Každé narozené dítě považuji za umělecké dílo

ARLETA bývá přirozeně spojována především s léčbou neplodnosti. Vy ale zdůrazňujete, že reprodukční medicína nekončí samotným početím. V čem je váš pohled na péči o ženu a pár širší?

Narození zdravého dítěte je v naší společnosti stále přirozeným přáním většiny žen. Pokud však selhávají přirozené mechanismy vedoucí k početí nebo donošení těhotenství, vzniká po čase frustrace, pochybnosti o vlastní či partnerově plodnosti, až pocit méněcennosti nebo studu. Pokud takovému páru pomůžete, zpravidla pro něj začíná nová, radostnější etapa společného života. Opakovaně jsem se přesvědčil, že vděk za úspěch trvá opravdu dlouho, často až desítky let. I my potřebujeme být návštěvami šťastných rodičů přesvědčováni, že naše úsilí mělo a má vyšší smysl.

Ztráta těhotenství patří k velmi citlivým zkušenostem a vedle emocí přináší často i otázku „proč právě nám?“. Co dnes dokáže odhalit genetické vyšetření vzorku ze zamlklého těhotenství a proč to může být tak důležité pro další postup?

Opakované těhotenské ztráty nebo zamlklé těhotenství vzniklé po léčbě neplodnosti patří k velmi stresujícím okamžikům v životě ženy. Udržení těhotenství a poradenství během celého těhotenství je proto další oblastí, která nás zajímá. Genetický faktor se na těhotenských ztrátách podílí tím častěji, čím je žena starší. Genetickým vyšetřením embryí před vložením do dělohy metodou PGT-A minimalizujeme ztrátovost těhotenství na minimum.

Když žena o těhotenství přijde, přirozeně se obává, zda se stejná situace nebude opakovat. Jak může vypadat cesta od hledání příčiny těhotenské ztráty až k podpoře dalšího těhotenství?

Především je podle mě správné zabývat se už prvním zamlklým těhotenstvím, a to nejen genetickou analýzou produktu početí v děloze, ale také vyloučením hematologického, imunologického a gynekologického faktoru. V praxi může jít často o několik příčin najednou. Naše pacientky jsou instruovány, aby v okamžiku zjištění nového těhotenství informovaly lékaře, který jim připraví farmakologický léčebný plán. Starším ženám nebo při nálezu patologie v počtu chromozomů pak nabízíme PGT-A, tedy analýzu 23 párů chromozomů embrya před transferem do dělohy.

Kdy by podle vás žena nebo pár už neměli spoléhat na to, že „příště to určitě vyjde“, a je na místě obrátit se na specialistu?

Opakované revize děložní dutiny po těhotenské ztrátě mohou dostat ženu do bludného kruhu. Razantní revize kovovou kyretou může poškodit dělohu, snížit následný růst sliznice a vést k nitroděložním srůstům. U farmakologické metody vypuzení plodového vejce zase chybí možnost sterilního odběru produktu početí. Proto preferujeme námi vypracovanou metodu odběru vzorku tkáně na vyšetření karyotypu již při prvním nezdařeném těhotenství. Obrátit se na nás může kterákoliv žena, která zjistí, že její těhotenství neprospívá.

Ambulantní hysteroskopii provádíte v ARLETĚ už patnáct let. Kdybyste měl její význam vysvětlit ženě, která o této metodě nikdy neslyšela, proč ji považujete za tak cenné vyšetření?

Ambulantní minihysteroskopii skutečně považuji za revoluční metodu, a to nejen u neplodné ženy. Když jsem si v roce 1988 začal osvojovat obor gynekologie na královéhradecké klinice Fakultní nemocnice, neuměl jsem si představit, že se budu moci podívat do nitra dělohy bez nutnosti narkózy, bez rozšiřování děložního hrdla a s možností zobrazení nálezu při vědomí pacientky. Obraz je velmi cenný například pro posouzení vývojové děložní anomálie, vyloučení polypů, myomů, srůstů či neprůchodnosti vejcovodů. Většinu patologických nálezů lze současně vyřešit.

