Úsměv je víc než estetika

Když se řekne dentální hygiena, většina lidí si stále představí nutnost. Vy jste ale chtěla vytvořit úplně jiný pocit. Kdy jste si řekla, že to chcete dělat jinak?

Vlastně hned na začátku. Když jsem se oboru v roce 2009 začala věnovat, viděla jsem prostředí, které ve mně vyvolávalo spíš napětí než pocit péče. Sterilní ordinace, zelené stěny, spěch, nervozita pacientů. A já si tehdy říkala, že takhle se přece o člověka pečovat nemá.

Chtěla jsem vytvořit místo, kde se lidé nebudou cítit jako pacienti, ale jako hosté. Kde se nebudou bát otevřít dveře ani ústa. Protože strach ze zubařského prostředí je v lidech zakořeněný opravdu od pradávna. Pro mě vždycky byl nejdůležitější člověk samotný, pocit klidu, důvěry a bezpečí. Design a estetika přišly až potom.

Vaše ordinace působí úplně jinak než klasické zdravotnické prostředí. Všudypřítomné barvy  růžová a blankytně modrá, kruhové prvky, vůně… Nic tady není náhoda, že?

Není. (smích) Když člověk buduje vlastní prostor, vytváří vlastně jeden velký celek. Barvy, světlo, tvary, energie. Všechno spolu souvisí. Kruhové prvky se v interiéru objevují záměrně na podlaze, v osvětlení i v dalších detailech prostoru. Klient v křesle se během ošetření také nachází na kruhovém prvku v podlaze. Kruh je symbolem harmonie, bezpečí a celistvosti. Nemá začátek ani konec. V našem prostoru tak kruh není jen designový prvek, ale i symbol péče, propojení a bezpečného prostředí, kde se klient může cítit dobře.

Stejně důležitá je pro mě i vůně prostoru. Nechtěla jsem, aby byla cítit dezinfekce. Prostředí totiž podle mě člověka ovlivňuje mnohem víc, než si připouštíme. Přijde, nadechne se a automaticky se uvolní.

A velmi důležité je pro mě i zázemí pro zaměstnance. Trávíme tady velkou část dne. Chci, aby se dobře cítili nejen klienti, ale i lidé, kteří tady pracují. I to se pak promítá do celkové atmosféry.

Co vás vlastně přivedlo právě k dentální hygieně?

Velkou roli v tom hrála moje maminka. Přála si, abych šla studovat obor zubní technik, takže jsem nastoupila na střední zdravotnickou  školu v Hradci Králové. Jenže samotný obor mě tehdy úplně nenaplňoval. A pak jsem jednou v katalogu škol narazila na obor dentální hygienistka. V té době byl ještě poměrně nový a já sama jsem vlastně ani pořádně nevěděla, co všechno obnáší.

Nakonec jsem šla studovat do Ústí nad Labem a právě tam mě ten dentální svět naprosto pohltil. Definitivně mě pak formovala praxe a práce ve Fakultní nemocnici na stomatologické klinice v Hradci Králové. Viděla jsem tam všechno — od prevence až po velmi těžké případy. A právě tehdy mi došlo, jak zásadní prevence vlastně je. Nechtěla jsem jen „hasit“ problémy. Chtěla jsem jim předcházet.

Pamatujete si moment, kdy jste pochopila, že úsměv není jen estetika, ale i sebevědomí a psychika člověka?

Nebyl jeden. Byly jich desítky. Když vidíte člověka, který si při mluvení zakrývá ústa, bojí se usmát nebo působí staženě… a po několika návštěvách začne mluvit nahlas, narovná se a přestane svůj úsměv skrývat, pochopíte, že to nikdy nebylo jen o zubech.

Úsměv velmi úzce souvisí s tím, jak se člověk cítí sám se sebou. Někdy člověku změníte chrup — a zároveň mu vrátíte část sebevědomí, které roky ztrácel.

Vzpomínáte si na příběh, který vám utkvěl v paměti?

Nikdy nezapomenu na klientku, která se dlouhé roky neusmála. Měla velký stud a strach. Pomohla jsem jí najít zubního lékaře, společně jsme dali chrup do pořádku a ještě před finální protetikou jsme zuby vybělili. A najednou se začala usmívat úplně jinak. Otevřeně. Svobodně. Od té doby ke mně chodí s celou rodinou.

Právě tyhle momenty mě na té práci dojímají nejvíc. Když vidíte, že člověk odchází lehčí. Sebevědomější. Uvolněnější.

Stejně silné emoce jsou pro mě ale i děti, které sem přijdou vyděšené, schované za maminkou — a po několika návštěvách si sem chodí sednout úplně v klidu a bez strachu. Důvěra je někdy ten největší výsledek. Těší mě pečovat o celé rodiny. Právě vybudovaná důvěra je pro mě někdy tím největším výsledkem.

Dokážete ze stavu chrupu o člověku vyčíst i něco víc?

Často ano. Typické je třeba zatínání zubů nebo skřípání ve stresu. Pacienti pak řeší bolesti čelistí, krční páteře nebo migrény, chodí na fyzioterapie a masáže, ale příčina bývá mnohdy jinde — ve vnitřním napětí.

Právě proto se na klienty snažím dívat komplexně. Neřešíme jen chrup. Řešíme člověka jako celek. Jak žije, jaké má návyky, jestli je dlouhodobě ve stresu. To všechno se totiž dříve nebo později na těle projeví.

Čeho se dnes lidé bojí nejvíc?

Dřív to byla hlavně bolest. Dnes už je to často cena. Lidé si uvědomují, že stomatologie je finančně náročná. A když péči dlouhodobě odkládají, problémy se jen násobí.

Přitom právě pravidelná péče a prevence dokážou člověku ušetřit nejen peníze, ale i spoustu komplikací a stresu. Když se o chrup staráte průběžně, často se velkým zákrokům dá úplně předejít.

Myslíte si, že lidé význam prevence stále podceňují?

Ano. A nejvíc je to vidět u dětí. Dnes máme obrovské množství pomůcek, informací i dostupnější dentální hygienu, ale zároveň žijeme ve světě, kde je cukr téměř všude. A právě každodenní návyky pak rozhodují o tom, jak budou zuby vypadat v dospělosti.

Rodičům proto vždy říkám, aby péči o chrup neodkládali. Správné návyky vznikají velmi brzy a děti si je nesou dál do života.

Co dnes chcete, aby si lidé spojili se značkou DentiRo?

Klid. Důvěru. Pocit, že se nemusí bát. Chci, aby lidé odcházeli s pocitem, že byli v prostředí, kde se o ně někdo skutečně zajímal. Nejen o jejich zuby, ale o ně samotné. Dnes je kolem nás obrovský tlak, stres a spěch. A já mám pocit, že právě lidskost začíná být obrovský luxus.

Co pro vás osobně znamená krásný úsměv?

Přirozenost. Krásný úsměv není dokonale bílý chrup z katalogu. Je to zdravý, čistý a sebevědomý úsměv. Takový, který člověk nemusí skrývat. A možná právě to je dnes největší luxus — cítit se dobře sám se sebou.

Autor: Gabriela Urbánková Daňková
Foto: Jakub Macháček