06. 07. 2026

/

5 min. čtení

/

Quartier

06. 07. 2026

Kam zmizet ve dvou, když nechcete potkat davy

Východní Čechy mají dvě tváře. Tu první znáte – zámky, lázně, vyhlášené podniky. A pak existuje druhá. Tichá, nenápadná, často ukrytá jen pár minut od známých míst. Místa, která si na nic nehrají, a přesto v sobě nesou silnou atmosféru. Přesně tam vznikají chvíle, na které se nezapomíná. Vybrali jsme sedm tipů z Pardubického a Královéhradeckého kraje, kam vyrazit ve dvou – bez davů, bez hluku, ale s pocitem, že jste objevili něco výjimečného.

Mikulovický kopec

Polabí působí na první pohled klidně až nenápadně. Rovinatá krajina se rozprostírá do šířky a nic výrazného ji neruší. Právě proto překvapí Mikulovický kopec, který se zvedá u obce Mikulovice nedaleko Pardubic. Na jeho vrcholu stojí kostel sv. Václava obklopený starým hřbitovem. Místo má zvláštní sílu. Vítr tu vane jinak, ticho má hloubku a výhledy sahají daleko za horizont. Nepůsobí okázale. Nepřitahuje davy. A přesto se sem lidé vracejí. Možná kvůli klidu, možná kvůli atmosféře, kterou nelze přesně pojmenovat. Večer tady přichází pomalu. Slunce se ztrácí nad poli, světlo měkne a krajina získává jemnost. Ideální chvíle, kdy se posadit do trávy a jen být.

Růžový palouček

Jen pár kilometrů od Litomyšle, u obce Újezdec, leží místo, které má blíž k poezii než k turistice. Růžový palouček. Legenda vypráví o českých bratrech, kteří se zde loučili se svou zemí. Jejich slzy prý daly vzniknout růžím, které tu dnes rostou. Ať už příběhu věříte, nebo ne, atmosféra místa vás vtáhne. Palouček působí jemně a klidně. Stromy vytvářejí přirozený stín, růže dodávají prostoru lehkost a vzduch tu voní jinak než jinde. Nejkrásnější je na přelomu jara a léta, kdy vše rozkvétá. Ale i mimo sezonu si drží své kouzlo. Možná právě tehdy ještě víc vynikne jeho ticho a symbolika.

Třebovské stěny

Na Orlickoústecku, nedaleko České Třebové, se skrývá krajina, která překvapí každého, kdo ji nezná. Třebovské stěny. Skalní hřbety vystupují z lesů nenápadně, bez velkých cedulí a turistického ruchu. Připomínají menší skalní města, ale bez lidí, kteří by narušovali jejich klid. Cesty vedou mezi stromy, světlo se láme mezi větvemi a každá vyhlídka působí jako malé odhalení. Nečekané, tiché, autentické. Ráno tu má zvláštní atmosféru. Mlha se drží mezi skalami a krajina působí téměř snově. Ideální místo pro ty, kdo hledají přírodu bez kulis.

Zřícenina hradu Oheb

Nad Sečskou přehradou, nedaleko obce Seč na Chrudimsku, se tyčí zřícenina hradu Oheb. Hrad stojí na skalním ostrohu a nabízí výhled, který patří k nejpůsobivějším v regionu. Pod vámi se rozprostírá vodní hladina, kolem lesy a ticho, které naruší jen vítr. Cesta k hradu není dlouhá, ale o to silnější je moment, kdy dorazíte na vrchol. Prostor se otevře a vy si uvědomíte, jak málo někdy stačí k pocitu výjimečnosti. Oheb působí nejlépe navečer. Světlo měkne, krajina se zklidní a celé místo získá téměř filmovou atmosféru.

Zemská brána

Na samém okraji Pardubického kraje, v Orlických horách u hranic s Polskem, leží Zemská brána. Řeka Divoká Orlice se tu zařezává do krajiny a vytváří údolí lemované skalami. Dřevěná lávka, která místo propojuje, připomíná dávné časy pašeráků. Příroda tu působí syrově a čistě. Vzduch je chladnější, světlo tlumené a kroky se zpomalí přirozeně. Nejde o místo, které vás ohromí na první pohled. Spíš o takové, které si vás získá postupně. V tichu, v detailu, v okamžiku, kdy si sednete k vodě a necháte čas plynout.

Braunův Betlém

Nedaleko Kuksu, v lesích nad Labem, se nachází Braunův Betlém – unikátní soubor barokních soch vytesaných přímo do skal. Zatímco samotný Kuks patří mezi známá místa, tady vládne klid. Sochy se objevují mezi stromy, zarůstají mechem a působí, jako by sem patřily odjakživa. Procházka mezi nimi není jen vizuální zážitek. Má v sobě něco kontemplativního. Propojení umění a přírody vytváří atmosféru, kterou jinde nezažijete. Nejkrásnější je místo po dešti nebo v mlze. Barvy se ztlumí, detaily vystoupí a prostor získá hloubku.

Osík u Litomyšle

Osík leží jen pár minut od Litomyšle, ale působí jako jiný svět. Údolí říčky Desné, staré cesty, studánky a nenápadná zákoutí vytvářejí krajinu, která nevyžaduje pozornost, ale odmění ji. Místní část Lazaret připomíná historii spojenou s nemocemi a izolací. Dnes místo působí klidně a smířeně. Do tohoto tichého prostředí vstupuje i současnost – minimalistická galerie, která vytváří zajímavý kontrast. Osík není o efektních výhledech. Je o pocitu. O pomalosti. O chvíli, kdy si uvědomíte, že nikam nemusíte spěchat.

Autor: Gabriela Urbánková Daňková
Foto: archiv 

Další články

sponzorováno