Návrat kapitána

Jaký to je pocit – vrátit se po více než dekádě zpět domů?

Dvanáct let je skutečně dlouhá doba. Během celé té éry v zahraničí jsem však nikdy nepřestal uvažovat o návratu. Spolu s manželkou jsme neustále řešili otázku, kam směřovat naše kroky. Nakonec jsme se rozhodli usadit právě v Hradci Králové – stavíme zde dům a jsem nesmírně rád, že mohu současně reprezentovat místní klub.

Takže město si vás získalo ještě před tím, než jste začal hrát za Hradec?

Přesně tak. Rozhodli jsme se zde vybudovat naši základnu. Zatím ještě není vše dokončeno, takže prozatím dojíždíme z nedalekých Hořic, což představuje zhruba půlhodinovou cestu.

Objevil jste již své oblíbené místo ve městě?

(smích) Momentálně to jsou především dětská hřiště a herny, protože mám dvě malé děti – dcera oslavila právě první narozeniny, syn má šest let. Když se ale naskytne příležitost procházet se bez dětí, oceňujeme především krásné centrum města s jeho náměstím.

Co říkáte na atmosféru kolem klubu?

Domnívám se, že prošel zásadní transformací od doby, kdy jsem odcházel do zahraničí. Změnilo se zde mnohé – od zázemí přes strukturu až po celkové myšlení a přístup k fotbalu. Tyto proměny mě dokázaly přesvědčit o správnosti mého rozhodnutí. Vše do sebe krásně zapadlo a s dosavadním vývojem jsem mimořádně spokojen.

Jaké je to hrát na novém stadionu?

Stadion je nádherný a máme zde skvělé zázemí, co se týče šaten a dalšího vybavení. Diváci jsou v těsné blízkosti hrací plochy, chybí zde atletická dráha, což vnímám velmi pozitivně. Věřím, že zde budeme zažívat krásné momenty a především častěji slavit vítězství.

Jak vnímáte místní fanklub?

Považuji jej za velmi kvalitní. Dokonce nás podporují i po utkání, což svědčí o jejich loajalitě.

Kde nejraději trávíte čas mimo fotbal?

Jednoznačně s rodinou. Ať už je to kdekoli. Se dvěma malými dětmi v tak rozdílném věku je to pestré dobrodružství. Společně můžeme podnikat nesčetně aktivit. Nejvíce času skutečně věnuji právě jim.

Vaše poslední zahraniční štace byla v Řecku. Přinesl jste si odtud něco speciálního?

Především gastronomii. Řekové umějí fantasticky připravovat maso na grilu. K tomu podávají jednoduché pita chleby nebo zeleninu. Dokonale ovládají umění dochucování kořením. Na olivový olej jsem si velmi zvykl a hojně ho používám. Jinak jsou ale řecká a česká kultura značně odlišné a těžko se sem něco přenáší.

Jak se cítíte v roli zkušeného lídra týmu?

Tuto zodpovědnost vnímám přirozeně a nevadí mi. Ve většině klubů, kterými jsem prošel, jsem se nacházel mezi staršími hráči nebo mezi kapitány. Tato role pro mě není novinkou a jsem na ni zvyklý. Mám ji rád a tlak na mou osobu mi nevadí. Myslím si, že se s tím celkem dobře vyrovnávám.

Který okamžik považujete za nejdůležitější ve své kariéře?

Pravděpodobně zlomový moment nastal během mého působení v Plzni. Hráli jsme Ligu mistrů, poslední zápas proti AC Milán. Během utkání jsem nastoupil místo zraněného Petra Jiráčka a odehrál jsem solidní partii. Od té doby mi v Plzni začali dávat více příležitostí a právě tam se má kariéra skutečně rozběhla.

Autor: Gabriela Mlynka
Foto: archiv