Když se voda vrací domů

České řeky tekoucí městy prošly během posledního století v mnoha případech dramatickou proměnou. Technokratický přístup je proměnil v betonové žlaby, které sice efektivně odvádějí vodu, ale ztratily veškerou svou přirozenou krásu a funkci. Spolek Živé řeky, který založili poslanec Pavel Staněk a krajinářský architekt Tomáš Jiránek, představuje opačný směr – cestu zpět k harmonii mezi člověkem a řekou a také k tomu, aby se řeky v Hradci Králové staly znovu živou součástí města. O tom, jak navrátit řekám energii a co vše mohou naopak ony dát městu jsme si povídali s Pavlem Staňkem.

Co vás inspirovalo k založení spolku Živé řeky?

Řeky jsou prostě úžasná věc. V Hradci máme Labe a Orlici – tedy hned dvě krásné řeky, které městem nejen protékají, ale vlastně ho z velké části utvářejí. Dlouho jsme si kladli otázku: Proč se na ně často zapomíná, když přitom mají takový potenciál pro život ve městě? Vidíme, jak to v jiných městech funguje. Z tohoto společného mudrování vznikl spolek Živé řeky – chtěli jsme, aby se o řekách víc přemýšlelo jako o živé součásti města, která má co nabídnout lidem, přírodě i kultuře. Podařilo se nám získat i ambasadora – architekta Davida Vávru.

Jaké konkrétní projekty spolek aktuálně realizuje?

Snažíme se být ideovou platformou mezi městem, odborníky a veřejností. Vedeme debaty o tom, jak nejlépe začlenit řeky do plánování města, a připravujeme akce, které ukážou, co všechno se dá s řekou zažít. Chceme zlepšit přístup k vodě, oživit břehy nejen pro procházky, ale i pro sport, kulturu nebo posedávání. Bavíme se o plovoucích vorech, vodních taxi… Samozřejmě všechno s ohledem na přírodu a charakter místa.

Jak zapojujete veřejnost do aktivit spolku?

Zatím jsme se soustředili na odbornou veřejnost – architekty, zástupce města a obcí na toku Labe. Připravujeme ale i aktivity pro širokou veřejnost, diskuse a akce s neformálnějším tónem. Chceme, aby lidé vnímali řeku jako „svoji“. Když si někdo řekne: „Tam se rád procházím, tam jsme měli piknik“, je to přesně ono. Rozvíjí se i spolupráce se školami, umělci… každý, kdo má chuť něco kolem řeky dělat, je vítaný.

Jaké jsou největší výzvy při prosazování vašich cílů?

Spolek funguje asi rok, ale už nyní je zřejmé, že hlavní výzvou je dostat řeku do „radarů“ všech, kdo něco ve městě plánují. Často se řeší jen jednotlivé parcely nebo úseky, ale řeka je propojený živý organismus. My se snažíme vnést celkový pohled – spojit krajinu, město a konkrétní místa. Zvládáme to hlavně dialogem, trpělivostí a zapojováním lidí. Není to sprint, je to maraton.

Jaké máte plány do budoucna?

Za deset let bychom rádi viděli řeky v Hradci jako nedílnou součást života lidí. Aby se dalo u řeky sednout s knížkou, projet se na kole, potkat sousedy, pustit děti na břeh nebo svést se vodním taxi, aniž by se člověk bál o bezpečnost nebo přírodu. Aby řeky nebyly bariérou, ale spojnicí. A hlavně – aby si lidé řeky zamilovali a starali se o ně jako o něco, co k nim patří.