programu a atmosféře letošního festivalu?

Zejména se odráží v pojetí posledního večera, který má připomenout legendární koncert americké skupiny Art Ensemble of Chicago, ta vystoupila v rámci prvního ročníku před třiceti lety. Koncert byl tehdy přijat s určitými rozpaky, my na něj svým způsobem navazujeme. Letos také máme množství zástupců různých etnicky zaměřených hudebních stylů (tím je koneckonců i tradiční americký jazz), což za mne také odkazuje ke zmíněnému porozumění.

Které z tuzemských kapel nebo umělců byste chtěl vyzdvihnout a proč?

Těším se na vystoupení skvělého tělesa Dorůžka-Fischmann-Novák, jsou to letošní držitelé Ceny Anděl a virtuozní hudebníci, kteří představují zajímavou fúzi etnické hudby a jazzu. Dále doporučujizástupce swingové scény Hot Brew, bluesmany Bluesbond, legendu české jazzové scény Františka Uhlíře se svojí kapelou, progresivní novou pražskou kapelu Tongu a v neposlední řadě účastníky letošní rezidence, která je pro mne vždy příjemným překvapením.

Jaký je váš nejsilnější zážitek v historii festivalu?

Co se týče mne jako dramaturga, bylo to asi loňské vystoupení Trondheim Jazz Orchestra, z pozice hudebníka mám silný zážitek z koncertu mého kvarteta E Converso dohromady se smyčcovým kvartetem Kvintesence Quartet v roce 2015, po kterém vystoupil legendární saxofonista Peter Brotzmann.

Jak vidíte budoucnost jazzové hudby v České republice a její roli na mezinárodní scéně?

Česká scéna se vyvíjí a roste a zejména v rámci té nejmladší generace také drží krok s vývojem scény v zahraničí. Ačkoliv stále nepatří mezi nejatraktivnější a nejsledovanější scény v Evropě, díky stále většímu propojování se se zbytkem Evropy v rámci různých stáží studentů jazzu čekám, že bude čím dál více vidět ve světě. Kvalitu na to rozhodně má.

Autor: Helena Karanská
Foto: archiv