Tam, kde se rodí umění

Eliška Jedličková se narodila 7. srpna 1993 v Pardubicích. Vystudovala  Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě a dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. Za největší profesní úspěchy považuje působení v Gočárově galerii, kam nastoupila jako kurátorka po studiích. Se svým manželem žije v Pardubicích.

Zdeněk Daněk, narozený 12. listopadu 1977 v Pardubicích, studoval střední Výtvarnou školu Václava Hollara, dále pak Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru malby prof. Nešlehy a v ateliéru filmové a televizní grafiky prof. Bárty. Diplom získal v ateliéru prof. Berana na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystavoval například v Galerii Václava Špály v Praze. Zastoupení má také ve stálé expozici Gočárovy galerie. Jeho manželka je umělkyně Libuše Vendlová, se kterou má dvě děti.

Eliška a Zdeněk, dvě uměním prorostlé duše, které jedna bez druhé nedokáží koexistovat, sdílí v hlavním rozhovoru pro Quartier jejich životní cesty, které se vzájemně proplétají. A tady je jejich pět rychlých otázek.

Jaké je vaše nejoblíbenější místo na východě Čech?

EJ: Železné hory.

ZD: Choltice.

Co je na vašem seznamu přání?

EJ: Hodně cestovat a být spokojená.

ZD: Nesmrtelnost.

Oblíbený hudební žánr?

EJ: Jakákoliv hudba, ze které mám husí kůži.

ZD: Club blues a jazz.

Kdo vás nejvíce inspiruje?

EJ: U mě to jsou lidé z mého nejbližšího okolí nebo z rodiny.

ZD: Zdeněk Burian.

Jakou výstavu jste naposledy navštívili?

EJ: Petr Brandl v Národní galerii Praha.

ZD: Umělecká sbírka Martina Poláka v Galerii Prostora.