Moje místo

Jaké je vaše nejoblíbenější místo a čím si vás získalo?

Pro mnohé lidi to bude asi překvapením. Moje nejoblíbenější místo totiž není žádná pláž ani hora, není jím ani žádná restaurace. Je jím náměstí Naqsh-e Jahan (Nakš-e Džahán) v íránském městě Isfahán. Toto náměstí, staré více než 400 let, má neuvěřitelnou atmosféru, kterou nelze jen tak popsat. Město Isfahán bylo po stovky let hlavním městem celé Persie, jedné z nejmocnějších říší v historii lidstva, a právě toto náměstí leželo v pomyslném centru této říše! Dalo by se říct, že zde doslova kráčela historie, ale náměstí je zajímavé i po architektonické stránce. Stačí si sednout na trávu a pozorovat život kolem sebe. V dokonalých historických kulisách zde pobíhají a hrají si děti, jejich rodiče si dělají piknik a vychutnávají něco dobrého, občas projede koňský kočár a mezitím se prochází v jakoukoliv denní dobu stovky až tisíce lidí. Stačí zavřít oči a připadáte si, jako když jste nasedli na stroj času a nechali se přenést do doby mocných perských šáhů. A pokud stejně jako já rádi v noci poznáváte zákoutí měst, náměstí Naqsh-e Jahan se tak krásně rozsvítí, že si při procházce budete připadat jako v perské pohádce tisíce a jedné noci, kterou vypráví bájná Šeherezáda.

Vzpomenete si na jeho úplně první návštěvu?

Toto náměstí, jedno z největších na světě, jsem navštívil již nespočetněkrát. Každá návštěva je jiná, ale jedna věc se pokaždé opakuje. Vždy mám husí kůži, šimrání v žaludku a slzy na krajíčku očí. Ta atmosféra a majestátnost vás prostě dostanou! Poprvé jsem zde byl v roce 2018, kdy jsem cestoval po tzv. Hedvábné stezce z Evropy do Číny a po několika měsících na cestě jsem konečně přijel do Isfahánu, centra celé Persie! Existuje jedno slavné perské rčení, které se často cituje: „Isfahán je polovina světa.“

Tím básníci a cestovatelé vyjadřovali, že krása a bohatství Isfahánu je tak velké, že kdo jej spatří, jako by už viděl polovinu světa. A já musím souhlasit. Navštívil jsem 100 zemí světa, takže jsem již opravdu v životě něco viděl a zažil, ale žádné místo na světě nemá takovou atmosféru jako Naqsh-e Jahan.

Co si tam žádný návštěvník nesmí nechat ujít?

Z památek určitě prohlídku královského paláce, odkud mocní šáhové vládli celé Persii, královskou mešitu, která má jedno z nejimpozantnějších zdobení na celém světě, mešitu Sheikha Lotfollaha, která je proslulá detailní výzdobou, a v neposlední řadě bazar (tržiště), který se rozprostírá kolem celého náměstí. Nejsou zde žádné obchodní domy nebo předražené značky, jak to známe u nás v Evropě, ale naleznete zde spoustu krámků s řemeslnou ruční výrobou, s kořením, šperky, ale i s věcmi denní potřeby. A samozřejmě spoustu skrytých lokálních restaurací.

Jaká místa vás mimo to nejvíce zaujala?

Pokud máme na mysli celý svět, tak osobně miluji město Chiva schované v uzbecké poušti u hranic s Turkmenistánem. Toto malebné městečko jako by zaspalo v čase. Z přírodních krás je to například pohoří Pamír, třetí nejvyšší pohoří světa, které nabízí nejen překrásnou přírodu, ale i úžasná setkání s místními domorodci, kteří po stovky let žijí stranou našeho moderního světa. Nicméně já si na svých dobrodružných cestách vždy najdu něco, co mi do paměti vryje desítky zážitků. Naposledy jsem třeba jezdil v sedle koně čtrnáct dní po horách Kyrgyzstánu, spal jsem u místních pastevců a celé dny projížděl nekonečné horské pastviny. Jen já, kůň a občas nějaká jurta na přespání. To jsou zážitky a vzpomínky, které mi nikdy nikdo nevezme!

Jaký jste si z cest odvezl největší zážitek?