Řada žen má už ze samotného slova „zákrok“ obavy. Jak ambulantní hysteroskopie ve skutečnosti probíhá a v čem se pro pacientku liší od výkonů, které vyžadují narkózu nebo hospitalizaci?

Pro lepší komfort pacientky i lékaře provádíme výkon na malém sálku, kde máme mimo jiné dostupný rajský plyn. Unikátnost metody spočívá v tom, že výkon probíhá bez kovových nástrojů k tahu za děložní hrdlo a bez jeho násilného rozšiřování. K průniku se používá proud předehřátého fyziologického roztoku. Pocity jsou srovnatelné s mírnou menstruační bolestí. Žena po výkonu nepotřebuje pracovní neschopnost, může řídit automobil a v případě potřeby se ještě tentýž den vrátit do zaměstnání.

Moderní reprodukční medicína je často spojována s technologiemi, genetikou a laboratorními metodami. Nakolik ale podle vašich zkušeností rozhoduje něco mnohem méně měřitelného – důvěra pacientů, dostatek času a skutečně individuální přístup?

Nadšení lékaře pro obor není dáno pouze jeho znalostmi, šikovností a intuicí. Pokud si krok po kroku vybudujete reprodukční kliniku, máte stabilní, odborně i eticky vedený tým zdravotníků, embryologů a dalšího personálu a cítíte silné zázemí všech zúčastněných, můžete se plně věnovat medicíně, která bude uvěřitelná, vlídná a velmi efektivní. Pacienti vnímají atmosféru na Klinice ARLETA a pohodu při rozhovoru s lékařem vesměs velmi pozitivně.

V Česku se diskutuje také o možnosti zpřístupnit asistovanou reprodukci single ženám a ženským párům. Vy osobně takovou změnu podporujete. Co vás jako lékaře s dlouholetou zkušeností vede právě k tomuto postoji?

Vycházím z názoru, že každý člověk má právo usilovat o založení rodiny a svobodně rozhodovat o počtu dětí, které chce vychovat. Proč bychom měli single ženy nebo ženy z lesbických vztahů nutit k pokoutnému nakupování a manipulaci s mužským spermatem se všemi riziky, které toto chování pro zdraví takové ženy má? Zvláště za situace, kdy zde existuje síť vysoce kvalitních klinik, které mají své banky spermií a mohou těhotenství zajistit bez těchto rizik.

V praxi se pak setkáváme s fiktivními partnery, kteří podepisují souhlasy s použitím darovaného spermatu a mohou se dostat do potenciálních právních problémů. Lidé mají čím dál větší problém se seznamovat, jiní podlehnou lákavé profesní kariéře a poněkud zapomenou na svůj osobní život a splnění reprodukčních přání. Zůstávají sami a naše společnost je nutí k rizikovému chování nebo k výjezdům do zemí, kde je legislativa volnější.

Otázka, kdo má mít přístup k asistované reprodukci, ale samozřejmě otevírá i etické a společenské argumenty z různých stran. Na čem by podle vás měla stát věcná debata o budoucí podobě reprodukční medicíny v Česku?

Statistiky uvádějí, že ze 49 států Evropy je ve 37 zemích právně možné pomoci single ženám. Česko tedy patří k menšině států s restrikcí. Současná debata o budoucnosti reprodukční medicíny v Česku by podle mého názoru neměla stát na ideologických pozicích, ale na respektu k reprodukční autonomii jednotlivce, na medicínských datech a na principu rovného přístupu ke zdravotní péči. Nevidím přesvědčivý důvod, proč by moderní metody asistované reprodukce měly být dostupné pouze některým skupinám dospělých osob, pokud jsou schopny vytvořit bezpečné a stabilní rodinné prostředí pro dítě.

Věcná diskuse by se měla soustředit především na zájem budoucího dítěte, bezpečnost poskytované péče, transparentnost pravidel a výsledky dlouhodobých studií sledujících vývoj dětí narozených v různých typech rodin. Neměla by být vedena na základě předsudků vůči rodinnému uspořádání rodičů.

