Hlava rozhoduje o padesáti procentech výkonu

Adam Zadražil je brankář FC Hradec Králové, který si prošel výjimečnou cestou z druhé ligy až do reprezentačního A-týmu. Rodák z jihočeského Chýnova měl být původně motokrosovým závodníkem, dnes ale patří mezi elitu českého fotbalu. V rozhovoru zavzpomínal na své začátky, prozradil, jak si užívá roli čerstvého otce nebo jak kombinuje vrcholový sport s neobvyklými koníčky – myslivostí a rybařením.

Jak jste se vlastně dostal k fotbalu? Vaše rodina má přece motokrosové kořeny…

Přesně tak. Můj dědeček i tatínek se věnovali motokrosu a od začátku chtěli, abych měl dobrou fyzickou přípravu. V Chýnově, odkud pocházím, byla možnost začít ve fotbalové přípravce, tak nás s bráchou děda přihlásil. Ač tento sport neměl příliš v lásce, chtěl, abychom se hýbali. Netušil, že budeme nakonec hrát fotbal oba a na motorku se ani jeden z nás nedostane. (smích)

Motorky vás tedy nezlákaly?

Bavily mě, ale postupně jsem zjistil, že jsem na motorku příliš velký. Navíc jsem věděl, že šance uživit se motokrosem je v Česku minimální – živí se tím asi čtyři lidé. Ve fotbale byla perspektiva mnohem reálnější, tak jsem motorku odstavil do garáže a častěji měl na nohou kopačky.

V roce 2023 jste přišel do Hradce Králové, rok nato obdržel pozvánku do reprezentace. Jaký to byl pocit?

Neuvěřitelný! Chtěl jsem setrvat v nejvyšší soutěži a Hradec mi tu šanci dal. Pozvánka do reprezentace pak pro mě byla něco neskutečného. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu mezi tři vyvolené brankáře. Česko má skvělých gólmanů spoustu, takže to byla obrovská pocta.

Spousta lidí má pocit, že fotbal a zima k sobě nepatří. Jak to tedy vypadá v přípravě?

Ačkoliv poslední zápas hrajeme v půlce prosince, po svátcích v lednu začíná zimní příprava. Podmínky nejsou příjemné – chlad, někdy sníh. Proto odlétáme na soustředění do Turecka, kde můžeme trénovat na travnatých plochách v příjemném počasí. Pak ale přijde teplotní šok, když hrajeme první mistrovské utkání v lednu – v největší zimě celého roku.

Letos budete trávit Vánoce jako čerstvý tatínek. Těšíte se?

Moc! S partnerkou a naší dcerou prožijeme Vánoce poprvé jako rodina. Pro moji maminku a tatínka je to první vnouče, takže se do rodiny vrátí kouzlo, které jsme jako dospělí trošku ztratili.

Vedle fotbalu se věnujete myslivosti a rybaření. Jak jste se k tomu dostal?

Díky kamarádům ze školy, jejichž rodiče byli myslivci nebo rybáři. V jižních Čechách má téměř každý kluk prut v ruce. Mám velký vztah k přírodě a tyto koníčky jsou pro mě způsob relaxace. Rybařím od osmi let, k myslivosti jsem se dostal v osmnácti, takže mě stále víc láká, protože je pro mě novější.

Daří se vám tyto koníčky provozovat i v Hradci?

Díky přátelům ano. Ryby chytám na Labi nebo Orlici, myslivost provozuji díky lidem z okolí, například s tatínkem spoluhráče Tomáše Petráška, který mě bere s sebou. V zimě probíhají naháňky a společné lovy, bohužel většinou o sobotách, kdy hraji. Ale po posledním zápase roku už mám domluvené myslivecké akce, na které se moc těším.

Závěrečná otázka: co byste poradil mladému brankáři, který chce hrát profesionálně?

Nejdůležitější je hlava. Pro mnoho mladých kluků je to velmi psychicky náročné, když dostanou gól a začnou o sobě pochybovat. Góly ale dostane každý, nesmíte se z toho složit. Na profesionální úrovni platí, že hlava rozhoduje o padesáti procentech výkonu. Chyby se stávají i těm nejlepším, ale důležité je vyzařovat klid a jistotu, nenechat se rozhodit.

Autor: Gabriela Mlynka
Foto: archiv