Mám jednu takovou vzpomínku, která se mi neustále vrací. Respektive vrací se mi husí kůže, když si na tu situaci vzpomenu. V minulosti jsem pěšky cestoval po zemi z Evropy do Číny. Bezmála rok jsem překonával pouště a hory a poznával kultury na starodávné karavanní trase, která propojovala Evropu a Čínu! Již tato cesta samotná byla zážitkem na celý život. Nicméně jeden moment se mi neustále vrací. Bylo to ve chvíli, kdy jsem přijel do císařského města Xi’an. Zde Hedvábná stezka začínala, pokud jste jeli do Evropy, ale také končila, pokud jste z Evropy přijížděli. Dodnes si pamatuji ten nával emocí před vstupními branami do samotného města. Vzpomněl jsem si na všechna ta krásná místa, která jsem na své cestě viděl, na všechny ty lidi, s kterými jsem se bavil nebo kteří mi na cestě pomohli, a najednou byl konec! Stál jsem jako jeden z milionů lidí v historii před hradbami tohoto města a bál se vstoupit, protože jsem věděl, že končí nejdobrodružnější kapitola mého života. Nicméně mezi ty nejdobrodružnější a nejdivočejší zážitky by se dala zařadit i jízda nákladním vlakem přes Saharu v Mauretánii. Představte si, že jedete dvanáct hodin pouští na vlaku, který vozí železnou rudu. Tato jízda není pro slabší povahy, ale je to přesně ten druh zážitku, který nezažijete nikde jinde – jen tady uprostřed divoké Afriky!

A jaký jste si dovezl nejzajímavější suvenýr?

Přiznám se, že na vození suvenýrů moc nejsem. Cestuji více než dvacet let a posledních cca 7 let žiji více v zahraničí než v Česku, proto kdybych si měl z každé země něco dovézt, nebylo by to za chvíli kam dávat. Většinou tak dovezu například koření nebo exotický čaj. Samozřejmě jsem si ale nemohl odpustit dovézt z Íránu pravý perský koberec za několik tisíc dolarů. To je, jednoduše řečeno, věc, kterou by měl mít doma každý, kdo do Íránu jede. Perské koberce jsou totiž známé svou detailní propracovaností. Ten, který mám doma, se vyráběl bezmála dva roky!

Jsou místa, kam se rád vracíte, nebo spíš raději objevujete nová?

Jako cestovatel, který se cestováním živí a který je většinu roku na cestách, rád objevuji nová místa a poznávám nové lidi. Mám rád dobrodružství, takže čím je místo odlehlejší a cesta k němu dobrodružnější, tím si to více užívám. Nicméně pracuji i jako průvodce a rád ukazuji lidem místa, která jsem si oblíbil, a baví mě potom sledovat jejich reakce. Někdy jsem třeba já z nějakého místa nadšený, ale lidé tak úplně můj názor nesdílí. A někdy je to naopak. Pro mě je třeba nějaké místo jednou z mnoha zastávek na naší cestě, ale klienti jsou z něj naprosto nadšení. Takže ano, rád se na některá místa vracím. Mohu vám ale garantovat, že Naqsh-e Jahan v Isfahánu si zamiluje každý bez rozdílu věku nebo toho, kolik dotyčný ve světě viděl. Toto místo zkrátka nemá ve světě obdoby!

Prozradíte, kam se chcete podívat příště?

V nejbližší době mě čeká rodinná dovolená v Thajsku a dvě pracovní cesty do Iráku. Nicméně expedice, na kterou se těším nejvíce, bude na jemenský ostrov Sokotra. Tento ostrov uprostřed Indického oceánu je takovým ztraceným světem, který si díky své izolaci uchoval něco, co jinde na Zemi už nenajdeme. Sokotra je proslulá tím, že třetina rostlin zde neroste nikde jinde – bizarní dračí stromy s korunami ve tvaru deštníku působí, jako by pocházely z jiné planety. K tomu přidejte bílé pláže, tyrkysové moře a fascinující místní kulturu, která se vyvíjela odděleně od pevninské Arábie.

Právě tahle kombinace nedotčené přírody, dobrodružství a setkání s lidmi, kteří žijí jinak než většina světa, je pro mě důvodem, proč mě Sokotra tolik láká.

Martin Půlpán

…cestovatel, spisovatel, fotograf, průvodce, ale především dobrodruh, který chce poznávat svět takový, jaký je! Vydává se do těch nejzapadlejších míst naší planety, aby je poznal bez přikrášlení v té nejsurovější podobě. Jako první Čech zdolal legendární Hedvábnou stezku po zemi na trase z Evropy do Číny! Jako milovník historie rád poznává souvislosti a při svých dobrodružných expedicích pak vše představuje desítkám klientů, kteří se s ním vydávají poznat země jako Írán, Saúdská Arábie, Irák, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a další. Je toho názoru, že na cestách, stejně tak jako v životě, se dá zvládnout všechno. Proto pro něj žádná poušť není dostatečně rozpálená, žádné pohoří dostatečně vysoké a žádný sen dostatečně vzdálený. Na Instagramu ho najdete jako @lost_czech_man.

Autor: Gabriela Mlynka
Foto: archiv