Oslava divadelního umění

Čím je festival Regiony jiný než ostatní divadelní festivaly v zemi?

Jedná se o hradeckou akci, která se na festivalové mapě v naší zemi vyznačuje svou jedinečností. Je multižánrový, přičemž jeho rozsah v našem kontextu nemá obdoby. Diváci tak mohou poznat mnoho oblastí divadla a živého umění od klasické činohry přes loutkové a objektové divadlo až po performance nebo interaktivní výstavy. Obrovský prostor pro prezentaci dostávají v rámci festivalového programu amatérské soubory, stejně jako studenti uměleckých škol. A především je výjimečný svou atmosférou. Na 8 dní je divadlo úplně všude, nejen v budovách, ale i v ulicích, parcích, náměstích, dvorcích. Něco takového u nás opravdu nenajdete. Ne nadarmo někteří říkají, že festival Regiony je takový malý Avignon.

Jak dlouhý čas zabere příprava programu?

Práce na něm je celoroční záležitost. V podstatě začínáme už v průběhu aktuálního festivalového ročníku, alespoň co se týče ideového konceptu toho dalšího. Hned po prázdninách už začínáme s hledáním zahraničních hostů, jejich oslovováním, řešením mnoha technických aspektů jejich návštěvy, následují české soubory. Pak je to náš oblíbený termínový tetris, příprava katalogu a tak dále. Je toho opravdu hodně. Divákům doporučuji zavítat na stránky festivalregiony.cz, kde je kompletní program a kde si mohou přehledně sestavit program vlastní.

Přímo pro hradecký festival vzniká speciální projekt. Na co se mohou diváci těšit?

Myslím, že na zcela unikátní a výjimečný zážitek. Jakub Gottwald, kterého jsme oslovili, připravil interaktivní, imerzivní zážitek, který dá nahlédnout do kultury, tradic a rituálů původních obyvatel severoamerického kontinentu. Během této performativní pouti se tak dozvědí nejen mnoho zajímavých věcí právě o jejich zvycích, ale snad i něco o sobě, o vztahu člověka k přírodě, ke světu, k dědictví našich předků i o vztazích jednoho člověka k druhému. Projekt je unikátní i v tom, že veškerou výpravu vyráběl inscenační tým, a to maximálně udržitelným způsobem. Takže všichni zúčastnění nechali v projektu kus ze sebe a jsou s ním doslova srostlí.

Co si vy na festivalu nenecháte ujít?

Snažím se navštívit všechna zahraniční představení, protože je inspirativní sledovat práci kolegů v jiných zemích. Přestože všechny festivalové inscenace máme v dramaturgické radě “nakoukané”, živému zážitku se nic nevyrovná. Ale pokud mám přímo jmenovat, tak se těším na slovenská představení ve studiu Beseda, a to Krásu nevídanou a Toni Wolff zišťuje, že prerobila milióny. Mimořádné jsou jihlavské Šepoty a výkřiky, interaktivní performance Kůrovec. Rád chodím do Draku, tam je vždycky mnoho fascinujících inscenací, letos třeba Rutka Teatru Arlekin nebo absolutně jedinečná inscenace Stav ohrožení – Hodina, která formovala Norsko, což je inscenace, která mapuje krok za krokem události kolem útoku Anderse Breivika v roce 2011. Zajímá mě také koprodukční projekt Draku a Bratislavského bábkového divadla, inscenace Virtual Ritual Jana Mocka. No a dále třeba Kohlhaas souboru Lachende Bestien nebo představení těles Ufftenživot, BodyVoiceBandu, práce studentů DAMU… Je toho hodně, co bych chtěl stihnout!

Letošní ročník festivalu má podtitul „Rituál“. Máte vy svoje nějaké osobní nebo divadelní rituály?

Konkrétně divadelní rituály moc nemám rád. Jak říkal jeden můj spolužák: „Vždycky jsem chtěl dělat divadlo proto, že se banda nervózních lidí kope navzájem na metru čtverečním do zadku.“ Ale samozřejmě, divadlo je s rituálem pevně spojené a zejména před premiérou se jich hodně drží. A samozřejmě je dodržuji i já. Osobní mám snad jen jeden, a to je ranní příprava kávy. Ne snad kvůli té kávě jako takové, ta se dá sehnat kdekoliv, ale právě kvůli její přípravě. Dělám si každé ráno filtrovanou kávu, zrna si sám ručně melu. Je to takový meditační rituál, který prostě ráno musím udělat, i kdybych měl přijít pozdě na zkoušku nebo schůzku.

Ulice v okolí Klicperova divadla a Velkého náměstí procházejí v současné době stavebními úpravami. Dotknou se nějak průběhu festivalu?
Pevně věříme, že nedotknou. V přímém okolí Klicperova divadla a dalších hracích prostorech by v době konání festivalu práce komplikovat provoz neměly a festival by měl proběhnout tak, jak jsou diváci zvyklí.

Autor: Helena Pondělíčková
Foto: archiv