Osobně podporuji dostupnost asistované reprodukce pro samostatné ženy i lesbické páry. Považuji to za logické rozšíření reprodukčních práv a principu rovnosti. Podstatné podle mě není, zda dítě vychovává muž a žena, dvě ženy nebo jeden rodič, ale zda vyrůstá v prostředí, které mu poskytuje lásku, stabilitu, bezpečí a odpovědnou péči.

Česko v posledních letech čelí výraznému poklesu porodnosti. Jak velkou roli může podle vás v této situaci reálně sehrát asistovaná reprodukce – a kde naopak možnosti medicíny končí?

Ze statistik počtu IVF cyklů a počtu narozených dětí po léčbě je zřejmé, že umělé oplodnění už dnes není zdaleka marginálním jevem. V řadě evropských zemí se díky asistované reprodukci rodí 5 až 10 % všech dětí. Pokud se trend odkládání rodičovství nezmění – a vše nasvědčuje tomu, že nezmění – je realistické očekávat další růst tohoto podílu. Reprodukční medicína se stává jedním z reálných nástrojů, jak reagovat na hlubokou demografickou změnu, která zasahuje ekonomiku i samotnou podstatu naší společnosti.

Z makroekonomického pohledu je důležité si uvědomit jednu jednoduchou věc: každé narozené dítě není jen naplněním osobního příběhu, ale i budoucím účastníkem ekonomiky – pracovníkem, plátcem daní a nositelem dalšího vývoje společnosti. Podpora reprodukční medicíny tak podle mě není pouze zdravotnickým výdajem. Je to investice s dlouhodobou návratností, kterou si současní politici zřejmě neuvědomují.

Proměňuje se nejen medicína, ale i náš vztah k rodičovství – děti přicházejí později a část lidí se pro ně vědomě nerozhodne vůbec. Co podle vás jako lékaře, který se reprodukční medicíně věnuje desítky let, potřebujeme změnit, pokud chceme, aby lidé, kteří děti skutečně chtějí, měli co největší šanci je mít?

V běžné gynekologické ordinaci dnes vidíme dvě početně narůstající skupiny pacientek v reprodukčním období: ženy, které odkládaly rodičovství, narážejí na biologické limity a chybí jim partner, a ženy, které rodičovství odkládají nebo odmítají z vlastního přesvědčení. Pro první skupinu by měl registrující gynekolog vést rozhovor o období ideálního mateřství, a pokud k němu nejsou podmínky, odeslat ženu s nízkou rezervou vaječníků do centra asistované reprodukce k úschově vajíček pro pozdější použití, tedy social freezingu. V tomto směru jsme otevřeni všem zájemkyním k nezávazné konzultaci a vyšetření „stáří“ vaječníků. Ta druhá skupina je fenoménem moderní společnosti. V západní kultuře dochází k posunu, kdy smysl života není automaticky spojován s rodinou, ale s individuálním prožitkem – kariérou, cestováním, osobní svobodou.  Není v moci gynekologa, či reproduktologa pacientku přesvědčit.

Po tolika letech v reprodukční medicíně jste zažil tisíce příběhů párů a žen. Dokáže vás ještě dnes zpráva, že se někomu po dlouhé cestě narodilo vytoužené dítě, dojmout nebo potěšit stejně jako na začátku?

Ano. Pozitivní těhotenský test a návštěva rodičů se zdravým dítětem jsou opojnými chvílemi, které prakticky denně prožívám ve své ordinaci. Podobně jako drogu tuto situaci chcete zažívat znovu a znovu. Jsem šťastný, že jsem si po studiu medicíny vybral právě tento obor, který ve zkratce zní ART – Assisted Reproduction Technology. Každé narozené dítě považuji za umělecké dílo vzniklé v suterénu kliniky ARLETA v Kostelci nad Orlicí, v našem embryologickém „ateliéru“.

Autor: Gabriela Urbánková Daňková
Foto: archiv